Francouzský ministr financí a hospodářství Nicolas Sarkozy, jak známo, opětovně ostře zaútočil na členské země EU, které mají nižší úroveň zdanění než je „evropský průměr“:
„Navrhnu, aby nové země Evropy, které mají daně pod evropským průměrem, nebyly oprávněny čerpat ze strukturálních fondů,“ řekl ministr Sarkozy v rozhovoru pro televizi TF1.
Německý kancléř naproti tomu dává přednost harmonizaci přímých daní v rámci EU. Stále častěji se z úst představitelů SRN a Francie ozývají slova o „nefér konkurenci“ a „daňovém dumpingu“.
V této souvislosti je vhodné učinit tři poznámky:
- Jestliže sám pojem „dumping“ (tj. prodej zboží a služeb pod jejich „výrobními náklady“) je značně pochybný a v praxi boj proti dumpingu nevyhnutelně vede k nesmyslným protekcionistickým opatřením, které poškozují spotřebitele, pojem „daňový dumping“ je vrcholem absurdity: má to snad znamenat, že vládnoucí vrstva v Irsku, Slovensku či Estonsku občanům prodává „služby poskytované státem“ pod „výrobními náklady“ (viz též Michal Uryč- Gazda – Daňový dumping)?
- Víme, že příčinou „bohatství národů“ je ekonomická svoboda: nízká míra zdanění, právní ochrana soukromého vlastnictví, jasný a předvídatelný právní rámec pro provozování podnikatelské činnosti, minimum byrokratických bariér pro vstup do toho či onoho oboru podnikání aj. Jestliže tedy mobilní výrobní faktory mají tendenci se přesouvat ze zemí s vysokou úrovní zdanění, jako je Francie a SRN, do zemí s lepším klimatem pro podnikání, pak skutečným „viníkem“ tohoto stavu nejsou ti, kdo nabízejí vhodnější prostředí pro produktivní činnost, nýbrž ti, kdo se formou vysokých daní dopouštějí útlaku vůči svým „poddaným“.
- Je půvabné slyšet z úst politiků, kteří prostřednictvím antimonopolního zákonodárství brojí vůči jakémukoli náznaku koluze ze strany podnikatelů, jak volají po vzniku daňového kartelu mezi státy EU, který by jim usnadnil vykořisťování jejich občanů. Daňová konkurence mezi státy je přitom jedním z mála prostředků, který efektivně omezuje predátorské praktiky ze strany držitelů politické moci. Odstranění daňové konkurence by proto vedlo k tomu, že úroveň zdanění by byla ještě větší, než by tomu bylo jinak.
Jelikož existuje celá řada pramenů, pojednávajících o důležitosti a prospěšnosti daňové konkurence, nebudu zde opakovat to, co již mnohokrát řekli lépe a přesněji jiní, nýbrž bych odkázal na některé z nich:
- Chris Edwards a Veronique de Rugy: International Tax Competition. A 21st-Century Restraint on Government
- Benjamin Powell: Tax Competition is Beneficial, Not Harmful
- David N. Laband: Harmful Tax Practices?
- Richard W. Rahn: Pinning Hopes on Tax Competition
- Gaffney, M.: The Worldwide Benefits of International Tax Competition. The Progress Report.
- Petr Mach: Daňová konkurence musí být zachována!
- Ilana Mercer: The War on tax havens
Konečně, jako jakýsi bonus lze odkázat i na studii z pera dvou mainstreamových ekonomů – Eckhard Janeba, Guttorm Schjelderup – Why Europe Should Love Tax Competition – and the U.S. Even More So. Zajímavý přehled empirických studií, které se pokouší „změřit“ dopad zdanění na ekonomický růst, přináší Graeme Leach – The Negative Impact of Taxation on Economic Growth.
