Stále dvě části
Rozdíl je, zda se bavíme o čistě ekonomickém pohledu, nebo o reálné politice. I kdyby z ekonomického pohledu bylo pro nové spolkové země (tedy z bývalého východního Německa) nepochybně lepší, aby měly vlastní měnu s plovoucím kurzem, díky které by byly výrobky z těchto zemí konkurenceschopnější jak ve starých spolkových zemích, tak v dalších státech, zřejmě něco takového nebylo možné politicky. Tlak na sjednocení byl obrovský.
Obyvatelé starých spolkových zemí za to zaplatili jednak „kurzovou dotací“ při změně měny, jednak každoročními fiskálními transfery z daní bohatých obyvatel ve starých spolkových zemích na dávky chudším obyvatelům v nových spolkových zemích a mírně oslabenou markou. Nové spolkové země za to zaplatily chronicky vyšší inflací a nezaměstnaností, horší konkurenceschopností produktů a služeb a velkým stěhováním obyvatel na západ.
Dvě Německa jsou stále dobře rozpoznatelná v řadě oblastí, od ekonomiky po politiku, přestože už německá marka 20 let neexistuje. Navzdory tomu nebylo možné postupovat jinak. Politická realita jiné řešení neumožňovala.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Martin Pánek je ředitelem Institutu liberálních studií. Vystudoval ekonomickou analýzu na NF VŠE. V minulosti působil jako asistent europoslanců v Evropském parlamentu a aktivně se angažuje v Operaci Kyseláč. Zabývá se mezinárodním obchodem, migrací, svobodou slova, lidskými právy nebo americkým ústavním právem.
