Daleko nebezpečnější je antideflační politika centrálních bank
Ačkoli centrální banky celého světa neustále tisknou nové peníze, zahumny prý číhá deflace, která prý přinese krize a chudobu. Není to všakpravda.
Pokusíme se vysvětlit, že „hrozba deflací“ je pouhou zástěrkouvyužívanou státem a jeho centrální bankou při uvalování tzv. inflačnídaně. Zatímco proti obyčejným daním občané protestují, za tutorafinovanou daň jsou státu ještě vděčni. A proto právě antideflačnípolitika představuje nebezpečí. Ekonomům je po staletí jasné, žejakýkoli nárůst oběživa vyprodukovaný centrální bankou je vysoceproblematický. Nevede totiž ke zvýšení bohatství (domů, aut, jídla…nepřibývá), ale pouze bohatství přerozděluje. Ředí kupní sílu peněz,uvaluje daň na drženou hotovost. Lidem z peněženek peníze, resp. kupnísíla, nepozorovaně mizí, zatímco těm, kteří se dostanou k nověvytištěným penězům, kupní síla „zázračně“ přibyla. K těmtoredistribučním důsledkům v důsledku zmnožování oběživa, tj. inflaci,dochází vždy bez ohledu na vývoj „cenové hladiny“. Podívejme se nyní nato, co může způsobit pokles cen, tedy v moderním žargonu deflaci, a zdaje proti tomuto vývoji potřeba „něco udělat“.
Pokles cen v důsledku hospodářského růstu
Tento vývoj je přirozeným stavem dynamicky se rozvíjejícíhohospodářství. V důsledku zvyšující se produktivity dochází k situaci,kdy je v ekonomice vyráběno větší množství statků. T o znamená, žeporoste hodnota peněz, čili za jednotku peněz bude možné koupit vícezboží. Ceny budou klesat, avšak budou přesně odrážet intenzitupreferencí účastníků trhu a relativní vzácnost zdrojů. V hospodářství ztohoto důvodu nebude docházet k plýtvání, což bude vytvářet vhodnéprostředí pro další rozvoj. Tento dříve typický vývoj vidíme dnesnavzdory neustálé inflaci prováděné centrálními bankami v dynamicky serozvíjejících odvětvích – počítačový průmysl, průmysl výrobyspotřebitelské elektroniky… Co se stane, začne-li stát (centrálníbanka) provádět měnovou expanzi, aby v rámci boje proti deflacizpůsobila nárůst cen? Dojde k narušení cenového systému, a tedy mylnékoordinaci a plýtvání.
Pokles cen v důsledku hromadění hotovosti
Hromaděníhotovosti a odkládání spotřeby je strašákem pro řadu ekonomů. Co aletento jev ve skutečnosti znamená? Někteří lidé z jistých důvodůdobrovolně rozhodnou zvýšit velikost držené hotovosti. Jedná se onavýsost produktivní aktivitu, neboť lidé se dobrovolně rozhodli za svépeníze nekupovat tolik nabízeného zboží jako dříve, jelikož drženíhotovosti pro ně představuje větší užitek než získání zboží. Výsledkemje nová struktura cen, která bude odpovídat situaci na trhu, stejnějako se při každé změně chování (např. změně vkusu) mění vždy v každédynamické ekonomice struktura cen. Jestliže se v této situaci centrálníbanka uchýlí k antideflační politice, bude mít tato aktivita kromě jižzmíněných katastrofických dopadů (redistribuce, hospodářský cyklus)také následující dopad. Centrální banka „doplňuje likviditu“ ve snazeopravit trh a vyrovnat „cenovou hladinu“. Nové peníze ale dostanou jinílidé, kteří uskuteční nějaké své nákupy, které povedou s velkoupravděpodobností k nárůstu cen ve zcela jiných sektorech, než zekterých původní peníze „zmizely“. Dojde tedy k zásadnímu narušenícenového mechanizmu, kdy centrální banka silou svého monopolu reagujena produktivní (hodnoty vytvářející) mírumilovné chování člověkaaktivitou, která narušuje tržní koordinaci a vede tedy k plýtvání.
Pokles cen v důsledku poklesu bankovních úvěrů
Ceny mohouzačít klesat také tehdy, začne-li chřadnout bankovní systém, tj.krachovat nezdravé banky. Jestliže však v rámci boje proti poklesu cenzačne centrální banka zvyšovat peněžní zásobu, zabrání odhaleníproblémů a odstraní tlak na poctivé poskytování bankovních služeb.
Výnosy plynou státu a bance
Ukázali jsme si, jaké ekonomické jevy mohou vést k poklesu cen. Zprovedené analýzy by mělo být zřejmé, že jakékoli zmnožování množstvípeněz (inflace) včetně tzv. antideflační politiky poškozuje ekonomiku,neboť představuje inflační daň, jejíž výnosy plynou ke státu acentrální bance. Tato politika představuje zlo, které způsobuje rozvratmírumilovných ekonomických vztahů a vede k relativní chudobě.Dlouhodobě klesající ceny jsou proto nevyhnutelně definičním znakemkaždé prosperující ekonomiky.
