„Letošní Nobelova cena za ekonomii se zabývá bojem s chudobou na mikroúrovni. Právě na té je pomoc také třeba aplikovat, už jenom proto, že spousta zemí se do zapojení do mezinárodního obchodu příliš nemá nebo čelí ze strany bohatých zemí nemorálním překážkám, jako jsou cla nebo přehnané sanitární a fytosanitární standardy,“ shrnuje ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
„Podstatou těchto experimentů je, že se určí vzorek například několika keňských vesnic a v některých z nich se aplikuje jedna metoda, v dalších konkurenční metoda a v dalších nezměníme nic. Po čase pozorujeme efekty našich řešení,“ vysvětluje Pánek. Třetí skupina vesnic, ve které se nic nezměnilo, slouží podle něj jako takzvaná kontrolní skupina. „Její pomocí hlídáme, zda nejsou efekty způsobené něčím jiným než naším pokusem,“ říká.
V dalším z terénních experimentů hledali ekonomové odpověď na otázku, jak zvýšit motivaci učitelů a snížit jejich absenci ve škole. Vyzkoušeli několik opatření – učitelé například dostali smlouvu na kratší dobu a prodloužena jim byla jen v případě, že jejich třída měla dobré výsledky, nebo se snížil počet žáků připadajících na jednoho vyučujícího. Zatímco druhé opatření se ukázalo takřka bez efektu, žáci učitelů, kteří se museli snažit kvůli prodloužení smlouvy, najednou podávali podstatně lepší výkon.
„Zjistíme tak například, že dodateční učitelé zlepšují studijní výsledky žáků, zatímco zmenšené třídy moc ne,“ shrnuje Pánek experimenty zaměřené na vzdělávání.
