Deutsche Telekom: Nemáme zájem

Letos na jaře odvolal svou účast na privatizaci Českého Telecomu dosavadní partner české vlády, holandský TelSource. Favoritem se rázem stal Deutsche Telekom, ale ze současných vyjádření jeho představitelů je jasné, že zájem ztrácí také. Není to ale velké překvapení. Ve skutečnosti totiž není vůbec jisté, zda německé námluvy mohly vůbec být myšleny vážně. Na první pohled to opravdu vypadalo velmi nadějně. Německo je blízko a Deutsche Telekom je silná a bohatá společnost, která od roku 1999 důsledně proniká na zahraniční trhy. A zvláště zarputile míří na oblast střední Evropy. V roce 1999 získala rozhodující balík akcií v druhém největším rakouském mobilním operátoru Max.mobil a ještě předtím v roce 1996 minoritní balík v druhém českém operátoru sítě GSM, když založil s Českými Radiokomunikacemi společný podnik Radiomobil. V roce 2000 se německá společnost úspěšně ucházela o 51% podíl ve Slovenských telekomunikacích, k tomu odkoupila polské a ma ďarské aktivity americké společnosti MediaOne. V dubnu 2000 přišla první aukce na licenci UMTS ve Velké Británii, které se Deutsche Telekom účastnil prostřednictvím své dceřiné firmy One2One a za licenci zaplatil zhruba 4 miliardy britských liber. V květnu 2000 jen tak mimochodem získal majoritu v české telekomunikační společnosti Pragonet, kterou si původně založilo hlavní město Praha a její Dopravní podnik — 51% podíl stál zhruba jednu miliardu Kč. Částka za Pragonet byla však naprosto směšná proti tomu, co Deutsche Telekom zaplatil za podíl ve společnosti MagyarCom, která vlastní 60 % ma ďarského operátora Matav (obdobu Českého Telecomu). Musel totiž vynaložit 2,2 miliardy amerických dolarů. V srpnu 2000 rozjel německý gigant zatím svou největší hru -– nákup společnosti VoiceStream Wireless, která provozuje mobily v USA. Celá akvizice měla hodnotu 50 miliard dolarů. Hlavní pozornost v Evropě na sebe soustředila srpnová aukce licencí na mobilní síť třetí generace (UMTS) v Německu. Po poměrně rychlém průběhu nakonec jedna licence přišla na zhruba 8 miliard dolarů a jedním z kupců byl samozřejmě T-Mobil ze skupiny Deutsche Telekom. Přehled veškerých akvizičních a licenčních výdajů v průběhu let 1999 a 2000 tak klade otázku, jak vlastně německý Telekom všechny tyto akce financoval. Částečně využil vlastní zdroje, ale v nezanedbatelné míře i úvěr. Dluh se zvyšoval z 39 miliard eur počátkem roku 1999 až na 62 miliard v září 2000. Ještě zajímavější je přitom vývoj cen akcií. Telekomunikační šílenství nad projekty UMTS vrcholilo v srpnu 2000, pak technologický optimismus postupně začal opadat. Kurz akcií Deutsche Telekomu přitom změnu nálady předjímal s půlročním předstihem. Na začátku roku 1999 se akcie obchodovaly za zhruba 35 eur, pak spolu s horečkou „nové ekonomiky“ rostly až na 95 eur v březnu 2000. Od té doby začal pád z výšin a dnes akcie Deutsche Telekomu stojí mezi 15 a 20 eury. Počátkem roku 2001 byl optimismus definitivně pryč -– Němci odmítli účast na privatizaci Českých Radiokomunikací a spokojili se s majoritou v Radiomobilu, rozhodli se prodat svůj podíl v americké společnosti Sprint, zahájili jednání o sdílení německé sítě UMTS s British Telecommunications, plánují prodej kabelových televizí, snižují provozní náklady apod. Nákup Českého Telecomu tedy není rozhodně akcí, která by byla v souladu se současnou strategií. S obchodem jsou navíc spojeny další problémy. Deutsche Telekom by spolu se svým českým jmenovcem získal i Eurotel a tím pravděpodobně i jednu licenci UMTS v ČR. Jenže prostřednictvím T-Mobilu dnes ovládá německá firma i Radiomobil a druhou pravděpodobnou licenci na UMTS. Úřadu pro hospodářskou soutěž by se jistě příliš nelíbilo, že jeden majitel by získal dvě největší mobilní sítě v ČR, a Deutsche Telekom by se jedné ze sítí musel s největší pravděpodobností zbavit. Na závěr ještě jméno nového favorita v privatizaci Českého Telecomu. Je to francouzská společnost Vivendi Universal, která už v Česku vstoupila do mnoha vodárenských firem. Dnes kontroluje téměř polovinu zdejšího trhu s vodou a skrze svoji dceřinou společnost Dalkia také vlastní tři teplárenské společnosti v Čechách a na Moravě, rovněž investovala do telekomunikací v Polsku i Ma ďarsku.