Diskriminace na pracovišti, diskriminace u výběrových řízení, statisticky nižší platy. Fráze, s kterými se dnes a denně v novinách, televizi, i na internetu potkává téměř každý. Ano, řeč je o diskriminaci žen. Proč tomu to tak je? Proč jsou ženy diskriminovány? Proč je pro ně těžší najít si práci?
Diskriminace v pracovním poměru je tou nejčastěji zmiňovanou formou diskriminace žen. První otázku, kterou si každý položí, je, proč vůbec zaměstnavatel diskriminuje. Vždyť je to absolutně iracionální! Pokud žena přijímaná do práce má stejné kvality jako muž, není zde žádný logický důvod, proč by měla vydělávat méně peněz. Kdyby tomu tak skutečně bylo, logicky, z dlouhodobého pohledu, je tato situace neudržitelná. Podívejme se na to z jiného úhlu pohledu. Kdybychom si mohli vybrat ze dvou shodných televizorů s tím, že první výrobce jej prodává za 2000 Kč a druhý za 3000 Kč, který si vybereme? Samozřejmě, že ten první. Stejně tak je tomu na trhu práce. V momentě, kdy kvality obou kandidátů jsou srovnatelné, vybere zaměstnavatel toho, který je levnější, a tím je v této situaci žena. Situace se bude opakovat na trhu tak dlouho, než muži zjistí, že za vysokou cenu nejsou schopni získat zaměstnání a půjdou s požadavky níže. Obdobně se budou chovat ženy. Jakmile zjistí, že mohou požadovat více peněz za stejnou práci, budou se domáhat vyšších platů, až cena za mužskou práci a ženskou práci se vyrovná. Úvaha, že za stejnou práci dostávají méně peněz je tudíž nesmyslná. Diskriminace není.
Ovšem diskriminace v této podobě existuje. Proč? Z čistě ekonomických důvodů rozhodně ne, to jsme si ukázali výše. Další odpověď je nasnadě. Na rozdíl od mužů, ženy jsou potenciálními matkami. To ovšem naprosto mění výchozí parametry naší úvahy. Děti jsou problémem. Zaměstnavatel se obává, že žena otěhotní, on jí bude muset platit mateřskou a držet pro ni místo, až se někdy vrátí zpět. Abychom mohli situaci lépe popsat, podívejme se na mateřství jako na jakýkoli jiný ekonomický statek. Jasným případem je situace, kdy zaměstnanec odletí na mnoho měsíců na dovolenou k moři. Podobně tomu žena může otěhotnět a odejít z pracovního poměru na mnoho měsíců, ne-li let. Co může zaměstnavatel udělat v prvním případě? Propustit ho. Co v druhém? Nemůže nic. Pakliže odhlédneme od morálního aspektu celého problému, zjistíme, že obě situace, mateřství i dovolená, jsou identické. Oba tak činí pro svůj pocit, oba uspokojují své vlastní potřeby. Zaměstnanec dovolenou a žena mateřstvím. Ovšem způsob, jakým je posuzuje náš stát shodný není. V prvním případě by byl zaměstnanec bez dalších otázek propuštěn, naproti tomu v druhém případě legislativní obstrukce brání propuštění pro firmu zbytečného pracovníka. Zde leží základní kámen celé úvahy. Zaměstnavatel raději vybere pracovníka, kterého může propustit, když přestane pracovat. To je logické a nikdo mu to nemůže vyčítat. Je jasné, že zaměstnavatel není charitou a bez práce nejsou koláče. Jaký je tedy rozdíl mezi mužem a ženou? V možnosti mít dítě. Diskriminováni by se tedy měli spíše cítit muži, než ženy. Ženy mohou, ale muži ne. V pracovním poměru by to ovšem nemělo mít žádný vliv, kdyby stát svými populisticko-diskriminačními opatřeními do svobodné interakce nezasahoval. Proč by pracovnice nemohla podepsat smlouvu se zaměstnavatelem s dodatkem, že v průběhu trvání pracovního poměru neotěhotní? Ženy, které by se chtěly věnovat práci, by měly příležitost, a nikdo by nenesl tu všeobecně diskriminující vinu mateřství. Dnes je tomu tak, že na každou ženu je pohlíženo jako na potenciální matku. Kdyby se ženy mohly vzdát mateřství a nebylo by jim v tom legislativně bráněno, zmizelo by i celé téma diskriminace. Stejně tak, jako se každý jiný pracovník zříká jisté svobody, když nastupuje do práce, i žena by měla mít právo si vybrat mezi prácí a mateřstvím. Dnes nemůže.
Dokud stát bude podporovat ty, co si odletí na několik měsíců na dovolenou, bude jim za to platit a nutit zaměstnavatele, aby je přijal i po příletu z dovolené zpět, bude fungovat diskriminace žen. Tato část zákoníku práce je pouze jednou z mnoha legislativních obstrukcí, které mají dobrou myšlenku, ale v praxi brání ženám najít si zaměstnání a poškozují celý trh. Dokud tyto nesmyslné pasáže z naší legislativy nezmizí, budou zaměstnavatelé paušálně diskriminovat každou pracovnici.
