Domácnosti v České republice se čím dál rychleji učí žít na úvěr, což se projevuje markantním nárůstem jejich zadlužení. Ještě zdaleka však výše jejich zadlužení nedosahuje úrovně zadlužení domácností v zemích EU, natož pak v USA. Za poslední rok však tempo zvyšování dluhu dosáhlo rekordní úrovně. Domácnosti vykázaly na konci října o čtvrtinu vyšší dluhy než ve stejném období loňského roku. Celková částka přesahuje 220 mld. Kč a na jednoho občana připadá téměř 22 tis. Kč. Ve srovnání se zadlužením státu, kdy na občana připadá dluh téměř 3x vyšší (55 tis. Kč), na tom naše rodiny nejsou nejhůř. Ani ve srovnání s domácnostmi v zahraničí se situace nejeví zatím jako kritická.
Může se však stát, že některé domácnosti, které nakupují na úvěr si špatně spočítají možnosti splátek. Mohou být překvapeny výší úroků a tím i celkovou částkou, kterou musí splatit. Z národohospodářského hlediska se jako problematická může jevit i situace, kdy člen domácnosti může přijít o zaměstnání, tím i o zdroj peněz k zaplacení dluhů. Na druhou stranu však i spotřeba domácností, byť je uskutečňována na půjčku, udržuje alespoň nějakou dynamiku růstu hospodářství. Kdyby úvěry domácností nevzrostly o více než 50 mld. Kč, byl by i HDP o přibližně stejnou částku nižší.
S postupem času lze očekávat zvýšení počtu „osobních bankrotů“, zvláště těch členů domácností, kteří to se zaúvěrováním přehnali a těch, co dlouhodobě ztratí práci.
