K překvapení celého světa se 45. prezidentem USA stal Donald Trump. 20. ledna uplynul jeho první rok v úřadě. Jak si vedl, hodnotí z liberálních pozic Martin Pánek.
Donald Trump v kampani sliboval, že postaví zeď, ukončí imigraci muslimů, zruší Obamacare, navrátí do Ameriky pracovní místa ve výrobě a ukončí politickou korektnost. Na druhé straně děsil svým rasismem, svou nekompetentností, nevyjasněnými vztahy k Rusku, nezkušeností a pohrdáním americkou ústavou a právním státem vůbec. Jak si tedy v prvním roce vedl?
Jednu věc je třeba vyjasnit hned na počátku. Nesrovnáme Trumpa s Barackem Obamou ani Hillary Clintonovou. Barack Obama byl špatným prezidentem, který bombardoval více zemí a deportoval více pokojných občanů než George Bush, že prohrál nejvíce případů u Nejvyššího soudu ze všech prezidentů, že věznil Chelsea Manningovou a stíhal Edwarda Snowdena, nechal fízlácký aparát narůst do neuvěřitelných rozměrů a oproti slibům nezavřel Guantánamo, nýbrž Megaupload a Silk Road. Hillary Clintonová byla kandidátkou, z níž by se pravděpodobně stala ještě horší prezidentka než z Baracka Obamy. Podle jejího vystupování neexistuje nic, co by americkou federální vládu jakkoliv omezovalo v domácí politice, a zřejmě neexistuje jakékoliv území na planetě Zemi, které by Clintonová nechtěla bombardovat.
To jsou pravdivě a dobře popsané skutečnosti. Nicméně se jimi při hodnocení Donalda Trumpa nelze řídit. Obama ani Clintonová se prezidenty již nestanou a poukazování, že „druhá strana je horší“ je irelevantní, i kdyby bylo pravdivé, a úhybný manévr „Obama to dělal taky“ je u někoho, kdo sliboval, že změní celý Washington a vypustí bažinu spíše zoufalé.
Jak si tedy Trump v prvním roce vedl? Jsou právě dvě věci, za které je možné jej pochválit. Těmi jsou: Jmenování Neila Gorsuche soudcem Nejvyššího soudu a poměrně úspěšná snaha o deregulaci. Nedělejme si iluze, že Donald Trump příliš rozumí tomu, jak funguje Nejvyšší soud USA, ale Neil Gorsuch slibuje být dobrým soudcem, který díky svému mládí může ovlivňovat politiku USA několik dalších desetiletí. Pokud se tedy nestane zklamáním, uvidíme v dalších letech.
Druhá pozitivní věc, která se Trumpovi povedla, byla nominace několika lidí, kteří jsou odhodláni k deregulacím. Competitive Enterprise Institute označil Trumpa za nejméně regulujícího prezidenta. Signifikantních regulací prosadil o 58 procent méně, jmenoval volnotržní lidi do čela FDA, ministerstva školství, FCC a dalších agentur. Na nejdůležitější regulační místo jmenoval Neomi Raovou, zakladatelku Centra pro studium administrativního státu na George Mason University. FCC zrušila dva roky starý předpis nařizující síťovou neutralitu, ministerstvo školství zrušilo škodlivou směrnici o rozsuzování případů sexuálního násilí na školách. Ministerstvo dopravy se údajně připravuje na masivní přehodnocení federální dopravní politiky. A i když Trumpovy deregulační úspěchy nejsou tak bombastické, jak tvrdí, je nutné jej zde pochválit.
Bohužel to je poslední pochvala.
Trumpovi se nepovedlo zreformovat Obamacare, jeho pokusy přesvědčit republikány v Kongresu byly kontraproduktivní, a tak zrušení povinnosti každého Američana koupit si zdravotní pojištění (tzv. „individual mandate“) a dalších dílčích reforem Obamacare prošlo až v daňovém balíčku, do kterého se Trump nepletl. Ke cti mu slouží, že jej podepsal, což by ovšem učinil každý republikánský prezident.
Co se týče imigrační politiky, byl v ní Trump naprosto katastrofální. Na začátku roku představil „travel ban“, který zakázal vstup do USA občanům šesti muslimských zemí. Tento zákaz byl prakticky okamžitě zrušen soudy, ale pozměněný zákaz byl posvěcený Nejvyšším soudem. Do konce roku se Trumpovi podařilo výrazně snížit počet lidí cestujících do USA z muslimských zemí a o 94 % snížil počet přijatých muslimských uprchlíků. Křesťanští uprchlíci na tom nejsou o moc lépe, jejich počet snížil o dvě třetiny.
Obamův rekord v deportacích Trump nepřekonal (aspoň zatím), ale počet zatčení za jeho prezidentování vystřelil vzhůru. V září ukončil program DACA, který zamezoval deportaci lidí, kteří prožili skoro celý svůj život v USA, když do nich byli přivedeni jako děti svými rodiči. Tito lidé nemají možnost, jak se za současné legislativy stát „legálními“ imigranty a deportovat je třeba po dvaceti letech z jediné země, které kdy říkali domov, je hluboce amorální. Spoustě z nich po deportaci také hrozí smrt, jak ve strašidelné reportáži varuje New Yorker.
Navzdory učení svých věrozvěstů nechce Trump snížit pouze tzv. ilegání imigraci do USA. Chce snížit i počet lidí, kteří do USA migrují legálně.
Pozitivní na Trumpovi je, jak je nekompetentní. Kdyby byl kompetentní jako jeho český protějšek Babiš, šel by z něj skutečný strach. Trump si ale podráží nohy sám výkřiky o „tzv. soudcích“, umlčování kritiků a stíhání politických soupeřů nebo televizním přiznáním, že vyhodil ředitele FBI, aby tím mařil vyšetřování. Trumpova výkonná činnost zatím byla spíše fraškou než tragédií, nicméně jsou tyto a další jeho výroky i tak strašidelné ve světě, kdy dal americký Kongres prezidentovi tak široké pole působnosti. Pozitivní zprávou je, že soudní systém aspoň zatím funguje jako účinná brzda. Doufejme, že v tomto směru se štěstěna neobrátí.
Není divu, že tříprocentní růst a čtyřprocentní nezaměstnanost nedokáže Trump přetavit v lepší rating než 40 %. Zhodnocení pochodu bílých supremacistů, že jde o „very fine people“, amnestie rasistického tyrana Joa Arpaia nebo podpora sexuálního predátora Roye Moora, který byl dvakrát odvolán z Nejvyššího alabamského soudu z důvodu nerespektování ústavy USA, to vám na popularitě nepřidá. Aspoň ne u lidí, kteří ještě nemají transplantovaný rozum za vysílání Fox News.
Můžeme si myslet, že ruské laciné pokusy o předvolební marketing na Facebooku jsou spíše směšné než závažné, ale kontakty nejbližších spolupracovníků Donalda Trumpa s ruskými představiteli během kampaně jsou varovné. Odvolání Jamese Comeyho, pokus o odvolání Roberta Muellera a Trumpovy další výroky, tady už můžeme mluvit o jasných autokratických tendencích, které by nás měly velmi znepokojovat.
Guantánamo je stále v provozu, Američané zůstávají v Afghánistánu, kam se příští rok podívají vojáci, kteří se narodili po 11. září 2001. Trump dále destabilizuje situaci na Korejském poloostrově a zbytečně si zahrává s životy Jihokorejců.
Když jsem výše Trumpa pochválil za některé personální nominace, je bezpodmínečně nutné tvrdě ho zkritizovat za jmenování Jeffa Sessionse ministrem spravedlnosti. Jeff Sessions je nepokrytý tyran a rasista. Člověk, kterému nestačilo několik desetiletí krvavé války proti drogám a rozhodl se ji válčit znovu, i když Američané k ní ztrácejí chuť nevídaným tempem a ke státům legalizujícím marihuanu se přidala už i nejlidnatější Kalifornie. Dále Sessions hodlá pokračovat v protiústavní praxi „civil asset forfeiture“, podle které je možné, aby federální (i státní, ale to není záležitost Sessionse) agentury zabavily majetek, o kterém se domnívají, že jde o výnosy z trestné činnosti. Majetek si mohou ponechat, i když vás z ničeho neobviní!
Jeho neustálé výmysly, jak trestat tzv. „sanctuary cities“, tedy města, kde se vás policie nesmí ptát na váš imigrační status, jsou tyranské a protiústavní. V poslední verzi těchto jeho šílených nápadů je zatýkání politiků z daných měst. Jeff Sessions by udělal dobře, kdyby si nastudoval nález Printz v. US, který napsal konzervativní soudce Scalia.
Jak ale ve své nové knize Rebel varuje Douglas Carswell, skutečným nebezpečím není Trump, jakkoliv je hrozný. Skutečným nebezpečím je, že natolik zdiskredituje politiku a úřad prezidenta v očích veřejnosti, že po něm přijde skutečné zlo. Carswell dokládá na několika historických příkladech přesně takový vývoj. Je to reflexivní myšlenka spousty libertariánů, která dává na první pohled dobrý smysl: „Nechte je historicky znemožnit vládu, lidi pochopí, že s omezenější vládou nám bude líp.“ Teorie i zkušenosti nám ale říkají, že tak to není a že pravdu má Carswell.
Takže takový byl první rok Donalda Trumpa. I kdybychom jej chtěli pochválit za daňový balíček, se kterým neměl kromě nevetování nic společného, musíme ho jedním dechem zkritizovat za nesmyslnou merkantilistickou obchodní politiku, kdy málem vystoupil z NAFTA a hned zkraje svého druhého roku uvalil clo na pračky a solární panely.
Negativa jednoznačně převažují nad pozitivy a trend je více než varovný. Vzhledem k tomu, že Neila Gorsuche již nelze z Nejvyššího soudu odvolat a stejně tak nehrozí vítězství Clintonové, udělala by republikánská strana nejlépe, kdyby Trumpa z funkce odvolala. Ostatně, pokud Demokraté získají na podzim většinu ve Sněmovně, bude to velmi zajímavé.
