V souvislosti s letošním jarním suchem padala slova katastrofa, pohroma, krach zemědělství. Stalo se co? Nic. Výnosy i kvalita obilí jsou o něco horší než minulé roky, ale to je tak všechno. Zato, v souladu se zákonem nabídky a poptávky vzrostla cena obilí a v současnosti pekaři zdražují o 20-30 %. Proto by rozhodnutí parlamentu o uvolnění 5 mld. Kč na sanaci „škod“ mělo být zrušeno a dosud nerozházené peníze ihned zablokovány. V opačném případě všechno zaplatíme dvakrát. V daních a cenách potravin. I když. Kdo vlastně ví, kolik přispíváme agrárnímu sektoru (nerovná se farmářům)? Stát, přesněji daňoví poplatníci, poskytnou v roce 2000, mimo zmíněnou daň ze sucha, částku 19,2 mld. Kč. Z toho 16,7 mld. Kč tvoří vlastní kapitola ministerstva zemědělství a 2,43 mld. Kč se cudně skrývá v části všeobecná pokladní správa na dotace pro Státní fond tržní regulace. Pro srovnání. Ministerstvo zdravotnictví dostalo 5,6 mld. Kč, životního prostředí 3,1 mld. Kč, kultury 4,7 mld. Kč, spravedlosti 13 mld. Kč.
Ve snaze naklonit si veřejnost je tvrdošíjně popírána skutečnost, že vedle výdajů státního rozpočtu existuje skryté financování prostřednictvím daňových úlev (zelená nafta …) a manipulace s cenami potravin. Přitom se připravuje se další útok na kapsu spotřebitelů v podobě státem řízeného kartelu na trhu s mlékem, tzv. kvót.
Celkové podpory standardně sledované např. OECD, činily, a to včetně „neviditelné“ části, za rok 1998 neuvěřitelných 29,5 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že jsou v Česku zhruba třetinové oproti EU, je možné velice střízlivě odhadnout jejich celkovou výši po vstupu do Unie na 90 mld. Kč. Náměstek ministra zemědělství a hlavní vyjednavač resortu s EU, Tomáš Zídek v MFD 8.9.1999 v článku s velice výstižným názvem „Na dotace zemědělců jako v unii nemáme“ ke stejnému problému uvedl údaj 130 ml. Kč. Jak tedy dál?
Dvěstětisíc zemědělců vystupuje ve válce o peníze občanů nevědomky pouze jako živé štíty. Většina prostředků z podpor uniká k zpracovatelům, obchodníkům, ztrácí se v korupční bažině, je přidělováno privilegovaným skupinám a spotřebováno na byrokratické struktury. Sami zemědělci znají nejlépe všechny nečisté praktiky. V letech 1995-1998 obdržel resort celkem 89,9 mld. Kč a výdaje stejným tempem pokračují. Zároveň v období 1998-2000 dochází k největší krizi zemědělství, propadu výkupních cen a příjmů, snižování sociálních jistot obyvatel venkova a opouštění půdy. Chytrému napověz, hloupého …? Z pohledu mezinárodního obchodu, ekonomie i ekologie není v zemědělství bílé místo. Ze známých faktů zbývá „jenom“ vyvodit zcela zřejmé politické závěry. Situace je ale na první pohled beznadějná. Na jedné straně stojí semknutá, dobře organizovaná, našemi daněmi živená, ministerstvo ovládající, lobby agroprůmyslu, která hraje na emoce veřejnosti útrapami zemědělců. Na druhé straně jsou málo „angažovaní“ i poučení a citově vydíraní spotřebitelé. Ani od mladých rodin s dětmi či důchodců, skupin nejvíc postižených vysokými cenami potravin, nelze očekávat zablokování pražské magistrály a metání dlažebních kostek s požadavkem na liberalizaci zemědělského trhu. Všechno je ale něco za něco.
Pokud nám nevadí vydržovat si z daní nesmyslné instituce, abychom mohli v obchodech nakupovat dráž, dotovat devastaci krajiny, půdy, vody, ani zástupy studentů před branami fakult, kterým je odepíráno vzdělání z důvodu nedostatku peněz ve školství, prosím. Existují však daleko tragičtější souvislosti. Premiér Zeman v souvislosti s vyšetřováním vzniku hanopisu na poslankyni Buzkovou (akce Olovo) postavil ve svém žebříčku hodnot nedojné krávy daleko před politickou kulturu. Vláda odmítnutím poskytnout 60-100 mil.Kč dětské transplantační jednotce v Motole, což je cca půl procenta původních rozpočtových nákladů na zemědělství, dokázala, že také ona preferuje nedojné krávy. Tentokrát před záchranou dětských životů.
