Šéf X zažaloval skupinu inzerentů za to, že využili svého práva na svobodu sdružování a nespojovali se s rasistickým obsahem na sociálních sítích.
Elon Musk, samozvaný „absolutista svobody projevu“, požaduje, aby vláda porušila práva na svobodu projevu. Znovu.
Navzdory tomu, že se tváří jako obhájce svobody projevu, je Musk jedním z nejotravnějších účastníků soudních sporů proti každému, kdo uplatňuje svá práva podle prvního dodatku Ústavy způsobem, který se mu nelíbí. Jeho nejnovějším terčem je GARM, Globální aliance pro odpovědná média, oborové sdružení inzerentů na online platformách, jehož členem je stále i společnost X, dříve známá jako Twitter. Žaloba míří také na několik členů GARM za údajný zločin, který spáchali tím, že odmítli zakoupit reklamu na Muskových webových stránkách.
Generální ředitelka společnosti X Linda Yaccarino v úterý zveřejnila video, v němž vysvětlila, že žaloba je součástí ušlechtilé snahy společnosti o zachování „globálního náměstí… jediného místa, kde se můžete svobodně a otevřeně vyjádřit“. Yaccarino měla na krku přívěsek s nápisem „FREE SPEECH“ (svoboda projevu).
Ve čtvrtek společnost GARM s odkazem na neschopnost zvládnout soudní poplatky, které by se pravděpodobně vyšplhaly na sedmimístnou částku, jednoduše zavřela své dveře a ukončila veškerou činnost. Muskova cenzurní šikana zabrala – zneužil právní systém, aby umlčel své kritiky.
Muskův argument proti společnosti GARM zapadá do jeho dlouhodobého vzorce: útoky na svobodu projevu zabalené do rétoriky obrany svobody projevu.
Velké korporace obecně nechtějí platit za reklamy běžící vedle příspěvků oslavujících Adolfa Hitlera nebo dalšího škodlivého obsahu, který na X pod Muskovým vlastnictvím vzkvétal. Není to nijak nerozumný postoj a GARM pracovala na vyhlášení společných standardů, které mohou společnosti přijmout pro tento typ bezpečnosti značky. To se podle Muska rovnalo porušení antimonopolních zákonů.
Rozhodování o tom, kde si zakoupit reklamu, je pro každého jednotlivce nebo organizaci výkonem základních práv svobody projevu a svobody sdružování. Bojkotovat X, protože je zahlcen nenávistnými projevy, se nijak neliší od toho, když konzervativní skupina odmítne platit za reklamu v progresivním podcastu. V případě ziskových korporací jde také o obchodní úsudek. Společnost PetSmart se může rozhodnout, že si koupí reklamu v časopise Cat Fancy, a ne například v Cigar Aficionado.
Je to poslední z dlouhé řady Muskových žalob, které se snaží umlčet jeho kritiky, což je taktika známá jako strategická žaloba proti účasti veřejnosti neboli SLAPP (strategic lawsuit against public participation).
Zažaloval také organizaci Media Matters za to, že zdokumentovala, jak X nedokáže udržet reklamu velkých korporací mimo extremistický obsah. Ve stejném duchu se pustil i do Centra pro potírání digitální nenávisti (Center for Countering Digital Hate). Podpořil také zjevně absurdní trestní vyšetřování Media Matters, které zahájili republikánští generální prokurátoři Texasu a Missouri a které již federální soud zastavil jako zjevné porušení prvního dodatku.
Někdy Muskův zájem na prosazování cenzury přesahuje rámec jeho vlastních kritiků, například když souhlasil se zaplacením soudních poplatků kanadské odpůrkyni vakcín, která zažalovala celou řadu lidí za to, že na ni byli zlí.
Skuteční obhájci svobody projevu již mnoho let prosazují zákony anti-SLAPP, které usnadňují rychlé zamítnutí a získání soudních poplatků za soudní spory zaměřené proti ústavně chráněnému projevu. Tuto důkladnou ochranu přijaly mimo jiné Texas a Kalifornie. Bohužel neexistuje žádný federální zákon anti-SLAPP pro žaloby založené na nárocích z federálního práva, jako je Muskova antimonopolní teorie. Federální obvodní soudy se také rozcházejí v názoru na to, zda se státní zákony anti-SLAPP mohou vztahovat na nároky podle státního práva, jako je pomluva, které jsou projednávány u federálního soudu v rámci mezistátní diverzitní jurisdikce.
Mezitím má Muskův boj proti řečnickým žalobám svůj zamýšlený účinek, i když by nikdy nemohl věrohodně dosáhnout konečného rozhodnutí v jeho prospěch.
Kromě ukončení činnosti GARM společnost Media Matters nedávno propustila také několik zaměstnanců, přičemž mnozí pozorovatelé poukazují na Muskův soudní spor jako na pravděpodobného původce. To je charakteristickým rysem strategie SLAPP: proces jako trest, který ruinuje žalované tím, že musít platit právníky, aby se mohli bránit, i když žaloba nemá žádné právní opodstatnění. Tato taktika může být obzvláště účinná vůči neziskovým organizacím a jednotlivcům, jejichž relativně skromné rozpočty prostě nemohou zvládnout vleklou soudní bitvu s jedním z nejbohatších mužů světa.
Kromě toho, že Musk je prostě bohatý a mocný šikanátor, který může plýtvat vlastními penězi na otravné, performativní soudní spory, je jeho teorie „svobody projevu“ cenzurním vlkem v rouše beránčím. On a ti, s nimiž souhlasí, by měli mít svobodu říkat své názory, zní myšlenka, ale nikdo jiný by neměl mít právo je kritizovat nebo se od nich v reakci na to distancovat. Pokud spadá pod mlhavé nálepky jako „cancel culture“ nebo „woke mind virus“, je váš projev vlastně špatný pro projev, a proto by neměl být povolen. Je to nestydatě etatistické ve své dychtivosti používat a zneužívat vládní moc k dohledu nad veřejnou debatou.
Musk může provozovat své vlastní webové stránky, jak chce, a tak to má být. Ale jeho tvrzení, že je zastáncem svobody slova, je pokrytecká fraška. Ve skutečnosti je jedním z největších nepřátel prvního dodatku a měli bychom ho tak brát.
Článek původně vyšel pod názvem Elon Musk Sues His Critics into Silence. So Much for ‘Free Speech.’ na webu MSNBC.com. Přeložil Martin Pánek a DeepL.