Diskuse o Evropské unii lze s jistou dávkou zjednodušení popsat jakospor mezi nacionalisty a idealistickými blouznivci. Na jedné straněstojí ODS a v tvrdší podobě skinheadi řvoucí: „Čechy Čechům“. Druhouskupinu reprezentují sebestřední, vševědoucí mesiáši typu Václava Havlaa Petra Pitharta jimž zdatně sekundují politická uskupení, která by sibez evropské integrace neměla co dát do volebního programu (Uniesvobody, resp. Čtyřkoalice) nebo potřebují EU jako zástěrku při vládnímprosazování svých šílených nápadů (sociální demokracie). Oba tábory sedovolávají pravdy ve jménu stejné modly veřejného, státního činárodního zájmu a jsou naprosto vedle. Existují pouze zájmy konkrétníchlidí či jejich skupin nebo umanutí politiků, jež v lepším případě vidíhlavní náplň svého života v tom, že za cizí peníze uskuteční svojipředstavu cizího blaha. A to jsou také individuální zájmy, protoženejvětší prospěch i potěšení ze své „práce“ mají opět pouze politici.
Koncept EU, volný pohyb osob, zboží a kapitálu, neznamená nic jiného,než kostrbaté, nesmírně nákladné naplňování přirozených práv občanů.Není důvod cítit se více doma na Vysočině než v Bavorsku nebo italskémToskánsku. Lesy, pole, louky, domy ve městech patří, nebo by správněměly patřit, konkrétním majitelům, nikoliv národu, státu, lidu, „námvšem“ Čechům nebo „jim“, Němcům, Holanďanům….. Hranice jsou pouzelidmi vytvořené čáry na mapě, které byly jednou tak a dnes jsounaprosto jinak. Vybírání cla na česko-polských (německých, rakouských…)hranicích má stejnou logiku, jako by se tak dělo u Humpolce. Jsmesvědky protikladných tendencí. Rostoucí konkurence uvnitř společnéhoekonomického prostoru EU vyvolává pnutí mezi úspěšnými azaostávajícími, ať již jsou to odvětví, regiony, firmy, jednotlivci.Ekonomické problémy s železnou pravidelností provokují nacionalismus vduchu hesla: „Pryč s dovozy. Pryč s cizáky“. Aby tržní síly EUnerozervaly, musí být drženy pevně na uzdě a svoboda občanů se přitomvytrácí. Plamínky potenciálních sporů jsou hašeny obrovskými dotacemi,všemožnými regulacemi bruselská byrokracie, bujnou sociální politikou asnahou izolovat Evropu od zbytku světa. Svoboda občanů je vyměňována zavizi jednotné Evropy sloužící, nikdo neví komu nebo čemu. Zde také vězíhlavní důvod faktické nemožnosti rozšíření EU. Další státy prostě neníEU zatím schopna zkrotit a „euronormalizovat“.
Nic není věčné. Obyvatelé bohatších států EU se budou neustále ptát,proč mají platit chudším zemím a zde se nachází i zárodek příčiny jejípravděpodobné budoucí havárie. Stačí, aby se v některé se členskýchzemí našel šikovný politik schopný v zájmu vlastních ambicí vyvolatnacionální vášně. Rozpadlo se Československo, což byl jednotný stát sevším všudy. Se sociálním, zdravotním, důchodovým zabezpečením,společným jazykem, školstvím, měnou, patentovým úřadem. EU nicpodobného dosud nemá.
Co je vlastně EU? Jde vůbec o nějaký vyšší cíl v podobě třeba“evropského soužití na principu skutečné spravedlnosti, rovnoprávnosti,sdílení společných hodnot, úctě k svébytnosti a identitě různých obcí,společenství, profesí, regionů, států a národů“ (Václav Havel, MFDnes24.3.2001)? Nějak to není vidět. EU navrhuje vůči kandidátským zemímtak ponižující omezení v podobě zákazu migrace obyvatel a podnikání, žese o vznešené slupce vůbec nedá mluvit. Zbylo pouze odporné handrkovánío dotace, všech se všemi, uvnitř i vně EU. Proč se tedy integrovat?Abychom měli povinně v rámci direktivy Televize bez hranic (jakabsurdní název) 50 procent francouzkých filmů, broskve správnévelikosti a banány odpovídající „eurošlupkovitosti“, vysoké daně,omezování reklamy a zásluhou Evropské sociální charty pěkně vypasené“dávkaře“?
Není pravda, že do EU musíme, např. abychom se polepšili. Plno dobrýchvěcí naopak můžeme provést sami. Zrušit cla, kterými si tak usilovněsami škodíme, uvolnit pohyb odborníků z vyspělých zemí, nahradit korunueurem nebo dolarem. Náš nesnesitelný stát čeká na reformu nikoliv kvůliEU, ale pro nás a naše potomky.
Mám ale obavu, že rozjetý vlak již nelze zastavit. Naše směřování do EUse nápadně podobá proruskému zatmění mozků po II. světové válce. Každýsi našel důvod, proč je EU krásná. Jeden hodlá draho prodat pozemek,druhý nalézt nové zákazníky pro své domy, třetí se těší na dotace. Zanadšeného skandování politiků a intelektuální elity si opět snažíme zevšech sil nasadit, tentokrát sametový chomout nesvobody.
