Po ukončených přístupových jednání do EU v Kodani jsme svědky křečevitéeuforie vládních politiků. Kromě faktu nahrávajícímu euroskeptikům, žepodmínky vstupu jsou nejhorší ze všech kandidátských zemí, se v Kodaninic zvláštního vlastně nestalo. Prosperita žádné země na světěnevznikla díky milodarům, tedy podporám od EU ani zázračnému řešeníproblémů byrokraty. Závěry z Kodaně tvoří soubor nezávazných, ryzetechnických ujednání, které mohou občané v nadcházejícím referenduúředníkům “hodit na hlavu”. Jsem zvědav, zda potom někdo zaplatí tzv.předvstupní proces? Jenom malou poznámku. K platnosti volby prezidentahluboce posttotalitního Srbska byla potřebná nadpoloviční účast voličů.V referendu o vstupu do EU, kdy se rozhoduje o předání suverenitystátu, bude k platnosti stačit jakákoliv účast občanů. I kdyby se jichsešlo jako do mariáše nebo jako k volbám do Senátu. Jak je vidět,eurofilové se pojišťují na všech stranách.
Vláda spolu s poslanci, kteří při schvalování státního rozpočtu odmítlipřispět i odpůrcům EU, udělala všechno proto, aby chystané referendumbylo nelegitimní a euroskeptikové vyzvali k jeho bojkotu. Totorozhodnutí je o to více zarážející, když si uvědomíme, že “vládnívětšina” vznikla díky podpoře 25,7 % z 8 264 484 všech zapsaných voličůa oproti tomu 56 % obyvatel je v podstatě euroskeptických (18 % jasněproti, 38 % tvoří skupinu nerozhodnutých, STEM 9/2002). V současnostise připravuje za 200 miliónů korun státní kampaň, která se má tvářitjako zdroj objektivních informací. Agitátoři z ministerstva zahraničíale dobře vědí, že neutrální informace neexistují. Každá informace o EUve smyslu „podporuje, dotuje, umožňuje, zajišťuje, přispívá, chrání……“ve skutečnosti vyznívá ve prospěch EU. Klíčové je až vysvětlování, coje za tím, jaký vliv budou mít tato opatření na život, peněženku asvobodu českého občana. Právě na tyhle účely mělo být použito minimálně100 miliónů korun. Kdyby EU opravdu vyznávala demokracii, tak poprotidemokratických obstrukcích vládní moci by musela připojení Českaodmítnout. Z toho ale nemějme strach.
Odpoutejme se od přízemních čísel, jak požadují eurooptimisté neschopniobhájit výsledky summitu v Kodani a podívejme se na výrazy, která jemají zastřít realitu. Zjistíme, že slova používaná v souvislosti s EUmění význam, stejně jako ve slavném románu Georga Orwella “1984”. Vnovořeči, přesněji eurospeaku, je stabilita výrazem pro mizivýhospodářský růst, normalizaci a stagnaci. Svoboda se říká namístonesvobody, kdy v důsledku legislativy EU obsahující regulace a zákazyztrácí majetek svoji soukromou podstatu a stává se veřejným, resp.státním. Zóna prosperity znamená zónu úpadku. O paralýze Německa čtemedenně v novinách a sama EU ve zprávě komisaře Erkki Liikanenem přiznávázaostávání za Spojenými státy takto: „Hrubý domácí produkt na hlavupředstavuje nyní v EU jen dvě třetiny úrovně USA. Propast proti životníúrovni USA nebyla nikdy od konce šedesátých let tak hluboká“. Příčinuvidí v nižší zaměstnanost v EU, zaostávání v produktivitě práce, kdytempo jejího růstu je v EU dvakrát nižší než ve Spojených státech,nepružnosti při zavádění technických novinek a v daleko menším zájmuEvropanů o samostatné podnikání. Nebyla by to však EU, aby nereagovalaakčními plány (summit v Barceloně) po vzoru Nikity Chrusčova: “Dohnat apředehnat”.
EU jako záruka základních lidských práv znamená opak, tedy omezovánínakládání s majetkem, vyvlastňování prostřednictvím kvót a zákazů. EUje prý zárukou předcházení nacionalismu a válkám. Není ale důvod sedomnívat, že boj sjednocené Evropy se zbytkem světa bude méněnebezpečný, než minulé boje mezi samotnými evropskými státy. Již dnesobranná politika EU odcizuje Evropu od Spojených států a tím ohrožujejejí bezpečnost.
Co říci ke společným evropským demokratickým hodnotám. V praxi je topaternalismus, intervencionismus, omezená svoboda slova a “demokracie”jako ničím neomezovaný diktát většiny.
Ó jak je lehké a příjemné být profesionálním eurooptimistou, sedět vteplé kanceláři, pobírat tabulkový plat, využívat služební telefony,kopírky, automobily a dostávat diety za návštěvy Bruselu. Vše grátis oddaňových poplatníků. Jak se zdá, v brzku i někteří verbálníeuroskeptici změní názor a za 200 000 korun měsíčně se chystají bojovatproti EU přímo v Evropském parlamentu. Jak je pro podnikatele těžkésponzorovat euroskeptiky a zastávat tím jiné názory než má vláda, kdyžstát přerozdělováním skoro 50 procent HDP pevně ovládá hospodářství akaždý subalterní úředník finančního nebo živnostenského úřadu má nadním větší moc, než jeho největší konkurent.
