Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker dnes předestřel svoje plány pro Evropskou unii. Shrnout by se daly takto: „Otravní Britové konečně zmiznou, takže můžeme vesele centralizovat.“
Junckerův plán obsahuje několik bodů:
(1) Evropská unie se rozšíří na Balkán, ne ale do Turecka.
(2) Schengenský prostor se „okamžitě“ rozšíří o Rumunsko a Bulharsko, prý to posílí vnější hranice EU.
(3) Evropskou obrannou unii, kterou prý potřebujeme a NATO ji prý chce, budeme mít do roku 2025.
(4) Ve všech členských zemích se bude platit eurem. EU zřídí nový úřad, který renegátům, jako je Česká republika nebo Švédsko, se zavedením eura pomůže.
(5) Z Rady ministrů se stane bezzubý orgán, kde vlády zcela pozbydou práva veta (o které beztak v téměř všech oblastech přišly po přijetí Lisabonské smlouvy).
(6) Panevropské kandidátní listiny, je to tak prý více demokratické. To je troufalý výrok od „Spitzenkandidáta“, o kterém v Evropě nikdy nikdo neslyšel. Faktem je, že kdyby existovaly celoevropské kandidátky, předsedou Komise by se stal Nigel Farage, protože je jediným bruselským politikem, kterého znají lidi v celé EU. EU taky bude financovat evropské politické strany, ale ne „euroskeptické extremisty“. Inu, demokracie.
(7) Slováci si zaslouží lepší rybí prsty a Češi lepší čokoládu. Evropská komise na své nesmyslné křížové výpravě po glajchšaltovaných jídlech nechápe, že v různých koutech světa jsou spotřebitelé různě citliví na cenu toho kterého produktu a mají také jiné chutě. Namísto toho, aby přijala pochopitelné rozhodnutí, že dvě Fanty s různým obsahem od sebe musí být nějak graficky nebo textově odlišeny – např. Fanta CZ vs. Fanta GE – vymýšlí Komise, jak donutit výrobce glajchšaltovat výrobky navzdory přání jejich spotřebitelů.
Ale těžko říct, zda máme být potěšeni nebo vyděšeni, že je česká čokoláda výše v seznamu priorit Evropské unie než brexit.
Takže tady jsme. Unijní mandaríni už se tetelí blahem, kolik nových stohů papíru na všechnu tuhle centralizaci sepíší, kolik dalších budov postaví. Třeba Václav Havel nebude posledním českým eurofilem, který se dočká eurobudovy s jeho jménem, někam ty nové úředníky umístit musíme.
Není nejmenších pochyb, že českou vládou a českým parlamentem by všechny tyto změny prošly jako nůž horkým máslem, neboť z české politiky se zcela vytratilo jakékoliv kritické myšlení vůči EU. Na jedné straně máme nadšené přikyvovače a na druhé straně okamurovské blázny.
Nezbývá než doufat, že vyroste nová generace politiků, která si uvědomí nebezpečí takové centralizace, neboť tento nový superstát by byl mnohem centralizovanější a mocnější než Spojené státy, Švýcarsko a – co je asi nejironičtější – Německo.
