Evropská komise navrhla zvýšit nejpozději od roku 2010 minimální daň na alkohol a alkoholické nápoje o inflaci od roku 1993, celkem o 31 %. U piva by v ČR šlo o asi 30 haléřů na půllitr, konečná cena by vzrostla asi o korunu. Není to příliš, jde však o daleko víc než 0,0105 eurocentu daně.
Záměr politiků zdražit veřejnosti alkoholické nápoje je jen pokračováním úsilí moderovat z moci úřední chování lidí, regulací relativních cen měnit preference a spotřební vzorce. Lidé si prý totiž škodí, ustaraní byrokraté proto musejí o zdraví občanů pečovat, přebrat tuto zodpovědnost na sebe.
Máme být rádi? Že jsou úřední snahy o omezení konzumace alkoholu ve výsledku naprosto sterilní ukazuje vedle teorie i historie. Jsou snad byrokraté nepoučitelní? Možná, kamenem úrazu jsou spíše skutečné motivace. Úlohou daní bylo vždy zajištění příjmů veřejných rozpočtů, poptávkově neelastické statky či služby jako právě alkohol jsou velkou vábničkou. Navíc, tento prostý přesun vytvořených zdrojů do rukou byrokracie lze líbivě obhajovat bojem se škodlivými účinky zdaňovaného produktu na zdraví a společnost.
V první řadě jde tedy o naplnění rozpočtů a řádné zdůvodnění. Že to se starostí o tělesnou schránku lidí tak žhavé skutečně nebude ukazuje i rozčilená reakce Evropské komise na zavedení prohibitivních daní na dovoz skotské whisky do Indie. Komise dokonce pohrozila Indii řízením u WTO. Indové si prostě zdraví ničit mohou, občan EU však má být zdravý, platit do veřejných rozpočtů a ze státních systémů čerpat pokud možno co nejméně.
I v otázce zdanění alkoholu a alkoholických nápojů si svoji roli hrají zájmové skupiny. Ty se tlakem na příslušných místech snaží přinutit celou společnost skrze politický proces sdílet jejich představy a ideály. V tomto případě omezit pití alkoholu. Návrh proto podporují různí odborníci či organizace zabývající se alkoholismem.
Výzvu Evropské komisi k řešení problém s pitím alkoholu zaslala např. nevládní organizace EuroCare, jež je napojena na nejvyšší evropské politické struktury. Předala i nezbytné argumenty, údaje o zničených manželstvích, životech dětí, sebevražd, nákladnosti zdravotní péče, aj. Snahou organizace je protlačit mezi priority politických elit řešení pijáctví.
U sociálních inženýrů nacházejí vítanou odezvu. Daňová zátěž alkoholu a alkoholických nápojů by měla vzrůst. Napoprvé to ale navrhovatelům začátkem listopadu nevyšlo, návrh nebyl odhlasován. Hrozba růstu cen regulací ale neustala. Boj o zdanění a výši cen pokračuje. Stará ekonomická pravda však říká, že růst cen produktu, jež zvyšuje lidský blahobyt, začne dříve či později motivovat k substituci levnějším produktem a v případě alkoholu třeba i zdraví škodlivějším. Jiným následkem téhož bývá kvetoucí černý trh.
Skutečným výsledkem růstu zdanění bude přísun financí úředníkům, další pokřivení relativních cen, ale problém alkoholismu zůstane nevyřešen. Pijáci u své vášně zůstanou, přičemž ostatní občasní popíječi mají vše dále pod kontrolou, i bez daňových motivací. A není rozhodně jejich chybou, že někteří jejich spoluobčané svůj chtíč nezvládají a při zdravotních potížích jsou nuceni navštěvovat státem provozovaná a financovaná zdravotnická zařízení. Alkoholismus je tedy problém individuální, vyšší daně však dopadnou na všechny, kdož se alkoholu neštítí.
Lidé sami však problém alkoholu vnímají a přizpůsobují se riziku nadměrné konzumace. Pokud někteří chtějí směnit požitek z konzumace za rizika horšího zdraví či návyku, pak je to na jejich osobní zodpovědnost a žádná komise vynucující morálku tomu nezabrání. Před možnými nepříznivými vlivy alkoholu na lidské zdraví nezavírají oči ani výrobci alkoholických nápojů, jimž přirozeně jde o pověst jejich výrobku. Sami šíří osvětu, přizpůsobují marketing, pořádají konferenci, existuje např. fórum pro zodpovědnou konzumaci alkoholických nápojů jako iniciativa soukromých výrobců a dovozců alkoholických nápojů. Možná i to přispělo k rostoucí poptávce po nealkoholickém pivu a klesající spotřebě destilátů v ČR. Společnost prostě bez nicneřešícího úředního aktu v chaosu neskončí.
Proč všechna ta slova? Jejich smělou ambicí je ukázat, že v samotné společnosti existují mechanismy a motivace problém řešit a přitom neztratit glanc svobodné společnosti prosté direktivních zásahů shora. Oproti tomu úřední cesta je pro všechny nákladná a omezuje osobní svobodu. Ale především žádné řešení nepřináší, pouze vybírá, i na nátlak zájmových skupin, „vítězný“ problém, který bude mít byrokracie tendenci řešit.
Tímto oslím můstkem zpět k dění na evropském kolbišti partikulárních zájmů. Napoprvé návrh zvýšit minimální daň neprošel, pod což se podepsal odpor dostatečně silné skupiny. Proti návrhu bylo vedle Česka i Německo či Francie. Připít si na oslavu nezdražení sklenkou dobrého alkoholu by bylo předčasné. Boj nekončí, přinejmenším protialkoholoví nadšenci se svých představ jen tak nevzdají. Mimochodem, víte, že je vědecky a statisticky prokázáno, že sledování napínavých sportovních zápasů zvyšuje počet infarktů?