Blíží se doba, kdy se Česká republika stane součástí Evropské unie. Bohužel to bude vstup do integračního seskupení, které při jeho zakládání vypadalo úplně jinak. Původně bylo budováno v zájmu bourání obchodních bariér cel, kvót a dalších překážek. EHS bylo plně konkurenceschopné s nejdynamičtěji se vyvíjejícími oblastmi světa. Ve druhé polovině osmdesátých let, hlavně po nástupu Francouze Delorse do čela komise se však integrační uskupení sloužící dosud především hospodářským účelům začalo přeměňovat poměrně razantně v seskupení, které má čím dál větší politické ambice. Ekonomické otázky začaly ustupovat do pozadí a zvláště v 90. letech došlo k razantním změnám jednotlivých smluv. Paradoxem je, že ty předchozí nemohly být v praxi ani vyzkoušeny a pravidla dohodnutá na dalších a dalších zasedáních někdy ani nevstoupila v platnost a byla nahrazena vytvářením nových pravidel. Tento proces pokračuje bohužel i v současnosti. Naštěstí byl zbržděn v prosinci roku 2003 neschválením Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu.
Vlády České republiky v historii rozšiřování EHS resp. EU dosáhly nejhoršího výsledku co se týče podmínek pro přijetí. Žádná jiná země při předchozím rozšiřování ani při posledním rozšiřování, kdy vstupuje deset relativně zaostalých zemí, neměla tak špatné finanční, ekonomické a další podmínky včetně vytvoření přechodných období jako Česká republika. Můžeme to konfrontovat s podmínkami v oblasti zemědělství, přímé pomoci, přímých plateb, případně vyjednaných výjimek v různých oblastech hospodářského života. Bohužel občané na naše varování v předchozích letech nevzali ohled a hlasovali bezmyšlenkovitě na základě vládní propagandy, která se spíš blížila vymývání mozků.
Přesto je třeba konstatovat, že české hospodářství se po našem vstupu do EU celkově nezhroutí. Náš vstup přinese určité nepříjemnosti, zvláště pak některým podnikatelským subjektům. Mnohé to pociťují již v současné době. Zhruba 500 drobných podnikatelských subjektů zemědělsko-potravinářského komplexu již muselo zastavit výrobu, protože nesplňují některé přísné normy. Nutno ovšem dodat, že ne ve všech stávajících zemích EU jsou vyžadovány v tak drakonické podobě jak po nás chce EU a jak to po těchto ekonomických subjektech vyžadují i státní orgány ČR. Stačí navštívit některé restaurační zařízení či zpracovatelská zařízení zemědělských produktů v některých zaostalejších či opuštěnějších koutech Portugalska, ale i Francie či Itálie. Evropští komisaři by se asi divili, co by tam našli v rámci plnění hygienických norem.
Pravděpodobně dojde i k přeměně mnohých hospůdek nižších cenových skupin na malých vesnicích v ČR v privátní kluby tak, aby se mohly vyhnout nesmyslným požadavkům, které diktuje EU. Řada firem bude mít problémy s plněním norem spojených s ochranou životního prostředí, např. lokální výtopny, či při nutnosti zabezpečit si administrativní znalecké posudky, za které se mnohdy platí vysoké finanční částky, které jim mají umožnit provozovat jejich podniky.
Vážnou překážkou bude získávání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Přestože se dá očekávat velký zájem ze strany podnikatelských subjektů v ČR, tak to bude narážet na dva základní problémy a celou řadu dílčích problémů. Mezi ty základní se dá zařadit zatím neexistence centrální instituce, která by v současné době jasně stanovila, na jaké činnosti je možné tyto fondy použít. Podle dostupných informací jednání teprve probíhají. Dosud o tom žádné z ministerstev, které by to mělo mít v kompetenci, nevydalo jednotnou zprávu a vzniklo tu informační vakuum. Další vadou na kráse, kterou kritizuje i EU je, že nebyla rozjeta činnost agentury, která by zastřešovala žádosti, které by byly posílány dále do EU.
Stěžejním problémem bude ovšem účast ve spolufinancování, protože žádný projekt není ze strany EU financován stoprocentně, všechny musí být dofinancovány a to ve výši 20 – 50 %, ať už z rozpočtů municipálních či jiných, případně ze soukromých zdrojů. Vyvstává ještě celá řada dalších problémů, jako je nemožnost našich pracovníků pracovat v zemích, kdy jejich obyvatelé už mohou pracovat na našem území. Jsou tady i další diskriminační opatření. Sečteno a podtrženo tato vláda prostřednictvím svých úředníků, resp. politiků vyjednala velmi hanebné podmínky pro vstup ČR do EU a zdá se, že spíše sledovala své úzké zájmy a možnost odejít do struktur EU za vyššími výdělky, než aby se starala o to, aby občané měli ze vstupu do EU prospěch. Mimochodem, dnes se ukazuje i to, že EU jako integrační seskupení spíše slouží více lobbyistickým a mocenským skupinám působícím v Bruselu, než aby sloužila prospěchu občanů zemí EU.
Ve svém příspěvku nepopisuji pozitiva, protože s těmi jsou občané seznamováni denně, bohužel, o negativech není vesměs zmiňováno.
