EU schvaluje rozpočet na příští rok. Komise navrhuje nárůst o 1,7 % oproti loňskému roku. Evropský parlament si přisadil dalších 1,2 % a požaduje tak navýšení o téměř 3 %. Letos jde o 4,17 biliónů Kč.
Tak jako se každý rok na jaře vrací sněženky a tak jako se každé čtyři roky do Sněmovny vrací Marek Benda, vrací se každý říjen z Evropského parlamentu mnohem větší návrh rozpočtu EU, než jaký do něj pošle Evropská komise. Na to, že parlamenty mají držet vlády zkrátka, se to Evropskému parlamentu nedaří. Každý rok si vymyslí poslanci eurolidovců a eurosocialistů, že chtějí více peněz do svých oblíbených projektů a na čím dál absurdnější podporu EU.
Píšu téměř stejný článek již čtvrtým rokem (předchozí edice: 2014, 2015, 2016). Schvalovací procedura rozpočtu je jiná, než jaká je u jiné unijní legislativy, ale to není podstatné. Evropská komise letos navrhla závazky ve výši 160,6 mld. €, Rada ministrů kontrovala návrhem 158,9 mld. € (což je stále mírné navýšení loňského rozpočtu, který nakonec činil 157,86 mld. €). Evropský parlament, kde se poslanci předhánějí v tom, kdo ukáže více proevropské srdíčko, si za hodinu a půl hlasování odmával 162,6 mld. €, což je 4,17 biliónů Kč (používám kurs ČNB, přestože kurs podle Chequepointu by rozpočet zmenšil). Jak poznamenává Rada ministrů, tento rozpočet překračuje limity finančního rámce pro roky 2014–2020).
Moje skupina v Evropském parlamentu, Evropa svobody a přímé demokracie, opět navrhla několik pozměňovacích návrhů. Jako ve třech předchozích letech jsme se omezili pouze na drobné úpravy – neboť jak známo podle většiny členů našeho klubu by EU neměla mít vůbec žádný rozpočet – a navrhli jsme úspory ve výši 3,6 mld. €. A jako každý rok, i letos byly i tyto nejmírnější úspory eurofilními poslanci zamítnuty.
Letos jsme však prosadili dva pozměňovací návrhy textu. Málokdo totiž ví, že peníze ze Společné zemědělské politiky se používají ve Španělsku na býčí zápasy. Každý rok je to kritizováno, ale dotační býci stále zápasí. Z českých poslanců proti návrhu hlasovali lidovci Štětina, Polčák, Zdechovský, Niedermayer, Šojdrová a Svoboda a socialista Poche (socialistka Sehnalová se zdržela a lidovec Pospíšil a „liberálka“ Dlabajová nehlasovali, což je při přijímání rozpočtu stejné jako hlas proti).
Jako každý rok, i letos se vydaly peníze na naprosté nesmysly. Propagandistické Parlamentarium, kde vám za použití nejmodernějších technologií vysvětlí, že před Evropskou unií byla válka a hlad, ale pak přišla Evropská unie a všude je od té doby mír a evropské zdravotní pojištění. Zkoušel jsem v Parlamentariu hrát „hru na europoslance“ a způsobil jsem globální ekologickou katastrofu tím, že jsem chtěl na nějaký projekt uvolnit pouze nejmenší z nabízených částek (ani tam nebyla nula). Takže je jasné, že toto je třeba dále tučně financovat.
V letošním roce ale s velkou slávou otevřelo ještě Parlamentarium na steroidech, které je zvané Dům evropské historie. Ten dokázal požrat ještě před svým otevřením téměř 55 miliónů € a příští rok se do něj nalije dalších osm. Což o to, výstava je to impresivní a tak jako v nedalekém Parlamentariu prospikovaná moderními technologiemi, se kterými vám ochotně pomůže spousta zaměstnanců. Ale nevím, zda je rozumné do této indoktrinaci eurosocialismem nutné lít takové množství peněz. Výdaje této organizaci jsme navrhli zcela smazat, kromě Jiřího Payna ze Svobodných nás nepodpořil (ani zdržením) žádný český europoslanec.
Dále jsme navrhli zrušit dotace evropským politickým stranám a jejich „nadacím“, navrhli jsme odstranit platby Kroužku bývalých europoslanců (to existuje), navrhli jsme snížení platů poslanců a asistentů, navrhli jsme snížení počtu klubových asistentů, navrhli jsme zrušit Junckerův fond ESFI, navrhli jsme nezvětšovat budovy Evropského parlamentu (i s přihlédnutím k odchodu 73 britských poslanců a jejich asistentů) a spoustu dalších úspor. Celkem šlo o více než 60 pozměňovacích návrhů (.rtf, 3 MB). Jak již bylo řečeno výše, všechny kromě těch býčích byly zamítnuty.
Mark Twain pravil, že když zasedá parlament, je třeba bát se o peněženku i o hrdlo. Jeho štěstím bylo, že neznal Evropský parlament. Na druhé straně by mu novinář Blahoslav Hruška vysvětlil, že evropský rozpočet nosí Santa Euroclaus v ranci, což by ho možná mírně uklidnilo.
Rada ministrů tento návrh rozpočtu odmítla, rozpočet jde tedy do dohadovacího řízení mezi Radou a parlamentem, které trvá první tři týdny v listopadu.
Perličkou je, že v loňském roce byl závěrečný kompromisní návrh rozpočtu schválen na „miniplenárním zasedání“ v Bruselu, což dala Francie okamžitě k soudu, neboť podle Protokolu č. 6 přidaného ke Smlouvám: „Evropský parlament má sídlo ve Štrasburku, kde se konají plenární zasedání, která trvají 12 měsíců, včetně zasedání o rozpočtu.“ Bohužel, ani tohle jsem si nevymyslel.
