Jak bylo ukázáno v předešlém komentáři, fiskální expanze, ať už financována jakkoli, nemůže ekonomice pomoci. Je pouze přerozdělovacím procesem, který otevírá obrovské pole působnosti pro zájmové skupiny a státní byrokracii. Daniel Henninger, redaktor Wall Street Journal, přišel s malou ukázkou toho, co je v Obamově balíčku. V zákoně nazvaném American Recovery and Reinvestment Act, dlouhém 700 stran, přesně rezonuje mylná Keynesova filosofie: vláda musí hlavně utrácet, a to co nejrychleji. Obamův balíček se tak stává sérií smutných absurdit. Následuje několik příkladů.
6 000 000 000 dolarů na stavbu nových a vylepšení stávajících vládních budov. 325 000 000 dolarů na údržbu vládních pozemků, včetně peněz na „údržbu pěšin a stezek“ a „opravu opuštěných dolů a studen“. (To, jak jistě uznáte, je v krizi priorita.) 357 000 000 dolarů pro Národní institut pro standardy (obdoba Českého normalizačního institutu) na stavbu výzkumných zařízení. (V krizi je zřejmě zapotřebí zdokonalit systém měr a vah.) 427 000 000 dolarů pro Národní oceánskou a atmosférickou správu na stejný účel. (Výzkum ryb a větrů je také třeba podpořit.) 6 200 000 000 dolarů na nepřeložitelný „Weatherization Assistance Program“, jímž se míní dotace na ochranu staveb proti nepříznivému počasí. Následuje dalších 9 048 000 000 dolarů na Federální fond pro budovy (rozumějte: vládní budovy). A v něm se schovává 6 000 000 000 dolarů na vznik tzv. High Performance Green Buildings, jimiž se zřejmě míní jakási představa environmentalistů o tom, jak mají budovy vypadat a fungovat. Dalo by se pokračovat dál a dál.
Obama odstartoval éru naprosté nezodpovědnosti a skutečně zlaté časy pro byrokracii a zájmové skupiny. Utrácí se na jakýkoli nesmysl, jenom aby se utrácelo. Výše zmíněná čísla jsou jak náhodné střely. Kdybyste každé z nich vynásobili dvěma, bylo by to jedno. Balíček ve výši 800 miliard dolarů snese cokoli. Rooseveltův New Deal se opakuje a je to opět pouze logický důsledek Keynesovy filosofie. Jakmile přistoupíme na tezi, že odsávání peněz z kapitálového trhu nikomu neškodí, ocitáme se v prostředí nesnesitelné lehkosti vládních výdajů. Skutečně – z Keynesovy logiky plyne, že vláda může peníze vydávat na jakýkoli nesmyslný projekt, např. na nájem pracovní síly, jež bude vykopávat a zase zasypávat díry. Hlavním smyslem je někoho zaměstnat, zaplatit mu a nechat ho peníze utratit. To má „nastartovat“ ekonomiku. To, že tyto peníze se nejprve někomu musejí vzít, a že proto v první řadě pracovní místa ničí, už vidět není. Proto je to tak politicky přitažlivé. Je-li tomuto myšlení politik přístupný, zájmové skupiny a kruhy vládních byrokratů se budou jenom předbíhat ve snaze utrhnout si kus pro sebe z nekontrolovatelné fiskální expanze. Keynesiánství je ve své podstatě jen přerozdělovací proces, který nutně nabývá destruktivních rozměrů. Rok 2009 má všechny předpoklady být toho zatím nejlepší ukázkou.
Tlak keynesiánského myšlení, obecně přijatého za samozřejmé a správné, a zájmových skupin je tak velký, že američtí senátoři ani nemají čas si Obamův sedmisetstránkový fiskální balíček přečíst. Stimulovat se totiž musí ihned! Jejich „zdržování“ označil Obama za „neomluvitelné“ a všechny urguje, aby už jej schválili. To, jaká vládne atmosféra, dokumentuje i výrok senátora Coburna, že tento bezprecedentní zákon začne v Sénatu nahlas číst, aby všichni slyšeli, pod co se podepisují.
A jak bude celá věc viděna z pohledu médií? Jak dopadne politicko-novinářský thriller o záchraně hospodářství politiky? Nebojte, skončí happy endem. Ti nudní a nezodpovědní zdržovači v americkém Senátu, co si chtějí Obamův balíček dokonce i číst, než pro něj budou hlasovat, budou v menšině. Většina chápe, že akční drama musí mít spád. Nesmí se zastavit. Politik jedná teď nebo nikdy. Co se v balíčku píše a zda to funguje, není podstatné. Podstatné je, aby prošel. A aby se prezident Obama, obklopen věrnými z Kongresu, usmál do médií. „Včas jsem zasáhl,“ jistě pronese. Obamův stimulační balíček projde a „zachrání“ 300 milionů Američanů (a nás taky) před krizí. Všichni si oddechneme.
