Miroslav Kollár je novým českým zástupcem u Mezinárodního měnového fondu (MMF). Z rozhodnutí bankovní rady České národní banky se stal v MMF poradcem jednoho z výkonných ředitelů. Přestože Kollár pracoval čtyři roky pro naši centrální banku, při identifikaci příčin současné hospodářské krize nešetří kritikou měnové politiky. Kollár řekl v rozhovoru pro server www.aktualne.cz mimo jiné toto:
„Dle mého osobního názoru současná krize není krizí kapitalismu, ale krizí špatné politiky. Selhal jak dohled nad kapitálovými trhy, tak měnová politika orientovaná na úzce definovanou cenovou stabilitu, která udržovala dlouhodobě nízké úrokové sazby, a tím podpořila vznik bublin napříč celým spektrem aktiv. Je jasné, že tržní mechanismy na tyto stimuly reagují a hledají v nich ziskové příležitosti. Cítím však, že ideologie svobodné ekonomiky je dnes ohrožena ve světle toho, že se nesprávně zaměňuje příčina s důsledkem. Lidé přestávají věřit síle trhu a obracejí se znovu více na stát, což si myslím že je neblahé dědictví současné krize.“
Kollár identifikuje dvě příčiny: dohled nad kapitálovými trhy a měnovou politiku. Zda vůbec může být dohled nad kapitálovými trhy (či přesněji jejich regulace) ochranou před krizemi a zda k nim spíše nevybízí, by zřejmě bylo na samostatnou analýzu v jiném komentáři. Ponechme toto tedy stranou. Kollár však rozvádí hlavně druhou příčinu, a sice měnovou politiku. A zde podtrhněme, že říká přesně to, na co jsme v komentářích Liberálního institutu opakovaně upozorňovali. V komentáři z loňského prosince jsem zdůrazňoval, že index spotřebitelských cen, který je vydáván za synonymum „inflace“, je zcela falešným vodítkem. Spotřebitelské ceny mohou vykazovat stabilitu, avšak to nám neříká nic o dvou jiných, podstatnějších jevech.
Za prvé, ze samotné stability spotřebitelských cen nevíme, jak jí bylo dosaženo. Např. ekonomika, která by měla konstantní měnovou zásobu a zároveň stagnovala co do objemu výroby, by měla stabilní ceny. Jsou však i jiné možnosti. Ekonomika, jež by měla konstantní měnovou zásobu a objem výroby v ní by rostl, by měla ceny klesající (tj. byla by v deflaci). Nicméně dojde-li v ekonomice, v níž roste výroba, k růstu měnové zásoby, může tato ekonomika vykazovat cenovou stabilitu. Jinými slovy, přirozená růstová deflace je vykompenzována růstem objemu peněz a výsledkem je přibližná cenová stabilita. A to je přesně případ mnohých soudobých ekonomik. V letech 1998 až 2008 rostla měnová zásoba USA v průměru o 6 % ročně, avšak spotřebitelské ceny rostly podstatně pomaleji. Důvod byl právě ten, že rostoucí měnová zásoba z velké části vyrovnávala přirozenou deflaci, aby bylo dosaženo cíle cenové stability – cíle, který je považován za žádoucí v zákonech o centrálních bankách. Avšak růst množství peněz má i jiné zásadní dopady, které současná ekonomie nedoceňuje a měnová politika (a zákon o ní) v podstatě ignoruje: pokřivuje úrokové míry a relativní ceny v ekonomice a z toho důvodu vede k hospodářským cyklům.
Za druhé, stabilita spotřebitelských cen nic neříká o vývoji jiných cen v ekonomice. Prudká měnová expanze se často může promítat na trzích, které do indexu spotřebitelských cen nejsou zahrnuty: klasickým příkladem jsou burzy cenných papírů, realitní trh, ale i trhy běžných kapitálových (tj. ne-spotřebitelských) výrobků. Za posledních 20 let, kdy se Spojené státy mohly „pyšnit“ jen mírnou inflací spotřebitelských cen, měnová politika způsobila vývoj doslova podobný horské dráze na burze, realitním trhu i trhu kapitálových výrobků. Jenže to, co se veřejnost neustále dozvídá pod pojmem „inflace“, je index spotřebitelských cen. A ten falešně napovídá, že žijeme v mimořádně klidných dobách a že centrální banky zajišťují „stabilitu“ v ekonomice.
Je dobře, že si toto uvědomuje zrovna český delegát u MMF a že se to nebojí – proti proudu většiny makroekonomů – říci nahlas. Je nezbytně třeba zbavit se lichého ideálu „stabilních cen“ a ukázat, co se za ním skrývá. A místo stabilních cen se dívat na měnovou zásobu a činit z následků jejího růstu centrální banky odpovědné. Jinak není možné vyhnout se umělým boomům a následným krizím.
