Klimatická politika se nesmí „stát nástrojem byrokracie ani omezování svobod“.

Plány nastupující vlády v oblasti životního prostředí se především snaží tvářit jako založené na selském rozumu a méně zatěžující pro běžný život i ekonomiku. Hned na začátku uvádějí, že ke změnám klimatu dochází, ale: „Naší odpovědí je rozumná adaptace.“ Proto dále odmítají opatření, která „oslabují konkurenceschopnost Evropy a zvyšují náklady pro občany, aniž by měla skutečný dopad na globální klima“. Green Deal a evropské klimatické cíle vidí jako ekonomicky likvidační, což jsou, a prosazují zásadní revizi. Nelze přesně říci, jak by taková revize vypadala, ale jen těžko si lze představit ještě přísnější Green Deal, takže by šlo zřejmě o posun k lepšímu. Spolu s tímto je pozitivní vidět i nesouhlas se zákazem prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035.

Vláda se bohužel plně nevzdává klimatických opatření ve prospěch opravdu konkurenčního prostředí, ale stále je zde posun. Program uvádí, že nebudou slepě prosazovat dekarbonizaci či jiná vysoce nákladná opatření, ale že jejich politika bude „pragmatická, opřená o vědecké poznatky a respekt k vlastnickým právům“. Zůstává otázkou, co toto tvrzení bude skutečně znamenat v praxi. Zda skutečně budou prosazovat pouze výhodné iniciativy, nebo se toto stane záštitou pro podporu projektů, ve kterých budou osobně či kvůli svým politickým podporovatelům zainteresováni.

Proti systému zálohování PET lahví se nevymezují, a zavazují se jej zavést pouze v případě, že bude jeho ekologický přínos jasně prokázán a nebude nijak omezeno fungování obcí. Vymezují se ovšem proti zavedení recyklačního poplatku pro reklamní letáky, které uvádí jako důležitý zdroj informací pro seniory. Je vcelku nápadné, že je zde takto zmíněna právě hlavní voličská skupina Andreje Babiše.

Krom toho vláda prohlašuje, že nechce, aby ekologie představovala překážku diverzifikované energetice v České republice, ani to, aby neziskovky byly překážkou při výstavbě vodních děl. Jako v jiných bodech celého programu slibují prověření státních financí vynaložených na neziskové organizace. Vyloženě se zde zavazují, že žádné peníze nepůjdou neziskovkám, které „blokují rozvoj a investice“. Kdo a jak toto posoudí? Nevíme.

Dále vyjadřují podporu zařízením pro zpracování odpadu k výrobě elektrické energie, pro která dokonce chtějí, aby se na ně nerozšiřoval systém emisních povolenek. To nemá ovšem moc společného s volnotržní konkurencí. Vláda se pouze skrze umělé pokřivení trhu snaží přinutit hospodářství, aby šlo tím směrem, který si usmyslí.

V oblasti hospodaření s půdou zmiňuje program především revizi erozní vyhlášky, která by údajně umožnila využít větší množství půdy než doposud. Zmiňuje se také, že k posouzení namísto byrokratických tabulek budou využívány „moderní poznatky biologie, humifikace a hydrologie“. To vše zní jako posun k rozumnějšímu hospodaření s půdou, je zde ovšem opět problém, zda tato vágnost neumožní arbitrární rozhodování podle toho, kdo je vlastníkem půdy či komu to prospěje.

Také v lesním hospodářství vláda slibuje, že nebude prosazovat žádná opatření, která by nepřiměřeně zvýšila náklady. Omezení principu takzvané bezzásahovosti, které je v této sekci také zmíněno, by dle programu mělo umožnit snazší zasahování do přírody v případě rizika pro „funkčnost ekosystému, ekonomickou udržitelnost nebo ochranu života a majetku“. Opět – pokud tyto změny budou platit jasně a rovnoměrně pro všechny, tak je menší omezení ze strany státu krok správným směrem.

Celkově se nastupující vláda k životnímu prostředí vyjadřuje v zásadě sympaticky, především v odmítání nerealistických klimatických cílů a tím způsobeného ekonomického rozvratu Evropy. Bohužel moc volnotržních řešení neposkytuje a většinou se odkazuje na svůj „pragmatický přístup“ bez konkrétních cílů. Záleží už jen na vládě, zda své cíle ujasní po převzetí moci nebo vágnosti využijí pro prosazení opatření, o kterých by se voličům raději přímo nezmiňovali.


Již jsme publikovali:

  1. Preambule a zásadní priority vlády
  2. Finance a hospodaření státu
  3. Vnitřní bezpečnost a veřejná správa
  4. Obranná politika a Armáda České republiky
  5. Zahraniční politika
  6. Právo a spravedlnost
  7. Hospodářství, průmysl a energetika
  8. Doprava
  9. Vzdělávání
  10. Sociální politika a zaměstnanost
  11. Zdravotnictví
  12. Zemědělství