Očekávání spojená s nástupem vlády hnutí ANO byla v liberálně smýšlející části společnosti, mírně řečeno, apokalyptická. Pokud však odložíme emoce a podrobíme programová prohlášení vlád Spolu a ANO chladné textové analýze, zjistíme překvapivou skutečnost. Obávaná revoluce se nekoná. Nikoliv proto, že by nové prohlášení bylo tak liberální, ale proto, že to předchozí bylo mnohem více etatistické, než si mnozí připouštějí.
Při čtení kapitoly o vzdělávání se nelze ubránit dojmu, že sledujeme spíše předání štafety v centrálním řízení než dramatický střet ideologií. Obě vlády vycházejí ze stejného předpokladu: problémy školství vyřeší navýšení objemu peněz a posílení pravomocí státu.
Rozpočtová iluze: Stejný recept, jiná čísla
Pokud někdo doufal, že vláda Petra Fialy přinese do financování školství tržní prvky, musel být zklamán již tehdy. Cílem koalice Spolu bylo navýšit veřejné výdaje na úroveň průměru zemí OECD. Hnutí ANO přichází s naprosto totožným závazkem, jen jej formuluje jako „postupné navýšení“.
V otázce platů učitelů se mění pouze forma garance, nikoliv princip.
- Vláda Spolu garantovala platy na úrovni 130 % průměrné mzdy.
- Vláda ANO volí konkrétní nominální cíle: 50 tisíc nástupní plat a 75 tisíc průměr na konci volebního období.
Ekonomická podstata zůstává neměnná – jde o plošné navyšování mandatorních výdajů bez přímé vazby na kvalitu výstupu či poptávku rodičů (pro příklady neexistující vazby viz např. De Ree a kol. z Indonésie (2018), Tavares & Ponczek z Brazílie (2018) či práce ekonoma E. Hanusheka z USA (2016)). V tomto ohledu se „populismus“ ANO neliší od „priorit“ předchozí koalice.
Chiméra centrálního plánování trhu práce
Oba dokumenty prokazují nezlomnou víru v to, že úředník od stolu dokáže predikovat budoucnost lépe než trh.
- Koalice Spolu chtěla aktualizovat Národní soustavu kvalifikací a ve spolupráci se sektorovými radami řídit systém celoživotního učení.
- Vláda ANO jde v této logice ještě o krok dále a plánuje financování vysokých škol tak, aby kapacity reflektovaly „budoucí situaci na pracovním trhu“.
Představa, že ministerstvo dokáže určit, jaké profese budou potřeba za pět či deset let, je typickou ukázkou „fatální domýšlivosti“, před kterou varoval již F. A. Hayek. Ať už to nazýváme strategií (Spolu) nebo podporou „oborů budoucnosti“ (ANO), výsledek je pro daňového poplatníka a flexibilitu trhu stejně nebezpečný.
Kulturní války: Od inkluze k zákazům mobilů
Největší emoce budí tradičně hodnotové otázky. Zde vidíme posun v rétorice, ale v praxi jde spíše o výměnu jedné formy sociálního inženýrství za jinou.
Zatímco Spolu kladlo důraz na „občanské vzdělávání“ a boj s dezinformacemi, ANO kontruje požadavkem na školu „prostou ideologických vlivů“ a politických neziskovek. Zní to jako deregulace, ale ve skutečnosti si stát jen vymiňuje monopol na to, co je a není ve škole přípustné.
Podobně je to s inkluzí. Spolu slibovalo její „revizi“ při zachování systému, ANO slibuje „zrušení neefektivních prvků“. Ačkoliv rétorika přitvrdila, podstata zůstává: stát i nadále centrálně určuje, jak má vypadat složení tříd, místo aby nechal rozhodnutí na školách a rodičích.
Novým prvkem paternalismu u ANO je pak mikromanagement volného času dětí – zákaz mobilů a nařizování aktivního trávení přestávek. To je sice z liberálního pohledu nepřijatelný zásah do kompetencí školy, ale není to kvalitativně jiný přístup než dřívější snahy státu řídit digitální gramotnost a nákupy techniky. A s mobily u dětí je to složitější, než předkládá Jonathan Haidt.
Světlý bod: Racionální přijímačky
Abychom jen nekritizovali, programové prohlášení ANO obsahuje jeden bod, který dává větší ekonomický smysl než předchozí stav. Změna systému přijímacího řízení na SŠ, kdy si žáci vybírají školu až po znalosti výsledků státních testů, je krokem k efektivnějšímu párování nabídky a poptávky. Zde se paradoxně populistické hnutí chová racionálněji než předchozí „vláda odborníků“.
Závěr
Očekávaná katastrofa se nekoná, stejně jako se nekonalo liberální reformní úsilí v minulém období. České školství zůstává i pod novou vládou v zajetí státního paternalismu, dotačních titulů a centrálního plánování kapacit. Barva vládních stran se změnila, ale podstata systému, kde stát ví lépe než rodič, co je pro dítě dobré, zůstává zachována.
Již jsme publikovali:
- Preambule a zásadní priority vlády
- Finance a hospodaření státu
- Vnitřní bezpečnost a veřejná správa
- Obranná politika a Armáda České republiky
- Zahraniční politika
- Právo a spravedlnost
- Hospodářství, průmysl a energetika
Teodor Kuběna studuje na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně. Zajímá se o ekonomii, podnikání, technologie, bojové sporty a zdraví.
