Jazyk zásadním způsobem ovlivňuje náš způsob poznávání a vnímání světa,naše myšlení, hodnocení situace a následně předurčuje i to, jakjednáme. Tento poznatek rozvinul spisovatel George Orwell ve svémgeniálním románu s názvem „1984“, v kterém předestřel vizi totalitníspolečnosti ovládané mimo jiné prostřednictvím novořeči (newspeaku).Milan Šimečka v doslovu ke knize napsal: „Takovým jazykem lze vytvořitblahobyt, kde panuje nedostatek, svobodu, kde panuje násilí, asuverenitu, kde jde jen o vazalství“. Ano a my podobně jako v románovéOceánii zásluhou newspeaku současných politiků „vidíme“ kapitalismusmísto socialismu, liberalismus namísto stále tužšího intervencionismu ademokracii tam kde vládne diktatura pseudovětšiny“. Hlavní role připodkopávání schopnosti jazyka věrně popisovat realitu hrají tzv.eufemismy (eu – z řeckého dobře, libě, blaze), které nahrazují výrazybudící nepříjemné představy pojmy mírnějšími a také změna významu slov.
Slovo berň, které má původ ve slově brát nebo krást (stát občanovi),nahradil neutrální výraz daň nebo dokonce fiskální politika. Máme tedyfinanční, nikoliv berní úřady a nápis ministerstvo financí opravduvypadá lépe než ministerstvo kradení. Reforma, slovo vyjadřující změnuk lepšímu, bylo dáno do spojení s reformou berní a v pravém významuznamená jejich zvýšení. Snaha o přikrášlení reality vedla dokonce knahrazení výrazu „reforma daní“ slovním spojením daňový balíček spoužitím přítulné zdrobněliny.
Slov sociální a zdravotní pojištění je zneužíváno pro maskování berní,pod výrazem clo se skrývá berň z dovozu nařizovaná vládou.Koncesionářským poplatkem rozumějme berň z držení televizního neborozhlasového přijímače. Solidarita v dřívějších dobách znamenaladobrovolnou pomoc jiným lidem, dnes maskuje agresi vůči soukromémumajetku pod pohrůžkou policejního zásahu. Výraz sociální spravedlnostznamená ve skutečnosti sociální diskriminaci a můžeme použít i slovrasismus nebo apartheid, kdy bohatší jsou nuceni platit větší daně nežchudí. Celospolečenský zájem je eufemismus pro zájem skupinový. Neznámžádnou „naši firmu, naši spotřebu energie, naše pole, naše obchody“,ale pouze moji firmu, moje pole nebo můj obchod. Ach, jak by na světěbylo krásně, kdyby lidé nechtěli rozhodovat o cizím majetku a životě.
Být liberální již neznamená věrnost svobodě a nedotknutelnostisoukromého vlastnictví, protože slova se zmocnili i politické sektyzcela popírající tyto zásady. Zákon, v původním významu univerzální,abstraktní pravidlo správného chování, kryje výraz „mocenské nařízeníve prospěch konkrétních osob“. Hovoříme nepřesně o zákonodárném sboru,jenž ve skutečnosti produkuje skoro výhradně specifická nařízení,nikoliv však obecné zákony.
Pojem služby státu navozuje dojem, že dochází k dobrovolné směně mezistátem a občanem, přitom se jedná o nežádané, obtěžující počínáníbyrokracie. V souvislosti s loňskými povodněmi byl velice používanývýraz „pomoc státu (vlády)“. Nějak opomíjíme, že stát žádné vlastnípeníze nikdy neměl, jelikož disponuje pouze tím, co si prostřednictvímberní přivlastnil z cizího majetku. Nezaměstnanost je po pravděnečinností a mezi politiky módní výraz „stát blahobytu“ znamená stát,kde žijí v blahobytu i ti, kdo si to nezaslouží. Inflací dnesnerozumíme tisk nekrytých peněz centrální bankou znehodnocující úsporyobčanů, ale tento výraz se používá pro důsledek této činnosti, tedy prorůst cen. Politik, ve skutečnosti člověk, který rozdáváním privilegií acizích peněz se sám udržuje u zdroje koncentrovaných privilegií apeněz, je v newspeaku osoba pečující o správné fungování společnosti.Ekonom byl dříve nezávislý vědec zkoumající jednání lidí. Dnes si tímtoslovem dodávají punc nadřazenosti lidé kolaborující s politiky nebo setak domýšlivě označují sami politici.
Mějme se velice na pozoru. Slovní a myšlenkové šablony často brání ve vnímání reality.
