Po návštěvě Číny zamířil britský premiér Gordon Brown do Indie. Na pořadu jednání toho bylo hodně – terorismus, změny klimatu i rychle rostoucí indická ekonomika. Britský premiér se také vyslovil pro reformu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Ekonomické otázky byly důležitou částí Brownovy cesty. Rozhovory během jeho návštěvy dají prý vzniknout obchodům až za deset miliard liber.
Obchodní vztahy se rozvíjejí velice rychle. Británie je čtvrtým nejdůležitějším obchodním partnerem Indie, Indové jsou třetími nejvýznamnější zahraničními investory v Británii. Brownova cesta je proto společně s nejnovějším propadem cen indických akcií vhodnou příležitostí k zamyšlení nad hospodářským potenciálem Indie. Je Indie mrštným tygrem jihu Asie, nebo spíše gigantickým slonem v porcelánu světové ekonomiky?
V období před dvaceti lety byla indická vláda pod silným tlakem vydat se na dráhu reforem. Tehdy bylo od Karl-Marx-Stadtu až po Kalkatu stále zřejmější, že myšlenky socialismu, ke kterým se přikláněly i vlády postkoloniální Indie, selhaly. Následné zmírnění překážek mezinárodnímu obchodu a postupná deregulace jednotlivých odvětví přinesly pozoruhodné výsledky. Růst ekonomiky, která do té doby dlouho stagnovala, postupně šplhal vzhůru a přiblížil se k úrovni deseti procent. Nevýkonné vládní monopoly začaly po liberalizaci vzkvétat. Mobilní telefony se šíří mezi všemi vrstvami obyvatel, jejich počet už přesahuje 200 milionů. Indie je svědkem boomu deregulované vnitrostátní letecké dopravy. Počet příslušníků střední třídy rapidně roste. Reformy přinesly mnoha lidem relativní blahobyt, zatím však nikoli všem. K tomu je zapotřebí ještě méně regulací.
Třeba banky totiž mohou dnes svobodně rozhodovat o alokaci méně než poloviny svých aktiv. Zrychlení liberalizace finančního sektoru by napomohlo efektivnějšímu poskytování úvěrů. V indické elektroenergetice nadále dominuje státní sektor. Situace se sice v jednotlivých oblastech liší, obecně však platí, že přes reformní pokusy a podpůrné dotační programy je nedostatek elektrické energie dalším slabým místem indické ekonomiky.
Přetrvává i těžkopádné pracovní právo. Například propuštění jednoho dělníka z továrny o více než sto zaměstnancích vyžaduje vládní povolení. Podobná ustanovení podvazují rozvoj průmyslových odvětví a omezují vznik pracovních míst, na která by mohli dosáhnout i méně vzdělaní Indové. Legislativa tak chrání chudé ani ne tak před zaměstnavateli, jako před nadějí na lepší zaměstnání. K čemu je negramotným vesničanům třeba rozvoj zaměstnanosti v sektoru IT? Regulace v Indii prohlubují nerovnost a nutí stamiliony lidí živořit v přelidněném a neproduktivním zemědělství.
Aby zmírnila nepříznivé důsledky byrokracie a regulací, přistoupila indická vláda ke zřizování ,,zvláštních ekonomických zón“, kde některé omezující předpisy neplatí. To sice není samospasitelné, ale je to první krok dobrým směrem. Cílem vlády by však mělo být postupné zlepšení podnikatelského prostředí na celém území státu. Indie by se tím mohla alespoň z části pojistit proti nepříznivému vlivu zpomalující světové ekonomiky a nepříjemné korekci současné popularity Indie jakožto přední destinace mezinárodních investorů.
Autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu
