V každodenním životě se setkáváme s celou řadou institucí, které by měly pracovat pro občana a jejichž činnost je hrazena z daní, které občan platí. Jak stát stále více zasahuje do běžného života, tak se zvyšuje počet kontaktů občana s různými byrokraty. Člověk často mívá pocit bezmocnosti, který bývá způsoben úřednickým šimlem. Ne vždy za to však mohou samotní úředníci. Mnohdy je tomu na vině špatná legislativa, která se navíc často mění. Nedá se tedy paušalizovat a konstatovat, že všechny státní instituce jsou špatné a k občanům se nechovají dostatečně vstřícně. Záleží samozřejmě i na jejich zaměstnancích. Existuje většina těch, kteří se snaží vyjít vstříc a jsou rádi, že mohou vyhovět žádosti občana. Je však i celá řada těch, kteří své postavení naopak zneužívají ve svůj vlastní prospěch, při jednáních kladou různé překážky a občas se tak vytváří tlak na žadatele o poskytnutí jakéhosi „všimného“. Tím pádem vzniká zárodek korupčního prostředí. Jsou však i instituce, s kterými se běžný občan každodenně nesetkává. Jsou to ty, které mají největší pravomoci a lze je jen velmi těžko kontrolovat bez podrobných, mnohdy odborných podkladů. Těmito institucemi také protéká největší množství peněz.
Hodnocení státních institucí není jednoduchou záležitostí. Jedním z měřítek může být stanovení přínosu či naopak ztráty té které instituce pro občana. Bezkonkurenčně nejlepší státní institucí se jeví Nezávislý kontrolní úřad (NKÚ), který již druhé volební období řídí pan Voleník. Nad hodnocením jeho činnosti se vesměs shodnou všechny parlamentní strany a žádná z nich nemá k úřadu vážnějších připomínek. Je to i přes to, že úřad pod jeho vedením mnohdy šlápne „na kuří oko“ ostatním státním institucím a výroky NKÚ jsou známy svou kritičností a snahou nezametat problémy pod kobereček.
Jinou státní institucí, které běžný občan nemusí příliš rozumět, je Česká konsolidační agentura (ČKA). ČKA je právním nástupcem České konsolidační banky, což byl státní peněžní ústav, který hospodařil s majetkem státu a byl jednou z institucí, která významným způsobem ovlivňovala transformaci ekonomiky v České republice. Pro laika bychom mohli říci, že do ČKA a jejích „dcer“ nahrnuly všechny předchozí vlády, počínaje tzv. pravicovými, přes úřednickou premiéra Tošovského a konče sociálně demokratickou, téměř všechny dluhy, které vznikly v rámci bankovního sektoru v devadesátých letech. Do této „truhly“ spadly nesplacené a nesplatitelné úvěry a další pohledávky bank např. za podniky, které se dostaly do problémů spojených s konkurzem či jinak ukončenou činností. A také jsou tam převedeny dluhy polostátních a státních firem.
Současné obsazení vedení ČKA, ať se jedná o dozorčí radu či představenstvo, vzniklo na základě dohod parlamentních stran. Podle výsledků se zdá, že to bylo jedno z nejlepších personálních rozhodnutí, které parlament, politické strany a posléze další instituce udělaly. ČKA pod vedením generálního ředitele Pavla Řežábka je jednou z mála státních institucí, které se daří plnit programové prohlášení vlády a to i přesto, že ekonomika ČR se i vlivem vnějšího prostředí se dostala do fáze zpomalení. Agenturu lze pochválit i za její velmi tvrdý postoj k dlužníkům ČRA. Při jednání s ČSOB se snaží o návrat části aktiv, které ČSOB chtěla využívat ve svůj prospěch z tzv. Kajmanských fondů. ČKA jen za loňský rok získala od dlužníků 57 mld. Kč. Správa státního majetku ze strany ČKA přináší i nadprůměrné výnosy z majetku, který je již v konkurzu. Podle trendů, které lze vypozorovat z veřejných zpráv v současnosti, se tak dá očekávat, že poslední masivní ztrátu, kterou vykázala, byla ztráta za rok 2002. V letošním roce se může její hospodaření přiblížit nule a v příštích letech by výsledek neměl být záporný.
Je jen otázkou, zda si někteří politikové nebudou chtít „vyřizovat účty“ či dokazovat si sílu uvnitř sociální demokracie např. i tím, že přichystají „personální zemětřesení“ v orgánech těchto společností. Bylo by to škoda, protože mnohdy dobré fungování společnosti, a to platí i pro státní instituci, bývá spojeno s managementem, který ho řídí. Jenom jestli si to politikové jsou schopni uvědomit.
