Je před volbami a politické strany se snaží přesvědčit voliče o tom, že právě ony si zaslouží nejvíce křesel v Parlamentu. Politické strany se tak snaží získat si důvěru, která jim zajistí kredibilitu pro příští volební období. A právě kredibilita budoucí vlády se stává jedním z ústředních bodů politického boje.
Zásadní součástí programů politických stran je proto boj proti korupci. Nejvýznamnější politické strany upozorňují na to, že minulé vlády a stávající úředníci jsou zkorumpovaní, s čímž by se mělo něco udělat. Jak ale poznáme, že jsou vlády a úředníci zkorumpovaní? Voliči se prakticky o korupci vlády a úředníků nemají šanci dozvědět, dokud nejsou její součástí. Pokud se jich informace o korupci dotkne, tak jedině z médií. V takovém případě mluvíme hlavně o politické korupci, v jejímž rámci jsou mediální kampaně prostředkem politického boje. Proto ve většině případů bývají korupční kauzy často nevyřešeny. Také se zde objevují korupční skandály, které bývají velmi matoucí, bez konce. Pokud se už nějaký případ odhalí, stává se jen velmi zřídka, když se odpovědný politik nezbaví zodpovědnosti.
Z tohoto důvodu politici, firmy a média přikládají velký význam mezinárodním srovnáním, jakým je například Corruption Perception Index poskytovaný Transparency International. Jedná se o velmi známý index vnímání korupce, kterému je přisuzována relativně velká vážnost. Ovšem někdy se objektivita vypovídací schopnosti tohoto indexu přeceňuje.
Především, CPI je indexem vnímání korupce. Je proto otázkou, kdo korupci např. v ČR vnímá a z jakých informací čerpá. Ve velké většině se jedná o nadnárodní expertní odhady, kdy lidé, kteří sestavují žebříčky vnímané korupce v různých zemích, v těchto zemích v naprosté většině nežijí. Jejich zdroje informací mohou být proto zkreslené a předpojaté. Navíc tyto zdroje informací nevyplývají ze zkušenosti hodnotících lidí. I samotné srovnání více zemí je předpojaté, protože korupce sama o sobě přestavuje v západních ekonomikách něco jiného, než co je za korupci považováno v Číně nebo Zambii. Co je ale snad nejdůležitější, vnímání korupce zahraničními pozorovateli a ratingovými agentury je tak či tak ovlivněno médii. Proto proklamace boje proti korupci vládou, která má v zahraničí lepší obraz než jiná vláda (která například nesouhlasí s politikou EU), může ovlivnit hodnocení podle indexu CPI, aniž by se v realitě cokoliv zásadního událo.
Pro „obyčejného“ voliče jsou proto daleko důležitější a hlavně důvěryhodnější informace z domácích médií, a to především informace ze soukromých médií, které jsou schopny otevřeně vyjádřit svůj politický názor nebo zaměření. Tím dávají voliči transparentní signál o tom, kam jejich informace směřují. Volič si tím zase vytváří svůj politický pohled na věc. Tento proces poskytování informací je vzájemně výhodný do té doby, dokud má každý možnost poskytnout jakoukoliv politicky orientovanou informaci na soukromé platformě, za účelem dosažení zisku. Konkurence mezi soukromými médii tímto nejenom zajišťuje širší plejádu a dostupnost informací, ale také systematicky vede k vyhledávání informací, které voliče zajímají. Tímto soukromá média přispívají k větší participaci voličů na politickém rozhodování a hlavně zabezpečují vyšší transparentnost signalizace politické orientace.
