Drtivá většina občanů se příliš nezajímá o vývoj makroekonomických ukazatelů v domácí ekonomice, natož pak v zahraniční.
Vyšší zájem se ze strany občanů objevuje až tehdy, dotýkají-li se změny ve vývoji některých ekonomických veličin kapes jednotlivců či domácností. Pak nás začínají zajímat změny cen způsobené např. jejich deregulací, vývoj kurzu koruny, který může působit na zdražení či zlevnění dovozového zboží. Část občanů se zajímá i o rozsah nezaměstnanosti a možnost pomoci nezaměstnaným různými sociálními dávkami. Méně se už obyvatelé zajímají o míru ekonomického růstu, o vnější rovnováhu udávanou obchodní či platební bilancí a řadu občanů nezajímá ani vývoj v oblasti naplňování příjmů a utrácení peněz ze státního rozpočtu. Jen pár zasvěcenců sleduje agregátní (souhrnné) peněžní veličiny, které nám ukazují jak je ekonomika prokrvována penězi. Více občanů se zajímá o úrokové míry zvláště pak u vkladů.
Je také zřejmé, že ne všichni občané mají stejnou možnost sledovat a hlavně správně vyhodnocovat vývoj v makroekonomických veličinách tak, aby svými rozhodnutími mohli pro sebe získat co největší užitek. Každý by se však ve svém vlastním zájmu měl snažit sledovat některé z makroekonomických ukazatelů, aby se mohl dobře, racionálně rozhodnout o tom, jak se bude chovat v tržním prostředí.
Např. v české ekonomice se pro rok 2000 počítá s roční mírou inflace mezi 3,5 – 4,5 %. Občan si musí uvědomit, že tento údaj tak, jako i jiné makroekonomické údaje se týkají průměru, tzn. že je to agregátní, souhrnný údaj. V ekonomice můžeme mít třeba 4 % inflaci, tzn. že celková cenová hladina se za rok zvýší o 4 %, ale jednotlivého občana se tato průměrná inflace může dotknout v jiné míře. Podívejme se třeba na ceny, které se změní v roce 2000 vlivem deregulací. Řada občanů ví, že elektřina a plyn je od 1. ledna v průměru o 15 % dražší, než tomu bylo v loňském roce. Předpokládá se, že regulované nájemné se od července zvýší zhruba o 8 – 10 %. Celkově by se tyto deregulace měly promítnout do zvýšení roční míry inflace zhruba o necelé 2 %. Zvýšení cen se však dotkne jednotlivých domácností rozdílně. Např. rodina se přestěhuje do vlastního domu a bude topit v krbu či v kamnech na pevné palivo či dřevo, nebude zatížena tak moc zvýšením cen elektřiny a plynu, případně zvýšením nájemného jako ten, který zůstane bydlet v domě nájemním a topí plynem nebo elektřinou. Těchto domácností se deregulace dotknou nejvíce a jejich „osobní míra inflace“ bude určitě vyšší než je průměrná míra inflace. Naproti tomu v domácnostech bydlících ve vlastních domech a topících jiným médiem než plynem a elektřinou se „osobní míra inflace“ bude pohybovat pravděpodobně na nižší úrovni než je průměrná míra inflace.
Občan by měl také vědět, že regulované ceny v regulovaných odvětvích mnohdy působí opačně než jak si myslí. Je zřejmé, že v ekonomikách, kde došlo k deregulaci nejen cen, ale i činností např. v distribuci elektrické energie, plynu, v oblasti telekomunikací, tak tam došlo dokonce vlivem konkurenčního boje ke snížení cen a tudíž k dalšímu prospěchu pro spotřebitele, protože ten mohl takto ušetřené peníze utrácet za jiné služby, za jiné zboží než třeba na nákup elektrické energie, plynu, na placení nájemného či telekomunikačních poplatků.
Regulované nájemné ve velkých městech, v lokalitách, které jsou velmi oblíbené, ještě pravděpodobně nedosahuje výše tržní ceny, ovšem nájemné v některých menších městech na nepříliš oblíbených místech může být již v současné době vyšší než je tržní nájemné. Velmi těžce se dá odhadnout zda již nyní např. pro domácnosti cena elektrické energie a plynu nejsou nastaveny na tržní úrovni. To by bylo zřejmé až poté, co by se otevřel trh s distribucí elektrické energie či plynu. Např. v Německu po otevření se konkurenci a po liberalizaci došlo k poklesu cen řádově o desítky procent. U telekomunikací je zřejmé, že deregulace a demonopolizace vedla ke snížení cen nejen v zahraničí, ale už i u nás. Pro samotné spotřebitele jsou regulace z dlouhodobého hlediska nevýhodné.
