Sever proti jihu, západ proti východu
Ale nejprve pozitiva – jedná se o návrh, který je ve své podstatě tržní. Stejně tak se jedná opřístup, který není v Evropě neobvyklý. Pravda, není častý, ale není výjimečný. G-komponentu v nějaké formě má hned několik zemí. VRakousku, Finsku, Francii, Irsku a Polsku přispívají výrobci na pokrytí nákladů přenosové soustavy (nediskriminačně). V Dánsku existuje definiční G-komponenta, která se liší podle lokace zdroje – základní rozdělení je Ostdanmark (Sealand, Lolland a Falster) aWestdanmark (Jutland a Funen), přičemž zdroje lokované na západě platí více (s výjimkou obnovitelných zdrojů). V Řecku platí výrobci za rezervaci kapacity v přenosové soustavě. Tyto platby hradí cca 15 procent nákladů přenosové soustavy. Řecko je rozděleno na dvě geografické oblasti – Jih a Sever. Výrobci na jihu hradí celkem dvě procenta nákladů přenosové soustavy, výrobci na severu pak 13 procent nákladů. V Itálii existuje platba za přenos placená ze strany výrobců a importérů, která pokrývá cca 20 procent nákladů na přenos. VRumunsku je snad nejkomplikovanější (až byzantinský) systém G-komponenty (ovšem zaměřený zejména na ochranu vlastních výrobců). Další dvě země – Švédsko a Velká Británie – využívají G-komponentu ve formě rezervované kapacity ze strany výrobců. V obou zemích existuje preference výroby na jihu oproti výrobě na severu a existuje také velké množství produkčních oblastí, které se liší velikostí poplatku – např. v Británii je jich 21.
A nyní ty háčky – spíše šibenice. Tak zaprvé, pokud je cílem MPO snížení exportů, pak G-komponenta musí mít formu pouze variabilního poplatku – tedy např. švédský a britský model je zcela nepoužitelný, neboť jejich G-komponenta ovlivňuje rozhodnutí výrobce o lokaci, a nikoliv rozhodování o výrobě, pokud již elektrárna stojí. Stejně tak zavedení poplatku nepřipadá v úvahu dříve než v roce 2015, kdy začíná tzv. čtvrté regulatorní období. Do té doby jsou pravidla stanovování cen za distribuci a přenos dána a velmi obtížně by bylo možné do nich zasáhnout – a teď odhlédněme od faktu, že pravidla regulace ceny za přenos a distribuci má v kompetenci Energetický regulační úřad – a nikoliv MPO. Další nutností je zavedení G-komponenty v takové podobě, že ji budou platit i dovozci elektřiny. Pokud by totiž platila G-komponenta pouze pro výrobce, pak by to znamenalo jejich znevýhodnění oproti dovozu elektřiny a kromě omezení výroby by bylo výsledkem i to, že drtivá většina investic do českých zdrojů (včetně dostavby Temelína) by se stala přes noc nenávratnou. Pokud ovšem dojde k zavedení dovozní přirážky jako de facto G-komponenty, pak to znamená cenový skok na velkoobchodním trhu s elektřinou a značné komplikace v systému market couplingu, tedy propojení spotových trhů Česka a Slovenska (včetně dalšího rozšíření systému směrem k Maďarsku). A rozhodně by vlastníkovi ČEZ – tedy českému státu – nemělo být lhostejné, jak toto opatření ovlivní ziskovost ČEZ. Jestliže by došlo komezení vývozů o 5 TWh (což je výše, okteré mluvil ministr Kuba), pak by to znamenalo pokles zisku ČEZ (velmi hrubým odhadem) o tři miliardy.
Zázračná mantra neexistuje
Největší otázkou by ale mělo být, zda dané opatření dosáhne svého cíle – tedy uvolnění kapacit pro teplárny. A to vůbec jisté není. Zaprvé, první problém s dostatkem uhlí pro teplárny nastane v roce 2014, kdy nový systém jistě fungovat nebude. Zadruhé – většina elektřiny, která by nebyla vyvezena z důvodů zavedení G-komponenty, by pocházela z elektráren, které spalují tzv. studené hnědé uhlí – s výhřevností 11 až 13 GJ/t, které pocházejí buď přímo ze Severočeských dolů (Lomy Tušimice-Nástup nebo Ledvice), které vlastní ČEZ, nebo zLomu Vršany, který vlastní Czech Coal. Nijak, resp. velmi omezeně, to neoslabí tlak na tzv. teplé uhlí z dolu ČSA s výhřevností cca 17GJ/t, které povětšinou používají české teplárny (kromě těch, které užívají uhlí ze Sokolovské uhelné).
V krátkosti – je dobré, že MPO je schopno přijít s neortodoxním a tržním řešením, jen by si při jeho vyhlášení mělo vždy pořádně rozmyslet všechny jeho důsledky a také to, zda dosáhne zamýšleného cíle. Zázračná mantra totiž neexistuje – MPO a vláda stojí před zásadním rozhodnutím (ostatně již několik let) – prolomit limity těžby, nebo ne. A vylhat se ztohoto rozhodnutí změnou plateb za užívání sítí prostě nelze.