Rozhodnutí o tzv. mléčných kvótách nerespektuje lidská práva
Datem 15.července 2002 končí funkční období deseti z celkem patnáctisoudců Ústavního soudu. Zkusme se proto ohlédnout, které jehorozhodnutí nejlépe vystihuje minulé období a zároveň charakterizujenázorové klima panující v této instituci?
Ústavní soud, zvláště po zveřejnění jeho stanoviska ve věci zrušenívyhlášky o regulaci nájemného (Pl. ÚS 3/2000), mohli někteří liberálněsmýšlející občané považovat za neochvějného ochránce lidských práv asvobod. Soud zde konstatuje, že podle čl. 3, odst. 3 Listiny základníchpráv a svobod, zákonná omezení základních práv a svobod musí platitstejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky, zatímcove smyslu odst. 4 tohoto článku při používání ustanovení o mezíchzákladních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.Napadená vyhláška byla podle názoru Ústavního soudu v rozporu s těmitočlánky Listiny, neboť určité kategorie vlastníků byly nuceny sepodrobit podstatným omezením jejich vlastnického práva, zatímco jinénikoli, a k tomuto omezení docházelo způsobem, jenž měl sotva cospolečného se šetřením podstaty vlastnického práva.
Podle čl. 11 odst. 4 Listiny „Vyvlastnění nebo nucené omezenívlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základězákona a za náhradu.“
Když si pozorně prostudujme rozhodnutí Ústavního soudu (Pl. ÚS 5/01)zamítající podnět 28 poslanců na zrušení kvót omezujících produkci acenu mléka, musíme si říci, že buď je něco špatně nebo v Česku existujídvě instituce téhož jména. Ústavní soud zde konstatoval, že kvótyrespektují přiměřenou rovnováhu mezi obecným zájmem (v českém právnímřádu najdeme přes 650 „veřejných“ zájmů či jeho mutací) a ochranouzákladních práv jednotlivce. Tímto zájmem je prý zajištění odbytukaždého producenta, stabilizace cen a příjmů v zemědělství, a tovzhledem k jeho sociálním, ekonomickým i ekologickým zvláštnostem. Hnedna zpočátku Ústavní soud popírá základní atribut svobody, jejížpodmínkou je, že lidé nemohou být ve svobodné společnosti nucenisledovat stejné cíle a opaku je možné dosáhnout pouze ve společnostitotalitní. Soud zároveň udělal to, co si sám na jiném místě rozhodnutízapověděl. Dovodil nezbytnost omezení podnikání v konkrétním oboru.Proč ale není regulována kvótami výroba automobilů? Racionálním zájmemobyvatel Česka může být nanejvýš zmenšení rozměrů zemědělství, a to zdůvodu jeho ekologické škodlivosti i finanční náročnosti (v roce 200128,5 mld. Kč). Ústavní soud se ostatně sám dostává do logickéhorozporu, když připouští existenci více souběžných nebo dokonce navzájemprotichůdných veřejných zájmů. Z této argumentace by totiž logickyplynulo, že existuje více veřejností. Je také zajímavé, že Ústavní soudse ve zdůvodnění svého výroku popírajícím svobodu trhu, opřel nejen oÚstavu ale i obecné právní zásady, jejichž součástí je i komunitárníprávo EU. Naopak zcela opomenul jinou obecnou zásadu, zasahovat dosvobody pouze v zájmu zachování svobody jiných. („Moje svoboda končítam, kde začíná svoboda tvoje“).
Soud se dovolává „rozumné“ vyváženosti mezi použitými prostředky asledovanými cíli. V zemědělství pracovalo v roce 2001 celkem 156.000zaměstnanců (celkové podpory od spotřebitelů a daňových poplatníkůdosáhly 182 000,-Kč). Na otevřeném mléčném trhu, by několik tisíc znich muselo přejít na jinou práci. Spotřebitelů požadujících nízké cenypotravin je však přes 10 miliónů. Co je tedy více bezúčelné anepřiměřené? Jak soud rozhodne v případě cukerních kvót, když pěstovánícukrovky živí podle racionálních propočtů cca 1800 zemědělců? Přidomácí spotřebě 442.700 tun cukru za rok 2001, byly spotřebitelépříčinou tarifních překážek a dalších zásahů státu (cukerní kvóty)ochuzeni celkem o 3,54 mld. Kč. Když tuto částku rozpočítáme napracovníky zaměstnané v zemědělství produkcí cukrovky, činila podpora vtomto segmentu 1.970.000 Kč na pracovníka, resp. 45 756 Kč na ha.
Nepravdivé je tvrzení, že stanovením kvót – vzhledem k dlouhodobýmpřebytkům mléka –nepovede k zmenšení jeho nabídky, protože kvóty plnípřesně tento účel a každý se může přesvědčit v obchodech, kam se přifatálním přebytku mléka, vyšplhaly ceny.
Zvláštní je ztotožnění Ústavního soudu s nutností ochrany trhu předspekulanty, přičemž se jedná o logický protimluv, protože na jednánímajícím za cíl dosažení prospěchu, zisku, úspěchu (Slovník cizích slov,Lumír Klimeš, SPN-pedagogické nakladatelství 2002), stojí fungovánítrhu. Hanlivý, pejorativní význam, v jakém bylo toto slovo použito,ukazuje na reziduum marxistického myšlení. Co jsou vlastně spekulantizač, jak nebo čemu škodí? Co dělají jiného, než vyrovnávání cenovýchvýkyvů?
Ano, do roku 1989 byla spekulace trestným činem. V této souvislostistojí za připomenutí název instituce bolševického teroru, kde se slovospekulace také vyskytovalo, a to Všeruského mimořádného výboru pro bojs kontrarevolucí, spekulací a sabotáží, označované podle své zkratkyjako Čeka, předchůdkyně NKVD a KGB. Také v Česku byl po roce 1948 bojproti spekulantům nedílnou součástí komunistické doktríny ničenísvobody.
Tragikomicky vyznívá poukazování soudu na praxi v EU. Např. kterakněmecké úřady v souladu s nařízením Rady EHS č. 1162/76 o přizpůsobenívinic „potřebám trhu“, nepovolily vinařce z německé země Porýní-Falcvýsadbu vinné révy na jejím pozemku, a to s ohledem na unijní omezeníprodukce.
Dostáváme se k nejskandálnější části rozhodnutí, kde Ústavní souduvedl, že zcela svobodný trh, prostý veškeré právní regulace(mimochodem, pravidla pro postih zásahů vůči majetku a životu neodmítáani největší liberál) není základní a ústavním pořádkem požadovanounebo zaručenou hodnotou uspořádání české společnosti. (Kam vlastněspolečnost, když ne ke svobodě?). Právo na něj prý nepatří mezizákladní práva jednotlivce, neboť se uznávají i další rovnocenné cíle,jako například konvergence ekonomické výkonnosti, hospodářská asociální soudržnost atd. Soud tak po vzoru komunistů (socialistů,antiglobalistů…) postavil svobodu trhu do protikladu k prosperitěnejširších vrstev občanů a ekonomické výkonnosti. Všechny hlavní indexyekonomické svobody, Fraser Institute, Freedom House , HeritageFoundation dokazují pravý opak, tj. spojitost mezi mírou ekonomickésvobody a prosperitou. Naproti tomu v roce 2002 Česko zaujalo 52. místona světě na základě hodnocení indexem vnímání korupce (CPI), což přímosouvisí s množstvím státních zásahů, resp. dotací, podpora, licencí,cel, kót atd. ovlivnitelných právě korupčním jednáním.
Za vysvětlení by také stál Ústavním soudem použitý pojem hospodářská asociální soudržnost. Zřejmě znamená povinnost bohatších platit chudším,v tomto případě nezemědělců platit zemědělcům výpalné, aby se nebouřili.
Ústavnímu soudu nepřipadá jako nerovné postavení potenciálníchproducentů (ti co kvóty nemají) vůči současným producentům (těmi, cokvóty již mají). Rovnost není podle Ústavního soudu kategoriíabsolutní, ale relativní. Zde se dotýká samotné podstaty demokracie,jako systému, založeným na rovnosti občanů před zákonem, nikoliv narovnosti schopností. V okamžiku kdy zásah státu není v souladu sprincipem rovnosti, nelze ho omlouvat složitými právními konstrukcemi,ale je nutné ho zrušit. V opačném případě se vytváří další a dalšínerovnosti. Ústavní soud tak fakticky schvaluje vytvoření nerovnostistátním zásahem, aniž je k tomu jediný skutečný důvod ve smysluzachování svobody, což je stav, v němž každý člověk může činit co uznáza vhodné, kromě agrese. Co však může ospravedlnit omezení svobody?Panuje obecná představa, že použití státního donucení je přípustné přiochraně zdraví a bezpečnosti. Čí svoboda bude ohrožena odstraněnímmléčných kvót? Jsem si jist, že ničí.
Skutečnou perlou je tvrzení, že státní omezení množství produkcejakéhokoli výrobku nepředstavuje vyvlastnění, jelikož vlastník výrobkus ním může nadále disponovat, užívat jej nebo dokonce i zničit a nárokna dosažení určité ceny na trhu není součástí základního práva navlastnictví. Soudci vlastně řekli: „Bezkvótaři, své hektolitry mléka simůžete svobodně vypít nebo jimi pohnojit pole“.
Jak stručné a jasné. Navzdory preambuli Ústavy hovořící o svobodnýchobčanech, odhoďme bláhovou naděje, že hledání a rozšiřování svobody jezákladní inspirací české společnosti. Člověka obchází hrůza.
Občanská a majetková práva jsou totiž nedělitelná, dvojjediná.Znemožněním svobodné tržní směny zároveň mizí hodnota majetku a účinekje naprosto totožný s vyvlastněním. Jako bychom seděli na hromadě zlataa někdo by nám je zakázal vyměnit za jídlo. Zemřeme hlady. Znakemsocialismu bylo zestátnění všech výrobních prostředků. Naproti tomufašistický stát ponechával nominální vlastnictví původním soukromýmmajitelům, ale určoval, jak s ním nakládat. Do jaké totality jsme se tovydali?
Rozhodnutí Ústavního soudu nerespektuje lidská práva, ikdyž soudci v rozhodnutí troufale uvádějí, že kritika podobných zásahůstátu nebyla z této pozice vedena, přičemž zvláště rakouská ekonomickáškola dokazuje pravý opak. Snad alespoň tento text bude chápán jakoodmítnutí zásahů do trhu s mlékem nebo jinými komoditami, jakoneslučitelných s universálním standardem lidských práv. Je proto třebajednoznačně říci, že produkční kvóty u mléka, které svým rozhodnutímlegalizuje Ústavní soud, narušují smluvní a majetkové svobody, znamenávyvlastnění (ke všemu bez náhrady). Důvod takového rozhodnutí je alejednoznačný. Odmítnutí kvót Ústavním soudem by podkopalo legitimitucenových regulací či jiných škodlivých zásahů státu do svobody trhu aznemožnilo „harmonizaci“ našeho „práva“ s direktivami Evropské unie.
Srovnáním rozhodnutí Ústavního soudu ve věci regulace nájmů a kvótomezujících produkci a cenu mléka, dojdeme k závěru, že svoboděnastavovala tato instituce dvě tváře. Doktora Jekylla a pana Hyda.
