Asi nejpracovitější ministr socialistické vlády pan Mertlík chystá daňovou reformu. Ta by měla podle něj přinést sice mírné snížení daní podnikům, ale naopak vyšší daňovou zátěž pro občany.
Domnívám se, že občané jsou státem již nyní odíráni až příliš a téměř na každém kroku. Nejenom, že platí daně a různé pojištění (sociální, zdravotní, penzijní – mimochodem dle mého názoru jsou to také daně) ze svých příjmů, ale při každém nákupu zboží či služeb zaplatí daň z přidané hodnoty – u většiny zboží tato daň činí více jak pětinu jejich ceny. Navíc zaplatí u zboží, u kterého si stát zamane další daň a to spotřební. Daně tak u některých produktů činí více než polovinu ceny, kterou spotřebitel zaplatí. Jsme si vůbec všichni vědomi, kolikrát denně se setkáváme s placením daní?
Řešení ekonomických problémů osobně nespatřuji ve stálém zvyšování daňové zátěže občana, ale naopak ve snížení této zátěže a zároveň ve snížení některých výdajů, které stát mnohdy rozmařile ze svého rozpočtu vynakládá.
Podívejme se na možnosti daňové reformy z jiného pohledu než současná vláda. Dá se souhlasit se snížením daně z příjmů právnických osob, navrhuji však razantnější posun.
Dalším doporučovaným opatřením v oblasti daňové vedoucí k podnícení tvorby úspor u obyvatelstva je zavedení nulového zdanění úroků fyzických osob, zvláště pak tehdy, kdy úrokový výnos je velmi nízký (nyní je asi 4 – 5 % p.a.). U právnických osob doporučuji snížit daňové zatížení úroků z vkladů tím, že srážková daň by byla ve stejné výši jako snížená daň z příjmů právnických osob. Daň z dividend navrhuji zrušit, příjem rozpočtu z této daně je zanedbatelný a zisky podniků, z kterých se dividendy vyplácí, jsou již jednou daní zatíženy.
U DPH navrhuji provést postupné sbližování daňových sazeb. Důvodů je hned několik, zde uvedu jen základní:
V současné době existuje příznivé inflační prostředí, takže postupné zvyšování základní sazby by nemuselo působit příliš na růst spotřebitelských cen a pravděpodobně by neohrozilo příliš ani sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Je zapotřebí postupně přibližovat cenovou úroveň České republiky cenové úrovni zemí EU, když už chceme do EU v horizontu 8 – 10 let vstoupit. (V roce 1999 je cenová úroveň České republiky na cca 44 % průměrné cenové úrovně EU.) Přizpůsobíme se s předstihem pravděpodobnému vývoji v zemích EU.
Nižší sazba DPH (nyní 5 %) by se každoročně zvyšovala o 2 %, ale zároveň by se vyšší sazba (nyní 22 %) snižovala o 1 %. Průběh by mohl být následující. V roce 2001 snížená sazba 7 % a základní sazba ještě 22 %. O rok později snížená sazba 9 % a základní 21 %. V roce 2003 snížená 11 % a základní 20 %, 2004 snížená 13 % a základní 19 %, 2006 snížená 15 % a základní 18 % až by došlo k sjednocení sazeb DPH v roce 2006 na úrovni 16 %.
Navrhované úpravy sazeb DPH by s největší pravděpodobností měly mít neutrální dopad na příjem státního rozpočtu z DPH. Za určitých okolností (rychlejší ekonomický růst) by dokonce příjmy státního rozpočtu z DPH mohly růst rychleji než se počítá.
Dalším opatřením by mělo být snížení daně z příjmů fyzických osob na 28 % a později na 20 až 25 %. Toto snížení pomůže zvláště drobným podnikatelům a živnostníkům. Dopad na příjem státního rozpočtu bude zanedbatelný, možná by podnítil i aktivitu podnikatelů.
U spotřebních daní je žádoucí zpomalit tempo jejich zvyšování v souvislosti s reálným oddálením našeho vstupu do EU. Již nyní jsou některé sazby v souvislosti s průměrnou výší našich mezd vysoké.
Pro přijetí uvedených opatření je nejvyšší čas. Pozdější projednávání by mohlo narazit na neochotu ze strany zemí EU, zvláště pak členů EMU, které by nás mohly napadat za daňový dumping.
Jsem si vědom, že zde podaný nástin řešení není úplný. Návrhy jsou jen drobným příspěvkem k diskusi o nutné daňové reformě. Zároveň si uvědomuji, že mohou existovat i jiné možná diametrálně odlišné názory, jejichž realizace však těžko přispěje k vyšší životní úrovni občanů.
