„Z výše jejich nákladu lze sice soudit, že v rukou je [nekomerční časopisy] někdy držel pouhý zlomek zdejších obyvatel, ale právě zastupci této menšiny představují něco jako přednostní klientelu, pro niž je ministerstvo kultury zřízeno.“
Takto Jiří Peňás v Respektu č. 36 obhajoval, proč mají daňoví poplatníci letos platit např. více než jeden a půl milionu korun na existenci Literárních novin ekologisty Jakuba Patočky.
Autoři Laissez-Faire by si nikdy nedovolili z přesvědčení o své intelektuální nadřazenosti vyvozovat nutnost vymáhat prostředky na existenci svého časopisu násilím na ostatních.
(zdroj)