Na těchto stránkách můžete často číst o dopadech státních zásahů – tedy o mnoha menších či větších projevech socialismu. V těchto dnech jsme však svědky ještě snad ničivějších dopadů socialismu na lidskou společnost, než je „pouhá“ deformace cen a „pouhá“ neefektivita. Dlouhodobá náklonnost politiků k socialismu totiž vyvolává změny lidské mentality. Lidé se přestávají starat sami o sebe a vyhýbat se nejrůznějším rizikům. Naopak se chovají způsobem, který je často mylně spojován s kapitalistickým systémem. A to tak, že nehledí napravo ani nalevo a snaží se maximalizovat svůj okamžitý peněžní zisk. Například tím, že se rádi pouštějí do riskantních podniků bez odpovídajícího pojištění či rozložení rizik.
Podnikatel-kapitalista sice není omezený státními regulacemi – a je tedy svobodný – avšak současně s tím ví, že tato svoboda s sebou nese mnohá úskalí. Například je mu jasné, že pokud se vyskytne jakýkoliv neočekávaný problém, je při jeho řešení odkázán sám na sebe a na své smluvní partnery. Buď tedy nese riziko sám a velmi uvážlivě jej rozprostírá (jako to například dělají banky při investování prostředků svých klientů), nebo se proti riziku pojistí. Pokud se rozhodne ušetřit a proti riziku se nepojistí, pak se může stát, že bude neočekávanými okolnostmi přinucen opustit trh a prodat svou firmu někomu schopnějšímu.
Naproti tomu podnikatel-socialista má pocit, že se mu nemůže nic stát a při prvním náznaku problému volá po státní pomoci. Bylo moc horko a neurodilo se, státe, dotuj! Byla moc zima a neurodilo se, státe, dotuj! Bylo moc dobré počasí a urodilo se příliš, státe, dotuj! Případně hořelo, museli jsme odvézt klienty domů a nebyli jsme proti tomuto riziku pojištěni, státe, zaplať! Je naprosto neuvěřitelné, jak se tito podnikatelé-socialisté rychle učí využívat státní socialismus k naplnění vlastních kapes. Na druhou stranu – můžeme se jim divit? Když vidí okolo sebe tisíce a tisíce případů, kdy stát zasahuje tu v prospěch jedné skupiny, tam v prospěch skupiny jiné, pak by byli hloupí, kdyby se nesnažili o prospěch svůj.
Je ale potřeba zdůraznit, že takové chování nemá s kapitalismem nic společného. V kapitalistickém systému svobodného trhu není žádný hodný strýček stát s bezednou kapsou. V liberálním světě se každý podnikatel-kapitalista musí postarat sám o sebe. A to i v případě, kdy nastanou jím nezaviněné problémy. Nechávám na vás, zda je následující komentář ředitele cestovní kanceláře postižené požárem v Řecku k smíchu nebo k pláči:
Momentálně má cestovka podle slov svého ředitele peníze tak na příštích14 dní. Úvěr si ale brát nechce. „Zjistili jsme, že některé banky bynám ho bez problémů poskytly, ale nevím, proč bychom se mělizadlužovat, když za to, co se stalo, absolutně nemůžeme.“
Mně osobně se tedy chce plakat.
