Kalifornie v přetížení

Jeden z nejbohatších regionů na světě má problémy – skoro by se chtělo říci banální – nejde totiž elektřina. Ještě štěstí, že je již dávno po prezidentských volbách. Kromě Floridy by mohl být skandál v případě výpadku elektřiny i v Kalifornii. Kalifornská „deregulace“ elektroenergetiky začala v srpnu 1996, kdy Kalifornie jako první stát USA deklarovala konec monopolního uspořádání a přechod k trhu, a to postupnými kroky. Dnes, po pěti letech, snad všechna média, politici, spotřebitelé a elektroenergetické firmy křičí: „Tak vidíte, vy liberálové, kam nás dovedla vaše bezmezná víra v trh.“ A mnozí další přidávají „… že to přece vždycky říkali, že elektroenergetika je specifická a trh do ní nepatří.“ Poodstupme poněkud a podívejme se na kalifornský problém bez emocí. Zkoumejme fakta, nikoliv dojmy. Za prvé, „otevření“ kalifornského trhu se týkalo pouze jeho velkoobchodní části. Ceny pro konečné odběratele zůstaly regulovány i nadále. To způsobilo, že spotřebitelé nijak nereagovali na rostoucí problémy s pokrytím poptávky. Ani nemohli, protože stát svými regulacemi zničil jediný pramen informací, který spotřebitelé mají – cenu. Za druhé, zákon o „deregulaci“ stanovil neuvěřitelně vysoké poplatky na krytí „stranded costs“, tj. poplatky na krytí ztrátových investic provedených v minulosti. Za třetí, tyto poplatky spolu s prohibitivními ekologickými předpisy a fanatickým odporem Kalifornie ke stavbě jakékoliv elektrárny znemožnily vstup nových výrobců na trh. V 90. letech nebyl v Kalifornii kromě několika plynových elektráren postaven žádný významnější zdroj. Stejně tak kalifornská energetická regulační komise znemožnila uvést na trh takové instrumenty, jako jsou dlouhodobé smlouvy na nákup elektřiny, zajišťovací obchody apod. Což způsobilo, že stále monopolní distribuční společnosti (s povinností dodávat všem zákazníkům na jim vymezeném území) musí kupovat většinu své energie na spotovém trhu, tj. dráže a s vysokou fluktuací cen. Za čtvrté, predikce státních úředníků, ekologů a energetiků, že nové technologie a internet sníží celkovou spotřebu elektřiny, se ukázaly jako fatálně chybné. V 90. letech vzrostla spotřeba elektřiny v Kalifornii o 25 %, v některých oblastech i více. Za páté, operátor trhu nevytvořil žádné pobídky pro stavbu záložních zdrojů, a tak se množství rezerv v elektrizační soustavě neustále snižovalo a využití zdrojů neustále rostlo. Důsledkem byly přetížené zdroje, jejichž technický stav se neustále zhoršoval, neboť je v podstatě nešlo odstavit pro údržbu. Spolu s tím rostla i pravděpodobnost jejich selhání. Do toho všeho přišlo horké léto, krušná zima a vysoké ceny paliv (především ropy a zemního plynu). Nejdůležitějším bodem je za šesté. Politické elity naprosto selhaly, ačkoliv se výše zmíněné problémy neustále kumulovaly a v minulosti se několikrát projevily ve své nahotě. Naposledy v letní špičce roku 2000, kdy v oblasti San Diega, v jediné části Kalifornie, kde byly uvolněny i ceny pro konečné zákazníky, došlo k prudkému růstu cen. Tento růst cen pouze reflektoval pochybenou „deregulaci“ a vyjadřoval stav poptávky a nabídky elektřiny. Jedinou reakcí regulátorů a politiků bylo opětovné zavedení regulací cen pro konečné zákazníky. Politici tak nezvládli řešení problémů, které svými špatnými rozhodnutími vytvořili, a novými rozhodnutími je ještě umocňují. Právě kvůli státu a jeho předpisům není možné v Kalifornii postavit novou elektrárnu, došlo k finančnímu kolapsu distribučních společností (nyní nemohou nakoupit potřebnou elektřinu mimo Kalifornii, neboť jim ji nikdo neprodá, ačkoliv je k dispozici!), obyvatelé trpí střídavým vypínáním elektřiny atd. A všichni si teď stěžují na trh, který za neschopnost politiků nemůže. Elektroenergetika je příliš důležitá na to, aby se jim nechala napospas. Avšak kolik podobných lekcí, jako je Kalifornie, budeme muset ještě přetrpět, než politiky konečně praštíme přes prsty za to, jak se nám pletou do života a ještě nám o tom lžou?