fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Kanadský konvoj svobody podkopává liberální myšlenky

0

Bludy a taktika konvoje rozzuřily obyčejné Kanaďany, kteří také chtěli skoncovat s nadměrnými pandemickými omezeními

Kanadský konvoj svobody – protesty, které se rozjely, když se neočkovaní řidiči kamionů čelící přeshraničním cestovním omezením připojili k původní koalici zastánců konspiračních teorií, odpůrců vakcín a dalších různých pravicových skupin – se stal jedním z bodů kulturní války. Pro levici je konvoj útokem na demokracii – kanadský 6. leden. Pro pravici je to boj za svobodu!

Realita je však komplikovaná.

Konvoj není tak vážnou hrozbou pro demokracii jako šturmování amerického Kapitolu. Není však ani žádným důvodem k oslavám, a to ani pro ty, kteří se domnívají, že je nejvyšší čas, aby kanadské úřady zrušily omezení COVID-19. Hlavním úspěchem konvoje je totiž zvýšená polarizace Kanaďanů, další politizace pandemie, nárůst podpory neliberálního potlačování práva na protest a obnovená podpora tvrdé policejní práce. Jinými slovy, přesný opak toho, co by si měl přát každý milovník svobody.

Konvoj začal se značnou podporou pro svoji věc. Role federální vlády v pandemických omezeních se většinou omezovala na stanovení pravidel pro překračování hranic a pro cestování letadlem, po železnici a po moři. Provincie byly zodpovědné za vytvoření vlastní pandemické strategie a mnohé z nich to přehnaly: Ontario ve jménu ochrany nemocnic, které jsou přetížené i mimo období pandemie, nikdy nezrušilo povinnost používat masky ve vnitřních prostorách. Školy byly uzavřeny a restaurace, soukromá shromáždění, bohoslužby, svatby a pohřby byly přísně omezeny ještě v lednu. Québec dokonce kromě dalších pandemických omezení zavedl zákaz vycházení – bez ohledu na to, že tato provincie je spolu s Ontariem vysoce proočkovaná.

Tato omezení nechávala lidi dva roky osamocené, vystrašené a frustrované. Není překvapením, že část protestujících v konvoji tvořili Kanaďané, kteří měli těchto křečovitých režimů skutečně plné zuby. Jak se však protesty protahovaly, konvoj rychle ztrácel podporu veřejnosti. Podle jednoho průzkumu z tohoto týdne si více než 70 % Kanaďanů přeje, aby konvoj „okamžitě odjel domů“. Podle jiného průzkumu jsou dvě třetiny respondentů dokonce pro použití vojenské síly k ukončení protestů. Konvoj rozděluje Kanaďany více než pandemická omezení.

Vedoucí představitelé konvoje si chtějí připsat zásluhy za nedávné zmírnění omezení, ale i zde je situace rozhodně smíšená.

Příznivci konvoje mohou mít pravdu v tom, že Alberta, Saskatchewan a Manitoba upustily od omezení v důsledku protestů. Stejně tak premiér Saskatchewanu naznačoval, že reaguje na protesty. V ostatních provinciích Kanady se však pandemická opatření ruší v souladu s dlouhodobými plány. Ontario zmírnilo některá svá opatření ještě předtím, než na silnice vyjely první kamiony. Navíc oznámení této provincie z tohoto týdne, že 1. března ukončí požadavky na očkovací pasy, je v zásadě v souladu s plány na opětovné otevření stanovenými na podzim loňského roku.

To by měla být dobrá zpráva pro konvoj, pokud by si jednoduše přál ukončení pandemického režimu. Ale místo toho, aby polevil, protesty zesílily a zakopaly se. Velká část amerického zpravodajství o protestech jako by naznačovala, že na nich není nic hrozivého ani nežádoucího. Některé fotografie zachycují velkou přátelskou oslavu s postavičkami Tlapkové patroly, které se setkávají s davem a zdraví ho.

To je však strašně zavádějící.

Skutečnost je taková, že konvoj se v Ottawě změnil v okupační sílu. Protestující nainstalovali těžké nákladní automobily a jeřáby, aby uzavřeli část centra města poblíž parlamentu. V této oblasti doslova zřídili paralelní město s pódii, stanovými vesničkami, dřevěnými konstrukcemi, tělocvičnou, vířivkami a saunami. Několik kilometrů od centra vyrostl utajený a opevněný tábor a satelitní stanoviště mimo město.

Mezitím se řidiči kamionů pustili do troubení na směny od časného rána až do pozdní noci. Minulý týden po soudním zákazu na čtyři dny přestali, avšak v rozporu se zákazem opět pokračovali. Hlučeli na chodce, obtěžovali útulky pro bezdomovce, povzbuzovali své příznivce, aby zahltili linky tísňového volání, a uzavřeli obchody a restaurace v centru města. A samozřejmě došlo k několika blokádám hranic, včetně jedné, při níž byli někteří protestující těžce ozbrojeni.

Parliament Hill sousedí s obytnými ulicemi, takže to všechno masivně narušuje život obyvatel v okolí. Obyvatelé centra města podali na protestující hromadnou žalobu. Je těžké přeceňovat, kolik zášti se proti okupantům nahromadilo a jak jsou obyčejní Kanaďané naštvaní, že úřady dovolily, aby se situace vymkla tak daleko kontrole. Protiprotestující se zvedají a berou věci do vlastních rukou – navzdory policii – aby konvoj omezili. Jinými slovy, občané vycházejí do ulic, aby se postavili proti sobě, čímž riskují úplné narušení pořádku.

Někteří američtí komentátoři se domnívají, že kdyby Kanada jednoduše zrušila své mandáty a omezení, protestující by se rozplynuli. Pro organizátory konvoje však byla omezení COVID pouhou záminkou. Skutečný důvod protestů byl mnohem političtější.

James Bauder, který stojí v čele skupiny nazvané Canada Unity a je původním mozkem myšlenky konvoje, původně uspořádal jeden z nich v roce 2019, aby odstranil Justina Trudeaua od moci. Při současné iteraci konvoje, plánované před rozšířením mandátu na očkování řidičů kamionů v polovině ledna, dala Canada Unity jasně najevo, že jejich cílem je rozpustit nedávno zvolenou vládu a instalovat Canada Unity jako součást vysněného vládního orgánu. Organizace stáhla své Memorandum o porozumění, které tyto plány podrobně popisuje. Protestující však vytvořili pseudoprávní zdůvodnění, proč požadují Trudeauovu rezignaci, přísahu skládali „míroví důstojníci“ oprávnění zatýkat veřejné činitele a nepřátelské policisty.

Je těžké plně proniknout do záměrů dalších organizátorů, protože účast na tiskových konferencích je omezena na spřátelená média. Je však zřejmé, že mnozí z organizátorů nejsou proti mandátům, ale proti očkování. Požadují, aby vláda brala v potaz jejich „vědecké poradce“.

Tyto požadavky jsou zjevně nereálné. Čím je jasnější, že nikdy nebudou splněny, tím více se konvoj zakořeňuje, zejména proto, že pravicoví zákonodárci je k tomu pobízejí. Prozatímní lídr kanadské Konzervativní strany jim řekl: „Nepřestávejte, funguje to.“ Pravděpodobný příští lídr prohlásil, že je „na řidiče kamionů hrdý“.

Ale i když se protestujícím nepodaří dosáhnout svých tvrdých požadavků, předznamenávají konec kanadské éry měkkého přístupu policie. Tato éra začala v důsledku odporu veřejnosti proti dvěma separátním přestřelkám mezi policií a kanadskými domorodci v 90. letech 20. století a také proti neoprávněnému zadržení protestujících na summitu G-20 v roce 2010.

Od té doby úřady přistupují k protestům volněji, a to i v případě extrémních protestů, například když v roce 2020 domorodí obyvatelé spolu s protestujícími proti výstavbě ropovodu zablokovali na několik týdnů železniční tratě po celé Kanadě, čímž připravili stovky lidí o práci a narušili dodavatelské řetězce. Ostatně i v případě Konvoje svobody ottawská policie zpočátku vytyčila trasy a vytvořila speciální oblasti, kde se protestující mohli pohodlně shromažďovat, aby co nejméně narušili chod zbytku města. Nyní zůstává většina těchto míst uzavřena, obsazena, a dokonce opevněna, což Kanaďany rozzuřilo, že protestující zneužívají shovívavosti kanadské policie. Tento hněv spolu s obavami z toho, že se sekundární kolony upevní na hraničních přechodech a v dalších městech, nyní podněcuje požadavky veřejnosti na agresivní zásah k jejich uzavření.

Ottawa a provincie Ontario vyhlásily počátkem tohoto měsíce výjimečný stav. V návaznosti na ně šla Trudeauova vláda začátkem tohoto týdne ještě dál a odvolala se na zákon o mimořádných událostech, což je dosud nikdy nepoužitý právní předpis, který dává federální vládě rozsáhlé pravomoci regulovat a zakazovat shromáždění, zabavovat finanční prostředky, pozastavovat pojištění, řídit pracovní síly a nasazovat v reakci na ně armádu.

To vše je děsivé, zejména proto, že zásah je tak populární. Existují situace, kdy může být extrémní protestní taktika oprávněná – například když stát páchá nebo toleruje porušování lidských práv. Problém je v tom, že mnozí okupanti konvoje skutečně věří, že dochází k porušování lidských práv v podobě vlastizrádné vlády, která experimentuje s nebezpečným očkováním a dalšími podobně ohavnými opatřeními. To prostě není pravda. A protože to není pravda, jejich taktika je šílená, nepřiměřená a pro běžné Kanaďany zcela nesmyslná.

Lékem by bylo přesvědčit protestující, aby opustili alternativní realitu, kterou si sami vytvořili uprostřed mediálního prostředí prosyceného konspiračními teoriemi. Musí se vrátit do reality sdílené se svými kanadskými spoluobčany. Žádná politika nemůže fungovat bez společného základu a společného chápání základních faktů. Bohužel se ukázalo, že tento problém není snadné nikde vyřešit.

Mezitím se křížová výprava konvoje velkolepě obrací proti Kanaďanům, kteří jsou naštvaní na špatné zacházení vlády s reakcí na pandemii. Většina občanů prostě nepovažuje takovou přehnanou taktiku a narušování veřejného pořádku za přijatelnou.

Kanada je méně násilná země než Spojené státy, takže šance, že se situace změní v tak násilnou, jako se to stalo 6. ledna loňského roku ve Spojených státech, byla vždy malá. Vyhlídka na násilí však každým dnem roste, zejména pokud budou protestující pokračovat ve stupňování konfrontací v reakci na pokusy o vystěhování, které pravděpodobně začnou tento víkend.

Zastávat se práv protestujících neznamená, že jim jejich taktiku nebo bludy povolíme. Konvoj svobody ve skutečnosti škodí věci svobody. Oceňovat ho je chyba.


Článek původně vyšel pod názvem Canada’s Freedom Convoy Is Undermining the Cause of Freedom na Substacku The UnPopulist. Přeložili DeepL a Martin Pánek.

Sdílej

O Autorovi

mm

Janet Bufton spoluzaložila Institute for Liberal Studies v roce 2006 a od roku 2013 v něm pracuje jako programová koordinátorka. Řídí projekt Průvodce liberálními studii. Získala magisterský titul v oboru mezinárodních vztahů na Carletonově univerzitě, kde se zaměřila na mezinárodní obchod a rozvoj. Kromě práce pro ILS pracuje Janet jako editorka a konzultantka v Ottawě. Na Windsorské univerzitě získala bakalářský titul v oboru ekonomie a bakalářský titul v oboru obchodní administrativa.

Comments are closed.