Amerikou otřásá skandál finančníka Bernarda Madoffa, jenžpodvodně připravil své klienty asi o 50 miliard dolarů. Přinejmenším podobu několika posledních let provozoval gigantické ,,Ponziho schéma“,kdy stávající investory vyplácel z prostředků investorů nověpříchozích.
Klientipřitom žili v domnění, že Madoff jejich prostředky zhodnocujeprostřednictvím investic do akcií. V souvislosti s finanční krizí jejpožádalo o vyplacení vkladu příliš mnoho klientů najednou a Madoff jižnebyl schopen svůj podfuk nadále skrývat.
Zázračný výnos
Někteří klienti Madoffovi důvěřovali natolik, že mu svěřili svéceloživotní úspory. Přitom určité rysy jeho podnikání dlouhodoběvzbuzovaly pochybnosti. Mnohé profesionální investory a analytikyzarážela především mimořádně vysoká stabilita výnosů. Madoff po dobu 20let konzistentně dosahoval solidních výnosů, v průměru 10,5 procentaročně. A to bez ohledu na to, jak se aktuálně vyvíjel trh. Podezřelenízké výkyvy měly i jeho výnosy vykazované na měsíční bázi. Dokonce ikdyž trhy šly všeobecně prudce dolů, Madoff sotva kdy vykázal ztrátu.Ostatně i podle letošních údajů Madoff od začátku roku do listopadu,,fiktivně“ zhodnotil prostředky svých klientů o 5,6 procenta, zatímcotřeba akciový index S&P 500 se během stejné doby propadl o 38procent.
Mnozí analytici byli navíc přesvědčeni, že pokud by Madoffovainvestiční strategie byla skutečně taková, jak ji popisuje svýmklientům, bylo by krajně nepravděpodobné, že by byl schopen získávatjím uváděné výnosy, natož nepřetržitě v průběhu dvou dekád. Madoffovoinvestiční poradenství přitom bylo vysoce netransparentní a audit jehospolečnosti prováděla mrňavá a obskurní firma.
Líná komise
Pochybnosti byly vyslovovány i veřejně. Harry Markopolos,analytik konkurenční společnosti, se v roce 1999 detailně zabývalMadoffovou investiční strategií a dospěl k závěru, že výnosy, ježvykazuje, nemohou být reálné. Již tehdy na věc upozornil americkoukomisi pro cenné papíry a burzu, tedy dohlížitele nad kapitálovýmtrhem. V inkriminovaném dopise označil firmu Madoff Securities za,,největší Ponziho schéma na světě“. Markopolos v průběhu následujícíhodesetiletí opakovaně komisi urgoval, aby Madoffovy praktiky důkladněprošetřila. Komise vyšetřovala Madoffovu firmu v roce 2005 a 2007, alenic nekalého údajně neobjevila.
Je evidentní, že podvedení investoři si počínali velmineopatrně, obzvláště ti, kteří Madoffovi svěřili značnou část svýchúspor. Nicméně vážné otázky vyvolává i činnost finančních regulátorů.Jestliže komise není schopna odhalit závažný podvod ani v případě, kdyje na podezřelé skutečnosti po dobu zhruba deseti let opakovaněupozorňována, pak si musíme uvědomit, že je ještě daleko méněpravděpodobné, že by dokázala odhalit podvod z vlastní iniciativy.
Falešné bezpečí
Pak by ovšem bylo lepší, aby byla zrušena. V opačném případětotiž pouze vytváří ,,falešný pocit bezpečí“, tedy iluzi, že státinvestory svým bdělým dohledem nad finančními trhy preventivně ochránípřed podvodnými a nekalými praktikami. Méně sofistikovaní investoři sipak počínají méně obezřetně a snáze naletí na zdánlivě lákavé nabídky,které jsou ,,to good to be true“. Stát tu zkrátka opět implicitněslibuje něco, co ve skutečnosti vůbec není schopen zajistit.
