Když stát selhává: Jak OSPOD ničí ohrožené rodiny a vystavuje děti násilí

Rodina je základ státu — jenže stát často ohrožené rodiny ničí.

Zásadní rolí Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je chránit nejlepší zájem dítěte. Má být institucí, která stojí na straně slabších, naslouchá dětem, zasahuje proti násilí a pomáhá překlenout konfliktní situace mezi rodiči. Realita v České republice ale často vypadá opačně.

V posledních letech se v médiích objevila řada případů, kdy systém ochrany dětí selhal. Dle organizace Maják pro Tebe, opatrovnické soudnictví a OSPOD dlouhodobě vykazuje závažné chyby:

bagatelizuje domácí násilí,
staví rodiče-oběť do role „problému“,
ignoruje svědectví dětí,
svěřuje děti násilným a manipulativním rodičům,
kriminalizuje rodiče, kteří se snaží dítě chránit,
a slabší strana sporu je pravidelně přetlačená institucemi, které mají být na její straně.

Tím vzniká prostředí, kde není chráněn nejlepší zájem dítěte a systém ho svým chováním dlouhodobě poškozuje.

Případ Bertík

V nedávné době přinesly Seznam Zprávy případ čtyřletého Bertíka. Matka a otec se dlouhodobě soudí o péči. Matka má podezření, že otec dítě sexuálně zneužívá. Upozorňuje na výroky dítěte, které mluví o tom, že si se „zlým tátou cucají pindíky“, změny v jeho chování a další signály. Nahrávky výroků dítěte opakovaně předkládala soudu, OSPOD a policii. Otec všechna obvinění popírá a říká, že jde o manipulaci v rámci boje o dítě. Spor se postupně natolik vyhrotil, že matka začala syna otci nepředávat, protože byla přesvědčená, že ho tím chrání. To ale soudy začaly vyhodnocovat jako její neschopnost respektovat rozhodnutí a jako překážku rodičovské spolupráce.

Přes závažnost podezření neproběhlo dostatečné forenzní a dětsko-psychiatrické vyšetření, které by s odbornou jistotou určilo, zda dítě říká pravdu, nebo opakuje naučené formulace. Instituce nedokázaly určit, zda je dítě manipulované, nebo zneužívané – a proto celý spor sklouzl k formálnímu hodnocení chování rodičů. U OSPOD i soudu nakonec převážil argument, že matka opakovaně nerespektovala předávání dítěte. Právě tento faktor se stal hlavním důvodem, proč soud svěřil Bertíka do výlučné péče otce a matka dostala velmi omezený kontakt. Zda je Bertík sexuálně zneužívaný, soudy ani OSPOD neřešily a všechny důkazy předkládané matkou smetly ze stolu a jednoznačně stranily otci. Chlapec je stále v péči otce a matka má omezené styky.

Ojedinělý případ, nebo selhání systému?

OSPOD nevede statistiku, která by nám řekla, kolik dětí bylo svěřeno jednomu z rodičů do výlučné péče a má omezen styk s druhým rodičem a na základě čeho tak bylo rozhodnuto. Můžeme jen vycházet z toho, že experti odhadují, že zhruba 20 % všech opatrovnických řízení je vysoce konfliktních – tedy takových, kdy rodiče nejsou schopni dohody a kde je nejvyšší riziko násilí, manipulace, toxické dynamiky. A právě zde OSPOD selhává.

Přiblížení na počty obětí systému nám mohou poskytnout pouze data o rozvodech, i když ani ta nejsou kompletní, jelikož neobsahují data za opratrovnická řízení nesezdaných párů. Reálná čísla tak budou daleko vyšší.

Rozvody manželství s nezletilými dětmi v ČR (2015–2024)

Rok	Rozvody s nezletilými dětmi	Nezletilé děti při rozvodu	20 % rozvodů (konfliktních)	20 % nezletilých dětí
2015	14 993	23 187	2 999	4 637
2016	14 726	22 855	2 945	4 571
2017	15 196	23 752	3 039	4 750
2018	14 193	22 294	2 839	4 459
2019	14 236	22 644	2 847	4 529
2020	12 719	20 187	2 544	4 037
2021	12 854	20 444	2 571	4 089
2022	11 468	18 369	2 294	3 674
2023	11 263	17 961	2 253	3 592
2024	12 030	19 294	2 406	3 859
CELKEM 2015–2024	133 678	210 987	26 737	42 197

Zdroj: ČSÚ

Za poslední dekádu prošlo rozvodem více než 210 000 dětí.
20 % rozvodů je označováno jako vysoce konfliktní — tedy přes 26 700 kauz, kde se rodiče nedokážou dohodnout.
To znamená, že více než 42 tisíc dětí se ocitá přímo v prostředí, kde hrozí:
- manipulace,
- domácí násilí,
- psychické týrání,
- snaha jednoho rodiče zničit druhého,
- a často i zásah státu, který situaci ještě zhorší.

Každý rok se tedy tisíce dětí dostávají do prostředí, kde je OSPOD klíčovým hráčem – a kde může chránit, nebo naopak ublížit.

Jak se OSPOD podílí na destrukci ohrožených rodin

Ohrožené rodiny jsou takové, které si prošly domácím násilím a to fyzickým i psychickým, a kterému byli přítomny děti, či se jich násilý přímo týkalo. OSPOD právě často nutí tyto rodiče aby spolupracovali s násilným partnerem. Jenže ti rodiče, kteří jsou oběťmi, jsou často traumatizovaní natolik, že nedokáží jednat v klidu, či se snaží chránit dítě tak nespolupracují tak, jak systém požaduje. A systém si to vyloží jako „neochotu spolupracovat“ nebo „nevyrovnanost“, a paradoxně tak dochází k situacím, kdy:

dítě je svěřeno násilnému či manipulativnímu rodiči,
rodič-oběť je označen za problém,
varovné signály jsou ignorovány,
a vlastní hlas dítěte je přehlížen.

Tyto kauzy ničí rodiče-oběti, kteří chtějí pečovat – emocionálně i finančně. Rodiče-oběti jsou právě často ekonomicky slabší, právně nezkušení a psychicky vyčerpaní. Rodiče násilníci bývají naopak sebevědomější, manipulativnější a umějí se systémem lépe pracovat a využívat jej proto, aby rodiče-oběť ještě více zničili.

A tak se stává, že systém, který má chránit nejlepší zájem dítěte, jej nechrání – a někdy dítě vystavuje většímu násilí, než kdyby úřady vůbec nezasáhly.

Příklady selhání OSPOD, soudu a policie, které jsou mediálně známé

Týraní chlapci z Brandýsa nad Labem

zdroje:

Otec roky dokládal videa, fotografie modřin, nahrávky pláče, kdy dva malí chlapci nechtěli k matce, která je měla v péči a otec měl jen mezený styk. OSPOD vše označil za „konflikt rodičů“. Policie stejně tak. Děti byly roky denně týrány — zavírány do sklepa na noc, nuceni spát na holé zemi, biti, řezáni nožem, ponižováni. OSPOD na situaci upozorňovali i sousedé. Bezmocný otec se opakovaně obracel na všechny instituce, ale trvalo roky, než se mu podařilo dostat syny do své péče. Paradoxně tomu „pomohlo“, když byl starší syn zbitý tak, že nedokázal chodit.

Otec se nyní soudí se státem.

Zmizení Valerie Kvasničkové

Zdroje:

Šestiletá Valerie zmizela. Sociální pracovnice uváděla do spisu, že dítě viděla – i když ho fyzicky nekontrolovala. Nikdo si rok a půl nevšiml, že dítě je pryč. Malá Valerie a její sourozenci byli svěřeni do péče babičky a to i přes to, že byla v minulosti odsouzena za týrání vlastních dětí. Na situaci v rodině byl OSPOD upozorňován a situaci neřešil. Sourozenci Valerie popsali surové zacházení jako bití, tahání za vlasy po zemi, zavírání na záchod.

Dnes stále nevíme, co se s Valerií stalo.

Případ Markéty Doškové

Zdroje: Česká televize, Deník N

Bezúhonná matka, která měla prokazatelně dobré podmínky pečovat o syna a dle svědectví lékařky se o něj příkladně starala. Přesto jí OSPOD dítě odebral a předal rodině otce, který byl trestně stíhaný za distribuci a výrobu drog. Po jeho nástupu do vazby byl chlapec svěřen do péče babičky a matce byl významně omezen styk. Prokázalo se, že pracovnice OSPOD byla v úzké osobní vazbě s rodinou otce a jednala tak proti zájmu dítěte a matky. Matka opakovaně předkládala znalecké posudky, že je péči o syna způsobilá, přesto soud ponechával syna v péči rodiny otce. Matka začala vybírat peníze na právní bitvu a až když se do věci vložil ombudsman a matku začal pro bonu zastupovat advokát Sokol, hnuly se ledy.

Otec na útěku

Zdroj: Syn přijel od matky s pervitinem v krvi. Otec jí ho odmítá svěřit, rok jsou na útěku

Otec z Ostravska měl syna ve své péči od roku 2021, kdy laboratoř prokázala, že po návratu od matky dítě mělo v krvi pervitin. Navíc měl otec podezření na sexuální zneužívání ze strany nového matčina přítele, jelikož o tom chlapec sám hovořil. Soud i tak rozhodl o střídavé péči a od té doby se otec se se synem skrývá na neznámém místě.

Tyto kauzy byly medializované, nicméně poškozených rodin a zejména dětí jsou doslova tisíce. Každý den se na Maják pro Tebe obrací noví rodiče se stejným příběhem – OSPOD a soud bagatelizují či ignorují násilí, které děti zažívají s druhým rodičem. Rodiče jednání OSPOD dokumentují a nahrávají výpovědi dětí. Přesto jsou systémem neslyšeni. Ne každý případ se podaří medializovat a tak tisíce zoufalých rodičů a trpících dětí jsou i nadále uvězněni v nefunkčním systému, který je poškozuje.

Tereza a její sedmiletý Tomášek

Do tří let se o něj otec nezajímal, pak si zažádal o péči. Psychologové jasně uváděli, že střídavá péče není pro Tomáška vhodná, že otec není schopný péče o malé dítě. Otec zažádal o výlučnou péči a soud mu vyhověl. Chlapec byl matce odebrán výkonem rozhodnutí svěřen do péče otce. Co se dělo po soudu, zachytili náhodní kolemjdoucí, kteří si mysleli, že jde o únos. Ospod i soud chlapcovo přání zůstat s maminkou naprosto ignoroval.

Tomášek s otcem být nechce a tak utíká k matce. Říká, že ho otec bije a že raději zemře, než aby byl s otcem. Ospod jej stejně vždy „exekučně zabaví“, viz toto video.

Systém Tomáškovo přání i jeho psychický stav ignoruje a tlačí na matku, aby nic nenatáčela a nikde nezvěřejňovala. Matka v současné době vybírá peníze na právníky, aby se mohla systému postavit.

Lenka a její syn Míša

Míša na videích opakovaně popisuje násilí ze strany otce, opakovaně k matce přijíždí s modřinami, které matka dokumentuje. Přesto tyto důkazy o násilý OSPOD i soud ignoruje. Chlapec byl exekučně odebrán k otci a Lenka ho smí vídat jen jednou za 14 dní. Je sama, nemocná a dlouhodobě traumatizovaná z násilného vztahu s otcem svého dítěte. A systém ji v nejkritičtější chvíli nechal naprosto bez pomoci.

Klára – matka, která chránila své děti a skončila ve vězení

Klára žila ve vztahu s dlouhodobým násilím, kterému byli vystaveni i její synové. Otec podával křivá obvinění a soud i OSPOD mu uvěřil. Když syny odmítla předat otci, byla odsouzena. Děti neviděla celý rok svého výkonu trestu. Synům bylo 14 a 15 let a jasně si přáli být s matkou. Systém to ignoroval.

Tatínek Lukáš – otec, kterému týraný syn pláče v náručí

Tatínek Lukáš Čermák nemůže být se svým čtyřletým synkem, který od dvou let zažívá týrání od své matky. Chlapeček vždy pláče u předání, k matce nechce, stresem se počůrává a stěžuje si na bití. Lukáš zažil několik křivých obvinění a celý systém se proti němu postavil na základě lží. Má pouze asistované styky se synem 1× za 14 dní hodinu.

Beata – matka, jejíž syn spáchal sebevraždu

Syn žil ve střídavé péči s násilným a manipulativním otcem a později spáchal sebevraždu skokem z mostu. Maminka bojovala několik let proti systému a ještě stále bojuje, jelikož má dceru, která rovněž musí být s násilným otcem. Celý opatrovnický systém se proti matce otočil.

Systém selhává, a selhává masově

Tisíce dětí každý rok vstupují do sporů, kde OSPOD a soudy rozhodují o jejich budoucnosti. A příběhy ukazují, že ochrana dítěte není zajištěna – naopak. Liknavost soudců, policie, neprofesionalita ospodu ukazuje, že zájem dítěte nikoho nezajímá.

U nás však rodič-oběť a dítě často stojí sami proti:

silnějšímu rodiči,
institucionální moci,
administrativní slepotě,
a systému, který nepoužívá zdravý rozum.

Komentář organizace Maják pro Tebe

„Bohužel nejde o ojedinělé případy. Samy jsme prošly systémovým selháním a bagatelizací domácího násilí, a proto dlouhodobě upozorňujeme na zásadní nedostatky opatrovnického systému.

Dnes je zřejmé, že OSPOD ani soudy nemají kapacity ani odbornost pro řešení vysoce konfliktních sporů. OSPOD by se těmito případy neměl vůbec zabývat – nedokáže rozpoznat manipulaci, patologické chování ani dítě pod psychickým tlakem. Stejné limity mají i soudci; krátká školení nestačí na problematiku, která vyžaduje roky studia psychologie, psychiatrie a dynamiky domácího násilí.

Proto je nutné inspirovat se zahraniční praxí a vytvořit v každém kraji specializovaný multidisciplinární tým, který bude ukotven přímo v zákoně. Tento tým musí převzít vysoce konfliktní případy a zajistit skutečnou ochranu dětí i pečujících rodičů.“

– Monika Růt, spoluzakladatelka organizace Maják pro Tebe, zabývající se domácím násilým a opatrovnickými spory

Zásahy státních institucí dopadají nejhůř právě na malé děti, jejichž psychika je extrémně citlivá na stres, odloučení od pečujícího rodiče a nucený kontakt s osobou, které se bojí. Tyto zkušenosti zásadně formují jejich vývoj a zanechávají dlouhodobé trauma. Tím, jak stát postupuje v opatrovnických sporech, každoročně vytváří tisíce dětí s psychickým zraněním a rodičů, kteří jsou emocionálně i finančně na dně. Rodina má být základní jednotkou společnosti – přesto ji stát v těchto případech místo podpory fakticky rozkládá.

Institucionální násilí jako skrytý motor destrukce rodin

Příběhy popsané výše mají společného jmenovatele: institucionální násilí. Nejde o viditelné rány ani přímé útoky, ale o škodu způsobenou samotnými institucemi, které mají chránit. V okamžiku, kdy OSPOD, soudy nebo policie ignorují varovné signály, staví formální postup nad bezpečí dítěte, nebo trestají rodiče za snahu dítě chránit, dochází k přesně tomu typu násilí, které je nejzrádnější – násilí systému.

Institucionální násilí se zde projevuje několika jasnými mechanismy:

Bagatelizace rizik: násilí je označeno jako „konflikt rodičů“, dítě je vráceno tam, kde se bojí.
Nerovnováha moci: rodič-oběť je zatlačen, zatímco manipulativnější a agresivnější rodič umí systém využít.
Mechanické rozhodování: místo posouzení bezpečí dítěte se řeší jen to, zda rodič „respektuje předávání“.
Zanedbání povinností: žádná kontrola, žádná intervence, žádné odborné vyšetření – a přesto zásadní rozhodnutí s dopadem na celý život dítěte.
Souběh selhání více institucí: když selže OSPOD, soud i policie současně, rodina nemá úniku.

Výsledek je devastující: dítě není chráněno, ale poškozeno; rodič-oběť není podporován, ale trestán; a násilný rodič často získá ještě větší moc.

A toto není selhání jednotlivců, ale vzorec chování celého systému, který v tisících případů ročně vytváří nové trauma – zcela zbytečně.

Institucionální násilí tedy nevzniká tam, kde stát „nic nedělá“, ale tam, kde dělá špatná rozhodnutí, používá svou autoritu bez odbornosti a ignoruje realitu, kterou mu děti a pečující rodiče znovu a znovu předkládají.

Pokud má být ochrana dětí skutečně funkční, musí se změnit samotné jádro systému:

způsob práce OSPOD,
kvalifikace a specializace soudců,
povinné zapojení odborníků z psychologie, psychiatrie a domácího násilí,
a jasná odpovědnost za chybná rozhodnutí, která mají přímé dopady na bezpečí dítěte.

Bez těchto změn bude instituce dál vytvářet prostředí, kde nejzranitelnější děti stojí proti nejmocnějšímu protivníkovi – státu samotnému. A to je nejtvrdší forma institucionálního násilí.