Současná politická situace není v České republice jednoduchá, většinová vláda se zdá značně nepravděpodobná, mezi velkými stranami panuje napětí a stále častějším tématem jsou nové volby. Žijeme tedy v nejistotě ohledně budoucí vlády a směřování této země. Ale ačkoli je současná situace nazývána jako nejistá, není to typ nejistoty, který by se měl promítat do ekonomického vývoje negativně. Dokonce existuje šance, že současné volby zadělaly na změny, které ekonomice dlouhodobě prospějí. Současný volební systém generuje v novodobé historii České republiky buď rozhádané koaliční vlády, nebo vlády menšinové. Takový systém potom vytváří jistotu neprovádění ekonomických reforem, neboť žádná politická strana nemá dostatečný mandát k naplnění svého programu. A jsou to právě ta nejradikálnější opatření, jako například rovná daň, která v takovém systému téměř jistě nemohou být prosazena. Vytvořilo se zde institucionální prostředí, které je poplatné nejrůznějším kompromisům (zdravotnictví), lobbistickým tlakům (trh práce) a ekonomickým mýtům (investiční pobídky). Takovou jistotu celkem rád zaměním za krátkodobou nejistotu ohledně následující vlády. Je sice pravda, že krátkodobě může být negativně ovlivněn například kurz české koruny nebo ceny akcií na pražské burze, ale vliv to bude zanedbatelný.
Co nefunguje
Nynější politická situace nahrává možnosti změny volebního systému na většinový, a to za předpokladu, že budou překonány osobní antipatie představitelů dvou největších parlamentních stran. Takový systém by byl pro českou ekonomiku šancí, jak dlouhodobě fungovat na zdravých základech, současně by se zvýšila jistota budoucího vývoje a voliči by mohli mnohem lépe kontrolovat, jak vláda plní svůj program.
Česká ekonomika nemůže dlouhodobě fungovat na principech sociálního státu. Tento model zaváděly vyspělé země postupně, a to až na určité hranici ekonomické vyspělosti, které jsme my nedosáhli. Ač ekonomové předpovídali selhání tohoto konceptu, až nyní je to evidentní, viditelné, neboť země jako Německo nebo Francie čelí kvůli přeregulovanosti a výraznému stupni přerozdělování a daňové zátěže velkým ekonomickým problémům, které dosud řeší polovičatými, nedostatečnými změnami. Do podobných problémů, na nižším stupni ekonomického rozvoje, by se časem dostala i ČR, pokud by pokračovala éra slabých a kompromisy provádějících vlád.
Irsko, Hongkong, Singapur
Pozornosti nemůže ujít srovnání s dynamickými ekonomikami, jako je Irsko, Hongkong, Singapur, které nabízejí alternativní scénář hospodářských politik, jež jsou zaměřeny na minimum regulací a intervencí do svobodného podnikání a také na relativně nízké daňové zatížení. V České republice je naopak příliš vysoká míra zdanění (nad 40 procent), asymetrické vztahy na trhu práce, sektorový socialismus a demotivující sociální systém. Pokud by chtěla některá politická strana uplatnit skutečnou reformu tohoto ekonomického systému, a ne jen polovičatá opatření, jež navíc mohou situaci ještě zhoršit, musí mít potřebnou sílu na její prosazení. Příkladem polovičatých změn může být snížení sociálních dávek nezaměstnaným v Německu, což mělo tyto lidi motivovat k větší snaze o hledání zaměstnání. Silné odbory však zamezují reformě na trhu práce, které by zaměstnavateli umožnilo snadnější propouštění a najímání. Rigidity na trhu práce ještě umocňují vysoké náklady zaměstnavatelů na zaměstnance. Podstatou reforem je tak zasáhnout celé spektrum regulovaných oblastí, a ne jen část, neboť to může vést k eskalaci sociálního napětí a konzervaci či zhoršení stavu ekonomických reforem.
Obávám se, že současný volební systém umožňující vytváření koaličních vlád nemůže skutečnou změnu hospodářské politiky přivodit. Ač si dokážu představit i za současného výsledku vytvoření pravicové vlády za podpory části poslanců (či jen jednoho) z jiné demokratické strany, byla by tato vláda slabá a reformy v podobě výraznějšího snížení daňového zatížení, privatizace zdravotnictví či zrušení investičních pobídek by provedeny nebyly. Kompromisní politika ekonomice neprospívá.
