V důsledku přijetí jednoho z aktů Piráta Kolaji, konkrétně Aktu o digitálních službách, což je orwellovský název pro nařízení EU proti digitálním službám, ukončuje svoji činnost server Ulož.to, referují média.
Ne tedy veškerou činnost, ale tu činnost, pro kterou je tento web slavný, což je snadné šíření audiovzuálních, knižních a dalších děl.
Zatímco aktuální díla z amerického nebo britského trhu jde daleko rychleji stáhnout z torrentů, Ulož.to bylo nedocenitelné pro stahování věcí v českém dabingu (např. Jistě, pane ministře, tento seriál nelze v češtině legálně přehrát), příp. starších věcí, které se na torrentech již nešíří.
Je pravda, že čeští uživatelé používali Ulož.to z hojna též pro sledování aktuálních seriálů komerčních televizí, jimž byl kvůli tomu tento web trnem v oku. Loni jsem studoval velikost pirátského trhu. Některé studie dokonce docházejí k tomu, že online „pirátství“ konzumaci legálního obsahu zvyšuje. To je určitě pravda pro seriály jako Breaking Bad nebo Game of Thrones, jimž se s každou další řadou zvyšovala legální sledovanost, ale nejsem si jistý, zda lze kladný účinek zobecnit.
Většina studií nachází záporný účinek někde mezi 5 až 20 procenty sledovanosti, a tím pádem tržeb. To odpovídá také průzkumu Macek a Jansová (2020). Realističtější střední odhad 10–15 % pak dle mých výpočtů znamená 1,8–2,7 mld. Kč (v cenách roku 2021) nerealizovaných příjmů pro TV stanice z jejich prime-time seriálů jako Slunečná.
Není to tak, že by dvě až tři miliardy Kč nebyly nic, ale také to není závratná částka, ze které bychom měli jít do kolen. Je to max. 10 % příjmů poskytovatelů televizního vysílání. Z výzkumů taktéž vyplývá, že s bohatnoucí společností podíl stahovaného obsahu klesá, takže problém by byl do budoucna menší a menší bez ohledu na osud Ulož.to.
V intelektuálních kruzích bude Ulož.to také oplakáváno, protože nabízelo rozmanitý obsah, který se skutečně nikde jinde nedá najít. Autoři píšící pro drobnou niku čtenářů, jejichž dílo si žádné nakladatelství nemůže dovolit dlouhodobě dodávat na trh, samizdatové překlady, skeny (příp. přímo vypracované e-booky) dávno zapomenutých nebo nevýdělečných knih… To vše a mnohem více bylo k nalezení na Ulož.to. Pokud tento obsah teď jako mávnutím proutku zmizí, bude to sice asi menší tragédie než požár Alexandrijské knihovny, ale bude to neskutečná intelektuální ztráta.
Příznávám, že jsem skeptik ohledně efektivity duševního vlastnictví vůbec (viz např. Tabarrok (2023), pro morální hledisko viz např. Šíma (2011)), ale mám pocit, že v nějaké formě by se duševní vlastnictví vyvinulo i v libertariánské společnosti (koneckonců jej uznává i poměrně minarchistická Ústava USA).
Absurdity současné ochrany
Ale systém, jaký panuje dnes, je zcela absurdní. To ani nemluvím o copyrightových trollech vyžadujích tisíce Kč za obrázky lidí na jejich osobních blozíscích. Dám dva příklady z publikační praxe Liberálního institutu.
Spravujeme web Bastiat.cz, kde zveřejňujeme překlady díla tohoto francouzského génia. Jeho nejslavnější dílo Co je vidět a co není vidět má tři překlady do češtiny. Překlady z roku 1998 a 2016 jsou přímo naše. Pak je zde prvorepublikový překlad z roku 1923.
Národní knihovna ČR má program digitalizace knih, má k tomu vhodné skenery apod. Psali jsme jim dotaz, zda náhodou nemají tuto knihu naskenovanou, zda by ji nechtěli naskenovat, nebo alternativně zda bychom si ji na jejich skeneru nemohli naskenovat sami. Níže kopíruji relevantní pasáže z e-mailové diskuse:
Knihovna: Nemůžeme Vám vyjít vstříc, na základě autorského zákona skeny knih ani jejich částí neposkytujeme. Knihu Vám můžeme pouze zapůjčit.
Libinst: Jedná se o knihu z 20. let, takže jsme předpokládali, že se na ni již práva nevztahují. A kdybychom si ji zapůjčili, dá se použít váš scanner na knihy?
Knihovna: Autorská práva se vztahují na všechny původce – např. autora předmluvy a překladadele. Na tyto nemáme vytvořené autoritní záznamy, nevíme, dokdy žili a zda bychom mohli naskenovat.
Libinst: Autor předmluvy je prvorepublikový poslanec, zemřel v roce 1972. Informace o překladatelích nemáme, znamená to, že na ten překlad práva nikdy nevyprší?
Knihovna: Zjistila jsem, že v případě, že nejsou známa životní data všech autorů knihy, je stanovená hranice na kopírování dokumentů na 100 let od vydání dokumentu. U novin je to 70 let od data vydání.
Není mi z posledního přípisu jasné, zda jde o skutečný legální stav věci v celé EU, nebo zda je to český výklad, příp. jenom výklad Národní knihovny, ale aspoň že něco. Sto let tedy vypršelo letos, avšak my jsme knihu naskenovali a umístili na web již loni, takže nelegálně. Sue me! (A vlastně práva na Mackovu předmluvu ještě nevypršela, je to 70 let, takže až v roce 2042. Absurdní.)
Další věcí, na kterou narážíme opakovaně, jsou autorská práva k cizím textům. U známějších autorů se aspoň u knih člověk může dopátrat, nakladatele, který o sobě aspoň tvrdí, že na knihu má práva (zda to tak skutečně je, je ve hvězdách). Někdy se nám to však nedaří ani u knih! Natož u textů, které autoři původně napsali do již zaniklých časopisů, dědice nemají nebo jsou nedohledatelní (zkuste najít vnuky F. A. Hayeka) atp. K tomu např. syn F. A. Hayeka podepsal několika Čechům trvalý převod práv na české překlady. Jakou to má právní relevanci, nevíme, a je dražší to zjišťovat než zaplatit výpalné nakladateli Routledge, takže jsme raději zaplatili. A v Routledge se velmi divili, že jeden český překlad už existuje.
Je v tom neuvěřitelný chaos, neexistuje nic jako katastr copyrightovaných děl. Jednou se nám dokonce stalo, že ani český nakladatel nevěděl, kdo je autorem českého překladu jednoho eseje. Ano, s největší pravděpodobností se nic nestane, když nějakou knihu doplníme o esej, k níž si neumíme obstarat licenci, ale raději bych měl klidnější spaní bez rizika žaloby od nějakého copyrightového trolla.
Současný model je možná (jsem velký skeptik, ale možná) vhodný pro Disneyho a jeho Mickey Mouse, neboť The Walt Disney Company je zjevným majitelem všech práv a dílo dále rozvíjí. Je ale naprosto nevhodným modelem pro díla autorů knih, kteří jsou dávno po smrti. Čím méně známí jsou, tím horší je tento model pro šíření jejich díla. Což je asi původní účel toho, proč dílo bylo napsáno. Není-liž pravda?
O hayekovské teorii copyrightu doporučuji tento podcast:
PS: Ano, vím, že je rozdíl mezi copyrightem a patentem, ale úvodní grafika dle mého platí pro oboje. Autor grafiky Alex Tabarrok se věnuje obojímu, viz odkaz v textu.