Nedávno odvysílala Česká televize kouzelný večerníček O Krtečkovi. Nejenom já jsem se, už ani nevím pokolikáté, těšil. U jednoho dílu jsem se ale musel pozastavit. Událo se v něm následující: Malý Krteček se svými kamarády dostali chuť na meloun. Jelikož neměli peníze, zelináře, který jim meloun zadarmo odmítl dát, okradli. „Štípli“ jeden meloun a uháněli, seč jim síly stačili. Nebohý zelinář se za nimi rozběhl, aby získal své zboží nazpět. Zvířátka byla ale chytrá a po chudákovi plivala pecky a nakonec se prodavač div nezmrzačil po uklouznutí na slupce od „svého“ vlastního melounu, který zvířátka důkladně ohlodala a pronásledovateli hodila pod nohy. Co z toho vyplývá? Nepodnikejte! Váš majetek je váš jenom domněle – mají na něj nárok kdejací výlupci – berňák, chudina i Krteček se svými kamarády.
ČT by měla podobné pořady označovat hvězdičkou jako za „starých časů“. Nabádají totiž ke krádeži a pošlapávají základní stavební kámen civilizace – vlastnická práva. A nejde jen o Krtečka. Vzpomeňme na další pohádky: Dařbuján a Pandrhola, Císařův pekař a pekařův císař apod. A to ani nemluvím o socialistických agitkách tipu Anděl na dovolené (respektive na horách) a jiných.
Až bude ČT za pár let vysílat znovu Krtečka a já se na něj budu dívat se svým synem, budu muset veřejnoprávní médium zastoupit a vysvětlit mu, že krást se nemá!
O tom, jak si některé nové pohádky již našly způsob, jak dětem předat užitečnou informaci, před časem v Terra Libera zaznamenánihodným způsobem napsal Miroslav Svoboda v „Čert ví proč aneb uměním proti centrální bance„.
