Pro mnohé občany – voliče se může doba konání parlamentních voleb do poslanecké sněmovny zdát ještě příliš vzdálená. Politikové a jejich strany si naopak myslí, že jim mnoho času nezbývá. Řada z nich proto dotváří či již dokonce představuje své politické programy, pomocí kterých budou chtít získat co největší počet voličů. S největší pravděpodobností se většinou budou držet pořekadla: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. V předvolebním období bude pro každou politickou stranu vstupující do politické soutěže volič na prvním místě. Horší už to bude po volbách, kdy si politické strany již bez přímé účasti voličů domlouvají mezi sebou další „rozparcelování dobytých území“.
Politická scéna v současné době zažívá to, co muselo nutně přijít. Pro občana je lepší, že přeskupování politických stran přišlo před volbami. Sám si tak bude moci přehodnotit své preference a svobodně se rozhodnout zda-li k volbám vůbec půjde či ne a potom komu hlas dá či nedá.
Zkušenost s našimi politickými subjekty ukazuje, že dlouhodobě jsou jen velmi těžko udržitelné takové slepence, které se liší v základech svých programů, které mají rozdílnou početní podporu svých voličů a které se opírají o politiky, kteří v těžkých chvílích své původní politické strany zrazují a opouštějí. Mnozí tak udělali ani ne z důvodu nesouhlasu s programem, ale z důvodů svých vlastních neukojených politických ambicí a často i neschopností prosadit se demokratickou cestou. Po rozpadu čtyřkoalice s největší pravděpodobností dojde k dalšímu přelévání preferencí mezi jednotlivými politickými stranami. Zdá se, že za současné situace mají Poslaneckou sněmovnu jisté jen čtyři strany: ODS, ČSSD, KSČM a s největší pravděpodobností KDU-ČSL. Na hranici volitelnosti se ocitá US. Obava z dosažitelnosti sněmovny a obává se samostatného boje o přízeň voličů, dožene US s největší pravděpodobností již k předvolební spolupráci s KDU-ČSL. Ovšem šrámy z dosavadního vývoje si strany ponesou s sebou.
Jen zázrak by mohl pomoci novým politickým uskupením jako je Cesta změny či Naděje ke vstupu do poslanecké sněmovny. Větší šanci a to především díky tomu, že se jedná o politickou stranu velmi bohatou a bez významnějších politických škraloupů z posledních deseti let má Česká strana národně sociální (ČSNS). Ta může za určitých okolností překvapit. ODA je v současné době na okraji propadliště dějin a její ambice mohou být ukojeny pouze pomocí senátorů, kteří kandidovali za její stranu a jejichž počet je v současné době v Senátu ještě dost vysoký. Jsou tady samozřejmě i Sládkovi republikáni a další marginální politické strany, u kterých se dá spíše předpokládat, že budou odebírat jednotlivé hlasy voličů ostatním menším stranám. Mezi těmito půjde vlastně o jakýsi bratrovražedný boj.
Při snaze najít složení vlády, která by získala většinovou podporu poslanecké sněmovny se jako nejrealističtější varianta jeví koalice ČSSD s KDU-ČSL s tichou podporou KSČM. Pokud by tento tandem nechtěl otevřeně přiznat tichou podporu od KSČM či dokonce spolupráci s ní, musel by vzít zavděk spoluprácí s US, jejíž jedno křídlo již dychtivě čeká na obsazování vládních postů. S jejich pomocí by součet mandátů ČSSD a KDU-ČSL mohl dosáhnout více než 100 hlasů potřebných k sestavení a vyslovení důvěry vládě. US si ovšem musí uvědomit, že se může stát terčem kritiky tak jako ona sama kritizovala tichou podporu vlády Miloše Zemana od ODS. US by musela slevit ze svých programových zásad a předvolebních slibů.
Ať už jednání US dopadne tak, že půjdou do voleb spolu s KDU-ČSL či samostatně, jedno je jasné. Již v současné době hrají nejdůležitější roli jednoduché kupecké počty, které budou základem pro parcelaci moci v příštím volebním cyklu. Koneckonců se může i stát, že ten kdo ve volbách nevyhraje, může být konečným vítězem při sestavování většinové vlády. Při pohledu na současnou politickou scénu musí i bývalí kritikové opoziční smlouvy ať už z řad novinářů či politiků uznat, že to nebylo až tak nejhorší řešení oproti tomu, co nás možná čeká.
