Tento týden spatřil světlo světa nový projekt Liberalism.org pod záštitou Institute of Humane Studies, libertariánské neziskové organizace založené v roce 1961. Projekt vedou jako šéfredaktor Jason Kuznicki, jenž dříve vedl Cato Unbound, a jako seniorní ředitel liberálních projektů Aaron Ross Powell, jenž dříve vedl Libertarianism.org. Projektu velmi fandíme a věříme v dlouhodobou a plodnou spolupráci s Institutem liberálních studií.
V překladu přinášíme první článek Aarona Rosse Powella, s nímž jsme loni natočili jeden díl našeho podcastu.
Na Liberalism.org jsme tu proto, abychom budovali. Zde je několik důvodů, proč byste se k nám měli přidat.
Vítejte na Liberalism.org. Je to téměř přesně rok, co jsme poprvé začali zvažovat plány na tento nový časopis věnovaný liberálním myšlenkám, a je úžasné, že se konečně dostal na světlo světa. V Institutu pro humanitní studia jsme strávili 65 let budováním a podporou mimořádné sítě akademiků, kteří ve své práci prosazují liberální argumenty a výzkum. Liberalism.org nám dává možnost sdílet tyto myšlenky s vámi.
Liberalismus je dialog. Je jím již po staletí a bude jím i po další staletí. Je to neustálý proces debaty, objevování a vyjednávání. Ve své podstatě jde o souhrn myšlenek, doktrín, principů a hodnot, které sdílejí společný základ v rovné důstojnosti, právním státu a omezené vládě. Je to závazek k lidskému rozkvětu – ne jako jediná, vnucená vize diktovaná hrstkou lidí, ale jako ohromná a rozmanitá dynamika svobodných lidí, kteří sledují své zájmy v kultuře vzájemné podpory a respektu, chráněni institucemi zaměřenými na umožnění a ochranu této svobody.
A tato diskuse přinesla výsledky. Liberální tradice vytvořila nejsvobodnější, nejvíce prosperující a nejinovativnější společnosti v lidské historii. Vytáhla miliardy lidí z chudoby. Rozšířila okruh důstojnosti tak, aby zahrnoval ty, kteří z něj byli kdysi vyloučeni – ženy, náboženské menšiny, otroky a jejich potomky, lidi pronásledované kvůli tomu, koho milují. Vytvořila podmínky pro vědecké revoluce, umělecký rozkvět a každodenní zázrak, kdy cizí lidé pokojně spolupracují přes obrovské rozdíly. Nic z toho se nestalo náhodou. Stalo se to proto, že liberální instituce – trhy, ústavy, normy tolerance a otevřeného bádání – nasměrovaly lidskou energii k vzájemnému prospěchu namísto k dominanci typu her s nulovým součtem. Příběh liberalismu je v drtivé většině příběhem o tom, jak se věci zlepšují.
V našem současném neliberálním okamžiku je však běžné slýchat tvrzení, že liberální diskuse selhala. Kritici tvrdí, že liberalismus selhal v omezování populistických tendencí. Argumentují, že selhal v poskytování takového druhu společenství a smyslu – a smyslu ve společenství –, po kterém lidé zoufale touží a který potřebují. Lidé se cítí roztříštěni a bezradní, a proto se přirozeně obrátili k autoritářům, silným mužům a totalitním ideologiím, které slibují obnovení pořádku a poskytnutí toho chybějícího smyslu, pokud jim bude udělena moc k použití síly k tomuto účelu. Neliberální ideologie se podle tohoto argumentu nakonec dostaly na vrchol politiky a kultury právě kvůli těmto selháním.
Tento pesimistický pohled však liberalismus nechápe správně. Nechápe liberalismus nejen jako soubor pravidel pro politické instituce, ale jako inspirativní vizi toho, jak dobře spolu žít. A nejen inspirativní, ale také s prokázanou historií fungování, na rozdíl od neliberalismu, který pokaždé selhal.
Důvodem, proč liberalismus uspěje tam, kde neliberalismus selhává, je to, že uznává základní a nevyhnutelnou pravdu o našem světě: ten se neustále mění. Nikdy není statický. Jak poznamenal filosof Robert Nozick, svoboda narušuje vzorce. Když se svobodným lidem umožní činit autonomní rozhodnutí – inovovat, pohybovat se, tvořit, zpochybňovat nebo ignorovat ortodoxní názory – statické vzorce minulosti se nevyhnutelně posunou. Ano, jsme hluboce zakořeněni v komunitách, rodinách, kulturách a společnostech a jsme jimi hluboce formováni. Liberální společnost však uznává, že silný smysl a autentická identita nám nejsou vnucovány shora dolů. Jsou dynamicky utvářeny zdola nahoru prostřednictvím svobodného sdružování, osobních zájmů, měnících se vkusů a společných snah. Když spolu jednotlivci, každý jedinečný, žijí v míru, obchodují v míru a hledají štěstí a prosperitu v míru, nebude svět kolem nás dnes vypadat jako včera a zítra nebude vypadat stejně jako dnes.
V našem současném neliberálním okamžiku nejde o selhání liberalismu. Liberalismus byl, i když nekonzistentně a s výkyvy, nesmírně úspěšný. A neliberální okamžik je reakcí na tento úspěch a reakcí na způsob, jakým liberalismus dosahuje úspěchů. Je to odmítnutí dynamiky, která je liberalismu vlastní. Politický teoretik Patrick Deneen tvrdí, že úspěchy liberalismu jsou ve skutečnosti jeho zkázou – že svoboda, kterou slibuje, „vyžaduje osvobození od všech forem sdružení a vztahů, od rodiny po církev, od škol po vesnici a komunitu“. Tehdy budoucí senátor Spojených států za stát Missouri vzal tento akademický argument a přetavil jej do politického programu, když vypracovával myšlenky, na nichž stojí jeho neliberalismus: Liberalismus „je filosofií osvobození od rodiny a tradice, úniku od Boha a komunity, filosofií sebeutváření a neomezené, nespoutané svobodné volby“ a tato svoboda „znevažuje společné city a společnou lásku, které umožňují náš způsob života“. Jak Deneen, tak Hawley nakonec chtějí politiku, kde dnešek vypadá stejně jako včerejšek a zítřek bude vypadat také tak. To není liberalismus a ani být nemůže, ale liberální vize je zjevně lepší – a nejenže je více smířena s nevyhnutelnou povahou světa, ale přijímá ji ku prospěchu všech.
Nic z toho neznamená, že liberálové udělali všechno správně, nebo že reakce, které čelíme, je zcela exogenní. Liberální tradice má skutečná selhání, s nimiž se musí vypořádat – místa, kde její instituce nesplnily své sliby, kde byly výhody otevřenosti rozděleny nerovnoměrně, kde byli liberálové lepší v obraně abstraktních principů než v řešení reálných obav svých spoluobčanů. Liberalism.org existuje částečně proto, že věříme, že liberální tradice má intelektuální zdroje k tomu, aby tyto výzvy zvládla – ale pouze pokud k nim budeme upřímní. Obnova vyžaduje sebereflexi, ne jen sebechválu.
Neliberalismus je v konečném důsledku požadavkem, aby byl určitý vzorec – ekonomický, kulturní nebo sociální – uměle zachován proti svobodné volbě ostatních. Téměř vždy jde o zachování něčího místa ve stávající sociální hierarchii, nebo o vytvoření nějaké nové hierarchie, která by údajně mohla trvat věčně. Nemůžeme však učinit trvalým to, co je nevyhnutelně pomíjivé. Trvat na opaku vyžaduje nátlak a přináší všeobecné utrpení, chudobu a selhání vlády. Neliberalismus je ve své podstatě hlubokým nepohodlím s otevřeností a rozmanitostí měnícího se světa, což vede neliberály k požadavku, aby zasáhli silní vůdci a násilím tomu učinili přítrž.
Na Liberalism.org odmítáme strach z měnícího se světa. Uznáváme, že otevřená společnost nás nenechává bezradné. Naopak vytváří pozitivní zpětnou vazbu, která aktivně odměňuje právě ty vlastnosti – toleranci, zvědavost, vzájemný respekt, radost z úspěchu druhých, které vedou k etickému, šťastnému a prosperujícímu životu. Náš liberalismus je otevřený. Otevřené společnosti, otevřené trhy, otevřené mysli, otevřená srdce.
Věříme, že cesta vpřed nespočívá v reakcionářské nostalgii nebo rozhněvaných polemikách, ale v novém pojetí a aktivním budování silné liberální budoucnosti. Jak poznamenává naše prezidentka Emily Chamleeová-Wrightová ve svém úvodním eseji, sázíme na to, že seriózní a zásadová liberální koalice dokáže nasměrovaat dějiny směrem k svobodě, rovnosti a spravedlnosti.
Naším cílem je ukázat budoucnost, kterou stojí za to chtít, která je dosažitelná a která může inspirovat. Chceme nastínit vizi, která slibuje lepší svět a s vaší pomocí ji také uskuteční. Ať už jste akademik, student, politik nebo prostě občan hledající seriózní, konstruktivní řešení a plodné způsoby uvažování o vašem světě, zveme vás, abyste se zapojili do této diskuse.
Článek původně vyšel na webu Liberalism.org pod názvem Liberalism: A Future Worth Wanting. Přeložili Martin Pánek a DeepL.
