Socialisté všech vládních stran se spojili. Možná by se někomu mohlo zdát, že v souladu s duchem starého hesla: „Proletáři všech zemí spojte se!“. Koaliční poslanci protlačili parlamentem patlaninu, kterou nazvali „vládní reformou veřejných financí“. Ve svých důsledcích je proti občanům. Voliči sociální demokracie se asi cítí podvedeni, protože opatření vládní patlaniny jim nezvyšují ani důchody, nepřináší jim ani plošné přídavky na děti, nezavádí 50ti tisícový příspěvek při narození dítěte, ba ani peníze pro děti na začátku školního roku. Už vůbec tato patlanina nepřináší slíbené reálné zvýšení výdajů do školství či do vědy. A to jsou jenom některé ze slibů, které socialisté před volbami dávali. Socialisté dále porušují svůj slib, že nebudou zvyšovat daňové zatížení a budou podporovat drobný podnikatelský stav, tzn. živnostníky a podnikatele. K těm se staví nepřátelsky s opravdovou „třídní zarputilostí“.
KDU-ČSL pod vedením levicového pražského intelektuála zcela pošlapala své předvolební sliby. US-DEU, kdysi rétorikou spojený slepenec liberálních představ a idejí, se stala posluhovačem sociálních inženýrů s kolektivistickými idejemi a zcela abdikovala na svůj rádoby pravicový program. Činí tak se snahou udržet si za každou cenu posty, ať už na vládní úrovni či zabránit jakýmkoli předčasným změnám ve státních institucích, ke kterým se přitiskli jako kojenec k matčinu prsu a sají a sají a sají… Ani poslancům z této frakce by nevyhovovaly změny (předčasné volby), protože s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou by se do nového parlamentu již nemohli dostat. A tak ve špičkách US-DEU osobní ambice a prospěch ze zastávaných funkcí dostaly jednoznačně přednost před naplňováním předvolebních slibů a programů.
A vládní politikové v zájmu zachování si své pochybné popularity opět před občany mlží. Neřeknou otevřeně, že své loňské volební vítězství získali vlastně podvodem. Že lidem po čtyřleté socialistické vládě v letech 1998 – 2002 zamlčeli, kam hospodářství této země dovedli. Občanům slibovali v programu to, co nebylo možné uskutečnit. Ve svých předvolebních slibech neřekli, že „kradli jako straky“ z veřejných rozpočtů při různých projektech financovaných z daní občanů této země (internet do škol, akce kolem IPB). Nesdělili jim, že reforma veřejné správy a nové krajské uspořádání je krokem do tmy a prohloubí již tak katastrofální výkon státní správy. A kdo za to zodpovídá?
O kolikpak se nám zvedl počet státních civilních zaměstnanců ve veřejné správě, obraně atd. za posledních deset let? Asi „jen“ o 100.000. A to si, prosím, občan tuto buzeraci platí ze svých daní. Kolik to ročně dělá? Zkusme trochu počítat. Představme si, že průměrný úředník si se všemi odměnami a prémiemi odnese měsíčně 14.390 Kč čistého, ročně je tato částka něco přes 172.000 Kč. To mu vychází hrubý plat 19.000 Kč měsíčně. Ten sice o ničem nevypovídá, ale často se uvádí na výplatní pásce,. Celkové náklady pro zaměstnavatele činí 25.650 Kč, tzn. ročně 307.800 Kč. Takže ročně stát vydává navíc oproti situaci před 10 lety skoro 31 miliard na platech, zdravotním a sociálním pojištění úředníků.
Proč to počítám? Jsem přesvědčen, že pokud by stát chtěl opravdu provést reformu veřejných financí, musí začít u auditu svých vlastních výdajů. Tady měl stát hledat úspory a ne tahat peníze z kapes daňových poplatníků.
Spojení, které předvedli socialisté ve vládní koalici se nedá nazvat jinak než politikou OBS („ožebrač bližního svého“). A pokud se senát zachová nemravně jako se zachovali mnozí poslanci vůči občanům a zákony schválí bez změn, tak nezbude prezidentovi nic jiného než řadu zákonů, které občanům vyloženě škodí, vrátit poslanecké sněmovně. Mám však obavy, že zde chybí politická síla, která by předstoupila před občany a řekla: Dobře už bylo, musí nastat utahování opasků, musí se zmenšit role státu a fungování státu jako zaopatřovacího ústavu. Ale stát musí začít od sebe.
