Teoreticky lze řešit schodek obchodně platební bilance několika způsoby. Mezi základní patří např. devalvace, případně zavedení obchodní přirážky či jiných protekcionářských opatření, která vytvářejí předpoklady pro snížení dovozů případně zvýšení inkas z vývozů. Některá z těchto opatření jsou namířena proti tržním principům uplatňovaným ve většině vyspělých zemí.
Pokud by už mělo dojít k omezení dovozů, doporučoval bych spíše přísné dodržování v současnosti platných hygienických předpisů a platných technických norem s cílem zamezit dovozu nekvalitních výrobků, případně služeb. Krajním řešením, které lze ještě považovat za tržně konformní, by mohlo spočívat v omezení dovozů ze zahraničí dotovaných výrobků. To se povětšinou týká dovozů potravinářských komodit.
Dovozy mohou být teoreticky omezeny také v rámci antidumpingových řízení. Vzhledem k zdlouhavosti projednávání jednotlivých případů a vysokým nákladům řízení, je tato možnost málo pravděpodobná. Mohlo by jít o zavedení jakýchsi „antidumpingových cel“.
Všechna tato opatření mají v konečné fázi spíše negativní dopad na spotřebitele (voliče). Z dlouhodobého hlediska ochrana domácího trhu povede k dalšímu snížení konkurenceschopnosti našeho zboží.
Příčiny problémů zvyšujícího se schodku obchodně platební bilance spatřuji především v :
1) nízké produktivitě našich výrobců
2) ve zpomalení a v některých případech až zastavení restrukturalizace podniků způsobených zastavením procesu privatizace
3) v relativně vysokém daňovém a odvodovém zatížení domácích firem
4) v silném vlastnickém propojení bank a firem, které ve svém důsledku může někdy vyústit v používání méně výhodných finančních zdrojů, a tím pádem k zvyšování výrobních nákladů i cen výrobků.
