Regulovaný trh práce zdrojem nezaměstnanosti
Do Česka proudí čím dál víc ekonomických uprchlíků žádajících o azyl.Vláda chce tedy novelou zákona zpřísnit podmínky tak, aby bylo mnohemsložitější azyl získat. Tyto snahy jsou bezpochyby vedeny myšlenkou:“Čím méně cizinců se u nás usadí, tím lépe. Nemůžeme přijímatuprchlíky, kteří by našim lidem brali práci.“
Tento boj proti „levné pracovní síle z východu“ připomíná situaci z 19.století, kdy se ničily stroje, aby lidé měli práci. Stroje v současnédobě významně zastupují lidskou práci, a přesto lidé práci mají. Spíševšak mnohá opatření, která mají údajně pracující chránit, jim veskutečnosti škodí a o práci je připravují.
Běženci neškodí
Od začátku roku do poloviny srpna úřady zaznamenaly 11 400 žádostícizinců o azyl. Podle současného zákona mohou cizinci po podání žádostiv Česku pracovat. Máme se tedy obávat, že pokud si všichni tito občané(především z Ukrajiny, Moldávie a Rumunska) najdou u nás práci, žepřesně tolik občanů České republiky o práci přijde? Rozhodně ne, titoběženci za prací naší zemi spíše pomohou, než uškodí. Drtivá většina znich bude vykonávat méně kvalifikované práce a budou žádat nižší mzdunež naši občané. Vytlačí sice některé naše pracovníky, ale výrobky aslužby, produkované s pomocí levnější pracovní síly, budou vykazovatminimálně stejnou kvalitu za nižší cenu. Kdo chce např. stavět dům aušetřit nemalé částky, využije práce ukrajinských dělníků. Pokudušetřit nechce, najme si české pracovníky – pokud je ovšem najde.Začíná se totiž objevovat zcela přirozený jev, který známe ze západníEvropy. Češi již nechtějí vykovávat méně kvalifikované a hůře placenéprofese. Proč ne, je to jejich svobodné rozhodnutí. Nebraňme pak alecizincům, aby tuto práci vykonávali, zvláště pokud je po ní poptávka.
Nemístná selekce
Státní politika vůči cizincům je značně účelová a diskriminační. Najaře letošního roku přišel ministr práce Vladimír Špidla s projektem“řízená migrační politika“, jehož podstatou je umožnit cizincům stát seobčany České republiky. Avšak pouze těm, kteří dosáhnou nejlepšíchvýsledků podle bodování na základě věku, vzdělání, kvalifikace apod.Cíl projektu je jediný – česká populace stárne a je tedy třeba získattakové lidi, kteří by co nejdéle pracovali a odváděli daně a co nejméněčerpali za státního rozpočtu. Přijde každému přirozené takto hodnotitlidi jako „dobytek na trhu“ a vybírat si ty nejlepší, kteří by pronenasytný stát pracovali až do úmoru?
Kde je vzít?
Rakousko a Německo chtějí na svém území na určitou dobu po našem vstupudo Evropské unie znemožnit práci některým českým pracovníkům. Mělo byse jednat např. o dopravce nebo stavební profese. Aby prý „neomezilyekonomickou a politickou stabilitu v pohraničí“. Ve skutečnosti bynastal normální konkurenční boj – kdo nabídne lepší poměr kvality aceny nabízených služeb. Německo má na druhé straně nedostatekkvalifikovaných lidí v oblasti informačních technologií acizincům-odborníkům z tohoto oboru velmi ochotně uděluje povolení kpobytu a práci. Méně se ale mluví o tom, že je také nedostatekpracovníků s nízkou kvalifikací (např. v elektrotechnickém a hutnímprůmyslu, v hotelích a restauracích apod.). Do Německa ročně proudípřibližně 900 tisíc cizinců a přesto je dostatek pracovních míst.Pomáhají tomu i sami Němci. Mnohým se totiž vyplatí spíše nepracovat apobírat štědré dávky, než vykonávat hůře placenou práci. Navíc opouštízemi kolem 700 tisíc Němců ročně, aby hledali v jiných zemích lépeplacená zaměstnání než doma.
Nepružnost trhu práce
Pohyb za prací do cizích zemí je vydáván za jednu z příčin vysokénezaměstnanosti. Příčinou nerovnováh na trhu práce je však jehonepružnost – neschopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Převisnabídky, který by měl vést k poklesu ceny (tedy mzdy) tak, jak je topatrné na trzích zboží a služeb, není možný, neboť mzdy jsou nepružnésměrem dolů. Nahoru jsou někdy oproti tomu pružné až moc. Svůj významnýpodíl na tom mají neuvážené požadavky odborů, když usilují o značnézvyšování mezd a omezení propouštění. Tím se navíc starají pouze ozaměstnané a svou činností ztěžují nezaměstnaným získat práci.
Vysoká minimální mzda neumožňuje zaměstnat ty, kteří by byli ochotnipracovat za nižší plat, než je zákonem stanovené minimum. Nejsou takzaměstnáni vůbec a pobírají podporu v nezaměstnanosti. Ta je nastavenana úrovni, která příliš nemotivuje hledat si práci. Propouštětpracovníky je neúměrně složitější, než je najímat. Pokud je firmaúspěšná, přijímá nové pracovníky jako na běžícím pásu. Pak ale přijdouobtíže s odbytem a než firma po složitých procedurách (propouštěcílhůty, odstupné) sníží počet zaměstnanců, její problémy se kvůli vázánínadbytečné pracovní síly (a tedy nákladům) ještě prohloubí. Nelzeopomenout značné zatížení zaměstnavatelů odvody, které platí zazaměstnance (příspěvky na sociální a zdravotní pojištění).
Ekonomické přínosy volného pohybu pracovních sil jsou opomíjeny.Možnost nákupu zboží a služeb ze sousedního města, kraje či zeměvytváří konkurenci, která tlačí na pokles cen, růst kvality a přinášíužitek spotřebitelům. Stejně by to mělo platit i na trhu pracovníchsil. Volná konkurence na pracovním trhu by umožnila výběr z mnohapracovníků, jejichž mzdy by samozřejmě v některých oborech rostlypomaleji nebo poklesly, ale zároveň by rostly pomaleji či poklesly iceny jimi vyráběného zboží a poskytovaných služeb. Na nepružném aregulovaném trhu je menší riziko ztráty zaměstnání, ale je také těžšípráci získat. Není lepší alternativou mít méně jistot a vědět, že pokudpráci ztratím, snadno si najdu novou?
