ČEZ vysvětluje, proč elektřina zůstane drahá
V minulém týdnu rozeslala elektrárenská společnost ČEZ dopis do českých domácností. Říká se v něm zhruba následující: ČEZ prodává svoji elektřinu za stejnou cenu jako na počátku 90. let, tím pádem vlastně levněji, protože inflace byla vysoká. Přesto ceny pro odběratele rostou, ale za to ČEZ nemůže. A jelikož za to nemůže, pak bude nejlepší, když koupí regionální distribuční společnosti (jak náhodou navrhla minulý měsíc vláda). Stejně se jedná o evropskou praxi a ČEZ musí být silný proti zahraničním společnostem. Podepsán šéf marketingu a tiskový mluvčí, přiložen reklamní letáček na projekt Duhová elektřina a rozpis fiktivního účtu, který ukazuje, že cena elektřiny ČEZ tvoří jenom asi třetinu platby konečného zákazníka.
V Evropě obvyklé
Uvedené argumenty jako by byly opsány z březnového článku docenta Grégra pro Hospodářské noviny, v němž se ministr průmyslu způsobem hodným premiéra Zemana vyjadřoval o všech, kteří mají na energetiku jiný názor než on. (Možná by stálo za to vědět, kdo je tedy vlastně autorem uvedených argumentů, ale to nechme politickým komentátorům.) Úspěšný prodejní program Duhová energie je dnes uzpůsoben poptávce regionálních distributorů, kteří mají ještě velké množství „zajatých“ zákazníků (bez práva volby dodavatele). S rostoucím otevíráním trhu bude ČEZ jistě i Duhovou energii upravovat. Nicméně program prodeje dodávek po jednotlivých pásmech je naprosto nevhodný pro konečné spotřebitele, kteří žádají srozumitelnost a jednoduchost. Poskládat si „diagram spotřeby“, jak to nabízí Duhová energie, k tomu možná budou ochotni největší spotřebitelé (někteří mají i své firmy na obchodování s elektřinou), ale od menších zákazníků to nelze očekávat. ČEZ v současné podobě není prakticky schopen obsluhovat větší množství konečných zákazníků, a proto mu regionální distributoři přijdou vhod. Otázka ovšem zní, zda musí mít podíl ve všech osmi (z toho v pěti případech většinový). Nestačili by dva nebo tři spříznění? A proč neprodat regionální distributory v soutěži? Pokud jsou pro ČEZ tak důležití, nabídne za ně nejvíc. Jenže to by se mu asi nechtělo platit –- cena určená administrativně „znalcem“ bude pro něj určitě výhodnější. Navíc není tak úplně pravda, že v západní Evropě je propojení distribuce s výrobou obvyklé. V Německu energetické firmy vlastní často celý řetězec od těžby surovin až po dodávku konečným zákazníkům — jenže takové firmy si na trhu konkurují nejméně čtyři. Obdobně je na tom Španělsko, Finsko nebo Švédsko. Ve Velké Británii je také poměrně obvyklý model, kdy výrobní společnost vlastní jednu nebo dvě společnosti distribuční -– jenomže těch je 13. Norský systém je roztříštěný. Italský byl charakterizován totálním monopolem a integrací, ale to se postupně mění a dominantní koncern Enel musí některý majetek odprodávat, navíc má silné konkurenty. Typickým integrovaným monopolem zůstává francouzský EdF (který se ale v zahraničí chová velmi tržně a agresivně). Evropa je spíše směskou různých variant a každý si najde příklad na podporu svých tvrzení.
Co kontroluje stát
ČEZ dostává skutečně jen část ceny, kterou platí koneční zákazníci. Ale čísla v jeho dopise pro zákazníky si zasluhují bližší rozbor. Pokud ČEZ udává svou cenu na úrovni průměru (tj. 0,93 Kč za kWh), pak by měl srovnávat také s konečnou průměrnou cenou, a nikoli s vybranou sazbou. Pak by poměr vypadal úplně jinak. Těžko se odhaduje, ale „průměrná cena“ elektřiny v České republice by se pak pohybovala kolem 2,5 Kč za kWh. Stejně tak by měl dodat, že kromě silové elektřiny, kterou dodává ČEZ, je vše ostatní regulováno státem –- tj. distribuce, systémové služby, přenos apod. A že platby za systémové služby a přenos jdou do konsolidované bilance ČEZ (tj. kolem 0,3 Kč za spotřebovanou kWh). Odprodejem části ČEPS se sice tato položka zmenší, ale podpůrné služby nakupuje ČEPS především zase od ČEZ. V jedné věci má podnik pravdu. V současné elektroenergetice je a bude deregulována pouze část trhu -– obchod a výroba silové elektřiny. Zbytek zůstává v rukou státního regulátora. Takže o skutečné liberalizaci se nedá mluvit a jen tak rychle nenastane. Stejně tak je pravda, že regulovaná část ceny elektřiny není malá a bude se zvětšovat –- z logiky regulace. Ale spojením ČEZ se všemi distributory se nápravy nedosáhne, spíše naopak. Takový subjekt bude v tlaku na regulátora ještě úspěšnější. A poznámka na závěr pro marketingové stratégy ČEZ. Oslovovat zákazníky v takové závažné otázce by měl obchodní ředitel, ještě lépe však pan generální. Nikoli tiskový mluvčí a vedoucí marketingu, při vší úctě k jejich osobám.
