Neplánované město může růst úžasnou rychlostí. V roce 1991 přijal indický parlament několik ekonomických reforem, které otevřely některé oblasti ekonomiky zahraničním firmám. V této době byl Gurgaon nevýjimečným městem s 121 tisíci obyvateli, obklopený rozsáhlými plochami země ležící ladem.
Dan Kedmey, článek přeložil Martin Pánek.
Co se stane, když je město řízeno téměř kompletně soukromými firmami? Navštivte Gurgaon v Indii, rychle rostoucí město s miliony obyvatel, které nemá celoměstský rozvod vody, elektřiny, nebo veřejnou kanalizaci.
Město Gurgaon, zhruba půl hodiny cesty autem na jih z Nového Dillí, přežilo bez funkční municipální vlády přibližně čtyřicet let. Když toto město s dvěma milióny obyvatel potřebuje postavit silnici nebo najmout policisty, hasiče nebo popeláře, zajistí to spolupráce soukromých firem… anebo ne.
„Je to divné místo,“ říká Shruti Rajagopalanová, ekonomka na State University of New York at Purchase, jež vyrostla kousek od Gurgaonu. Společně se svým kolegou Alexem Tabarrokemje spoluautorkou studie z roku 2014 o vnitřním fungování tohoto města. „Nemělo by existovat, teoreticky.“ A přesto je toto město magnetem pro indickou střední třídu. Populace vzrostla o 1600 % za posledních 25 let. „Lidi prostě touží po stěhování do Gurgaonu,“ říká. Což vyvolává zajímavou otázku: Měla by ostatní města přijmout za svůj gurgaonský radikální experiment v privatizaci? Shruti vysvětluje proč Gurgaon i přes svoje nedostatky nabízí podivně slibný vzor pro městský vývoj.
Neplánované město může růst úžasnou rychlostí. V roce 1991 přijal indický parlament několik ekonomických reforem, které otevřely některé oblasti ekonomiky zahraničním firmám. V této době byl Gurgaon nevýjimečným městem s 121 tisíci obyvateli, obklopený rozsáhlými plochami země ležící ladem. Díky regulatorní zvláštnosti byly pozemky kolem Gurgaonu řízeny jedinou agenturou, kanceláří premiéra státu Haryana, ne obvyklým indickým houštím konkurenčních vládních úřadů. Znamenalo to, že plány developerů mohly být schváleny v řádu dní, ne let. Výsledek? Vysokorychlostní povolení pro kancelářské komplexy, luxusní kondominia, pětihvězdičkové hotely a golfová hřiště. Polovina firem z Fortune 500 zřídila svoje pobočky ve zdejších výškových budovách a město je domovem jednoho z největších obchodních domů na světě. Jsou zde části, které vypadají jako Singapur nebo Hong Kong nebo jiné město světové třídy, říká Rajagopalanová. Avšak spěch do úřednické prázdnoty představuje pro developery výzvu: Kdo, když ne stát, bude poskytovat základní služby. „Pokud se zeptáte běžného člověka: ‚Chtěl byste bydlet ve městě, které nemá funkční kanalizační systém nebo sběr odpadků nebo dobrou silniční síť,‘ pravděpodobně by řekli ne,“ říká Rajagopalanová. Takže developeři museli přesvědčit budoucí nájemníky, aby souhlasili – tím, že sami vyplnili díry v městských veřejných službách.
Síť soukromých služeb vznikne, ale pouze v hranicích pozemků. Pouhá jedna třetina gurgaonských rezidentů je připojena na hlavní městskou kanalizaci. Ne tedy, že by si toho rezidenti soukromých bytů a kanceláří všimli. „Pokud žijete uprostřed zástavby, všechny vypadá skvěle. Vypadá to, jako že máte funkční kanalizaci, ale to potrubí není napojeno na hlavní linku. Nevede nikam.“ Namísto toho se odpad sbírá v septickém tanku na konci pozemku. Vlastník budovy najme odpadní vůz, který odpad odveze na skládku nebo do řeky. Není to ideální, ale v Indii je to běžné. Z 5161 indických měst jich 4861 nemá ani částečnou kanalizační síť. Dokud gurgaonští developeři poskytují lepší služby v porovnání s ostatními indickými městy, bude město růst. Gurgaonští developeři bojují s nedostatky elektřiny používáním dieselových generátorů… které slouží pouze domům, které vlastní. Policii o čtyřech tisících mužích, která už ve městě byla, posílili o 35 tisíc soukromých bezpečnostních agentů. A jeden z největších developerů ve městě DLF (původně Delhi Lease and Finance) otevřel první indickou soukromou hasičskou stanici v roce 2012. Malá městská veřejná hasičská stanice neměla hydraulické zvedáky, které by mohly stříkat vodu do nevyšších věží DFL, a tak si developer prostě koupil dva devadesátimetrové zvedáky pro potřeby vlastního moderního hasičského sboru.
Dystopický svět mezi privatizovanými částmi. Gurgaon má některé veřejné služby; „starý Gurgaon“, který má rozlohu 35 km2, je technicky město s municipální autoritou, která ho má řídit. Avšak existují zde netolerovatelné mezery v infrastruktuře tohoto města. Soukromá ochranka může zabezpečit vstup do bytu nebo kancelářského komplexu, ale to nechává obrovské bezpečnostní mezery ve zbytku města. „Mezi jedním industriálním parkem a druhým industriálním parkem jsou prázdné oblasti, které vůbec nejsou bezpečné,“ říká Rajagopalanová. Odpadní vozy často nejedou, kam mají, ale vyhodí svůj obsah na veřejném prostranství. A i když to představuje zdravotní riziko pro nedaleké slumy, úředníci nemají zdroje na to, aby proti těmto přestupkům bojovali. V krátkosti je gurgaonská success story omezená na souostroví soukromých městských částí, obývaných těmi, kdo si můžou dovolit v nich bydlet. Podívejte se za tyto vybrané pozemky – a do městských slumů – a Gurgaon představuje důležitou lekci o limitech privatizace. Tam trpí rezidenti nedostatky elektřiny a stejné nebezpečné a nesanitární podmínky utváří jejich každodenní život jako pro tak velkou část indické chudiny. Naléhavou otázkou pro ně je, jak dokáže rapidně urbanizovaná Indie absorbovat dalších 404 miliónů rezidentů do svých měst do roku 2050, podle jednoho odhadu OSN, a neutrpět absolutní rozpad veřejných služeb.
Jedno paradoxní řešení neopatrného růstu Gurgaonu – prodat ještě větší část města. Rajagopalanová nabízí nepravděpodobné řešení indických bolestí z růstu. Ano, developeři ukazují úděsný nedostatek základní občanské odpovědnosti za hranicemi vlastního pozemku. Ale vtipná věc se stane, když získají větší a větší pozemky. Vytvoří si motivaci postavit – a financovat – chybějící části veřejné infrastruktury. „V této chvíli není v zájmu DFL, aby provozovalo vlastní obrovský kanalizační systém, protože má pouze čtyři nebo pět malých zástaveb,“ říká Shruti. Není profitabilní provozovat kanalizační potrubí a poté zpracovávat odpad. Ale pokud by DFL měla dostatečně velký majetek, pak by to samozřejmě udělala – jinak by tam nikdo nežil.“
Soukromé město má precedens: Walt Disney World. V roce 1960 koupil Walt Disney 25000-akrovou divočinu známou jako Reedy Creek Improvement District na Floridě. Dnes to pravděpodobně znáte pod jménem Walt Disney World a Rajagopalanová jej uvádí jako příklad toho, co soukromí developeři musí udělat, jakmile vlastní obrovské pozemkové parcely. Postaví každou veřejnou službu, jakou si umíme představit. Od silnic přes elektrárny po metro – ve snaze udržet si rezidenty. „Disney profituje, když se lidi rozhodnou zůstat v jednom z Disney hotelů, když jsou na návštěvě v Disneyho zábavním parku,“ vysvětluje – takže Disney si vlastně postavil svoje vlastní město, i když samozřejmě bez tradičních městských bonusů jako účast občanů na správě a sociální služby. „Mají vlastní kanalizační systém, policejní systém, hasičský systém – a vypadá to, že všechno funguje absolutně na pozadí,“ říká. „Jsou dostatečně velcí, co se rozměru týče, a jsou dostatečně velcí, co se ziskovosti týče, že mohou mít vlastní systém pro každý z těchto problémů.“ Gurgaonští developeři mají stejnou motivaci sloužit rezidentům, ukazuje Rajagopalanová – ale pouze pokud mohou spojit svoje roztříštěné zástavby do jednoho rozsáhlého pozemku o velikosti města. Dnes má Gurgaon 730 km2, což je velikost pro sedm Disney Worldů – nebo, jak to vidí Rajagopalanová, sedm soukromých měst, soutěžících o rezidenty. Je to spíše bláznivá vize městského vývoje, která nechává některé důležité otázky nezodpovězené. Na druhé straně lze totéž říct o Gurgaonu samotném.
