V naší nové analýze mladého ekonoma Štěpána Drábka podrobujeme kritice některé výroky guvernéra České národní banky Aleše Michla, které – nejsou-li zcela chybné – pak alespoň obsahují jisté prvky, jež jsou v přímém rozporu s jeho jinými tvrzeními anebo působí zavádějícím dojmem.
Součástí analýzy je i osvětlení jednotlivých druhů inflace a rovněž zodpovězení zásadní otázky, zda nynější inflace v ČR – potažmo ve světě – vykazuje známky spíše poptávkového, nebo nákladového charakteru, a jaká by vzhledem k tomu měla být odezva měnových autorit.
- „Úrokové sazby jsou nejvyšší od roku 1999…“
- „… což brzdí zadlužování lidí a roztáčení další inflace.“
- „Je potřeba, aby podobně přísná byla i rozpočtová politika.“
- „Nutností je snižovat deficit státního rozpočtu – méně dluhů rovná se méně inflace.“
- „I když se do toho léta 2022 výrazně zvyšovaly úrokové sazby, ceny i inflační očekávání pořád rostly. Proto jsme měnovou politiku upravili.“
- „Přihlásil jsem se k silné koruně.“
- „Brzdí růst korunových bankovních úvěrů pro domácnosti i firmy, což brzdí růst množství peněz v ekonomice.“
- „V těch dvou státech [USA a Německo] nerostly loni tak rychle sazby jako u nás, a přesto mají teď inflaci výrazně nižší.“
- „Naopak, chystáme se ještě nakupovat zlato, abychom diverzifikovali.“
- „… abychom drželi bohatství pro naši republiku a vytvořili zlatý národní poklad, který byl v minulosti rozprodán.“
Správnému ekonomovi, který ctí své řemeslo, musí dělat vrásky na čele, když slyší, jak často je termín inflace skloňován ve veřejných diskuzích. Inflace již bohužel není jen předmětem vášnivých sporů předních akademiků, nýbrž tématem, který nyní rezonuje ve společnosti jako máloco jiného. A není divu. Jedná se o nejpalčivější problém, s nímž se nyní všichni potýkáme, a zcela oprávněně mu přísluší taková pozornost. To by nám však mělo sloužit jako varovný signál, že se v hospodářské politice učinily trestuhodné chyby, jelikož měnová politika není za normálních časů zrovna to, oč by běžní lidé cítili nutnost se zajímat.
