Zkratka DIK byla v České republice velmi známá v první polovině 90. let v souvislosti s kupónovou privatizací. Pro mladší a zapomínající připomínám, že DIK znamenal: „držitel investičních kupónů“. Jednalo se o osobu, která se účastnila první či druhé nebo obou vln kupónové privatizace. DIK tak získal za administrativní poplatek 1.000 Kč možnost investovat do jednotlivých podniků či do investičních fondů. Po skončení jednotlivých vln se tento DIK stal držitelem akcií či podílových listů podle toho kam investoval. Z původních více jak 6 milionů „držitelů investičních kupónů“, později akcionářů či podílníků jich dnes na trhu s akciemi zůstává zhruba polovina. Podle nejnovějších zpráv ze Střediska cenných papírů mají ještě téměř 3 miliony občanů otevřené účty u SCP a na nich jsou akcie, které obdrželi v kupónové privatizaci či si je později koupili.
V příštím roce by měli začít platit některé novelizované zákony, které upravují chování jednotlivých subjektů na trhu s akciemi. Jedná se hlavně o novely Obchodního zákoníku a Zákona o cenných papírech. Podle řady odborníků jsou mnohé paragrafy obou těchto norem značně kontroverzní.
Jedním z nejvíce problematických se může jevit paragraf, který řeší obsah současného pojmu „veřejně obchodovatelný cenný papír“. Jedná se o akcie (cenné papíry), s kterými se obchoduje na veřejných trzích (RM-S, BCPP). Od příštího roku by emise těchto cenných papírů měly na veřejně obchodovatelných trzích nabýt podobu „registrovaných cenných papírů“. Ty, které nebudou registrované, a které by mimo jiné měly splňovat tržní kapitalizaci ve výši 1 milionu EUR, což znamená dneska zhruba 35 milionů Kč, by měly z těchto trhů odejít. Takových emisí by mohlo být až 800.
Toto opatření je na jedné straně nezbytností proto, aby český trh s akciemi, který by se měl v nejbližších deseti letech transformovat ve standardní kapitálový trh, mohl být transparentní. Na druhou stranu může toto rozhodnutí státních institucí v nebývalé míře poškodit drobné akcionáře. Ti nebudou mít v podstatě po vyřazení z veřejných trhů možnost tyto akcie přeměnit na hotové peníze – prodat je. Jedinou možností po uplatnění nových paragrafů novelizovaných zákonů by pak bylo, aby si našli sami kupce a provedli převod přes přepážku Střediska cenných papírů. Takové „hledání“ by akcionáře ve většině případů stálo podstatně více peněz než kolik by za „prodej“ akcií utržili.
Určité řešení tohoto problému existuje. Stálo by za zvážení zda by nebylo lepší vytvořit na přechodnou dobu 3 – 4 let zvláštní segment trhu na RM-Systému, který by mohl pomoci k „prodeji“ těchto málo obchodovaných (likvidních) cenných papírů.
O této možnosti bude pravděpodobně rozhodovat Komise pro cenné papíry. V čele jejího prezídia letos stanul nový člověk, mnohem racionálněji uvažující než jeho předchůdce. Dá se tedy věřit, že DIKové – akcionáři tentokrát nespláčou nad výdělkem. Možná se dočkají takové úpravy předpisů, které umožní po přechodnou dobu i těmto v budoucnu „veřejně neobchodovatelným“, respektive „neregistrovaným emisím“, působit na zvláštním segmentu trhu RM-S tak, aby DIKové měli možnost „prodat“ tyto akcie a dostat se ke svým penězům. Samozřejmě je to služba pro občany – akcionáře. K oživení akciového (kapitálového) trhu to mnoho nepomůže. Navíc delší přechodné období umožní investičním, případně podílovým fondům přeměnit své portfolio tak, aby tyto vyhověly zákonným požadavkům na jeho složení. (Portfolio fondu musí být složeno jen z registrovaných cenných papírů.) Jinak postupné snižování počtu emisí umístěných na veřejných trzích je další dílčí krok k pročištění trhu s akciemi a vytvoření standardnějšího kapitálového trhu tak, jak je znám ve vyspělých tržních ekonomikách.
V souvislosti s novelami zákonů se opět ukazuje, že bezhlavá implementace (přijímání) zákonů ze zemí EU může občany spíše poškodit (znehodnotit jim jejich akcie) než je uchránit. Zákonodárci asi opět neodvedli nejlepší práci.
