V listopadu 2007 uspořádala Slovenská agentura ochrany přírody konferenci „Aktuálne otázky ochrany prírody v územiach NATURA 2000“, na níž vyslala naprosto jasný signál: v ochraně přírody na Slovensku zavál čerstvý vítr. Je preferováno dynamické pojetí ochrany přírody, které v žádném případě není o vyloučení člověka. Naopak zkostnatělé, extenzivní, striktní pojetí ochrany přírody na Slovensku dospělo do slepé uličky. V referátech opakovaně zaznělo, že přírodu nelze před člověkem uzavírat, ponechat ji samoregulačním procesům a její ochranu provádět z úzkého pohledu jedné zájmové skupiny.
Z úst státního tajemníka pro ochranu přírody mj. zaznělo, že je povinností státu, když něco žádá od vlastníka, rozumně se s ním dohodnout, kompenzovat mu vznikající škody. Nesmí se připustit, aby se dřívější negativní pohled na soukromé vlastnictví promítal do nynější doby. Ochrana přírody musí dosáhnout konsensu s vlastníky půdy, lesníky, myslivci, rybáři, s občany. Nelze tyto lidi vyhnat z přírody, stejně tak ani investory.
Bylo konstatováno, že slovenská legislativa v ochraně přírody je v obrovském rozporu s ostatní legislativou. Situace v české legislativě ochrany přírody je přitom analogická. Např. ustanovení § 90 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny říká, že zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně nerostného bohatství, o ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství. Nejen, že tento zákon sám sebe povýšil nad ostatní zákony, ale naprosto v rozporu se vším, co se na právnických fakultách učí o síle právních předpisů, povýšil nad mnohé zákony také vyhlášky vydávané ke svému provedení.
Ochrana přírody se u nás stala doménou, monopolem úředníků a ostatním subjektům, které mají k přírodě většinou mnohem blíž, je znemožňována. Nezbývá než závidět našim nejbližším východním sousedům, kde tento stav již naštěstí pro ně neplatí.
Delší verze článku viz zde.
