V rámci každodenních starostí, které řešíme v zaměstnání nebo v domácnosti, si dost dobře neuvědomujeme, jak moc v posledních letech bobtná regulace nejrůznějších lidských aktivit, včetně těch naprosto triviálních. „Rostoucí snahu napravovat, přerozdělovat, pomáhat, nařizovat, dotovat, zkrátka regulovat opravdu pozorujeme více než kdy dříve. Počty přijímaných zákonů dramaticky rostou, stejně tak jejich záběr a rozsah. Jeden příklad za všechny: Desatero přikázání má 179 slov, zatímco Evropská směrnice upravující prodej zelí čitá neskutečných 26 911 slov,“ říká Aleš Rod, ředitel analytického think-tanku Centrum ekonomických a tržních analýz, a dodává: „Všechna regulatorní opatření mají přitom jedno společné – snižují svobodu volby a spouští lavinu efektů, které si autoři regulace často vůbec neuvědomují. Proto je nutné regulacím a jejich autorům neustále nastavovat zrcadlo.“
Na negativní, nezamýšlené dopady regulace upozorňuje nově vzniklá studie. Sleduje zejména rizika regulace vztažená k ekonomikám České republiky a Slovenska. „Mezinárodní výzkumná spolupráce navazuje na úspěšný projekt „45 nesmyslů z Bruselu“. Nyní jsme s kolegy z CETA vytipovali pět klíčových oblastí, v nichž považujeme analýzu regulatorních kroků a jejich předpokládané dopady za velmi žádoucí. Jedině důkladná analýza regulace v daném odvětví pomůže odhalit, zda politici při jejím obhajování mluví pravdu a zda si uvědomují všechny potenciální dopady regulace, zejména ty negativní,“ vysvětluje Matúš Pošvanc, ředitel slovenské Nadácie F. A. Hayeka.
Právě nezamýšlené důsledky regulace jsou tím, co ekonomové (a nejen ti) dlouhodobě kritizují. V prostředí, kde se produkce regulatorních opatření, často přesahujících do jiných odvětví či se navzájem zcela rozporujících, vymkla kontrole, je konstruktivní a věcná kritika činnosti regulátorů naprosto zásadní.
Zmíněná studie analyzuje pět důležitých odvětví – bankovnictví, sektor platebních karet, energetiku, ochranu osobních údajů a společnou zemědělskou politiku. V každé kapitole autorský kolektiv vysvětluje principy a záměry (cíle) nejnovějších regulatorních snah v daném odvětví, upozorňuje na negativní aspekty regulace a demonstruje je na reálných příkladech z České republiky, Slovenska a dalších členských států Evropské unie. Např. u mnohostranného bankovního poplatku, který funguje jako cenový prvek mezi bankami vydávajícími platební kartu a bankami obchodníků, Evropská komise navrhuje regulaci formou cenového stropu ve výši 0,3 % transakce se zdůvodněním, že pomůže obchodníkům (nižší náklady) i spotřebitelům (levnější služby). Na příkladu Španělska je však názorně demonstrováno, že banky cenovou regulaci dokážou obejít zvýšením dalších poplatků a/nebo omezením služeb, přičemž maloobchodníci navzdory předpokladům nemají žádný důvod snižovat ceny a tím si snižovat marže. To potvrzují data – spotřebitelé během sledovaného období zaplatili na nově zavedených bankovních poplatcích 2,35 miliardy Eur. Obchodníci ušetřili 2,75 miliardy Eur na mezibankovních poplatcích, které však – logicky – nepromítly do snížení svých cen. Na regulaci mezibankovních poplatků tak paradoxně doplatili spotřebitelé, a to hned dvakrát.
CELOU STUDII NALEZNETE ZDE:
