Ještě před dvaceti lety by čtenáře československých novin nepřekvapila informace: Federální cenový úřad rozhodl, že mléka je moc a je potřeba omezit chov dojných krav, aby se zabránilo nadprodukci. Jak jinak však máme vnímat rozhodnutí z minulého měsíce, které učinila evropská komisařka pro zemědělství Mariann Fischer Boel, která pod vlivem tlaku zemědělců z 21 unijních států přiklepla dalších 280 milionů eur na dotace. Nejde však o jen tak obyčejné dotace, nýbrž o dotace na NEchování krav.
Paní komisařka podlehla nátlaku zemědělců, kteří dokola opakují, že výkupní ceny mléka jsou pro ně likvidační a že je nutné zakročit proti zlým řetězcům, které si dovolují vyjednávat pro své zákazníky co možná nejnižší ceny mléka. Aby to už dále nemusela poslouchat, rozhodla se pro snížení počtu zemědělců a tím o snížení nabídky mléka, čili ve svém důsledku o zvýšení cen mléka. Ti zemědělci, kteří si nejvíce stěžují, dostanou dotaci, aby se začali věnovat chovu něčeho jiného. Je naprosto evidentní, že toto rozhodnutí, na rozdíl od úsměvnosti, postrádá sebemenší ekonomické opodstatnění, ale především zdravý rozum.
Nejprve si to shrňme: Zaplatíme z peněz daňových poplatníku 280 milionů eur z rozpočtu EU a další miliony z rozpočtů členských států, abychom tím spotřebitelům k jejich velké radosti zajistili dražší mléko. To vše proto, abychom mohli zbavit práce některé zemědělce. A aby toho nebylo málo, nebudeme dotovat ledasjaké zemědělce, nýbrž právě ty, kteří vyráběli mléko nejdráže, čili nejméně efektivně, čili budeme podporovat ty nejneschopnější v oboru. Pokud by se Evropská unie nesnažila do svobodného trhu intervenovat, pak by naprosto přirozeným způsobem ukončili činnost v oboru ti nejméně efektivní zemědělci. Tím se sníží nabídka a cena se stabilizuje na hladině, která pro ty schopnější a efektivnější zemědělce bude znamenat prosperitu. Je naprosto nepochopitelné, že Evropská unie slyší na nesmyslné naříkání na zlé obchodní řetězce. Zpracovatelé mléka, ani supermarkety si nemohou diktovat cenu nižší, než za kterou jim ho je někdo ochotný prodat. V praxi to tedy znamená, že si neúspěšní zemědělci nestěžují na řetězce, nýbrž na úspěšnější konkurenty.
Dotace však mají ještě jeden rozměr. A to motivační – pokud zemědělec funguje neefektivně, nesnaží se něco zlepšit, nesnaží se někde ušetřit, a přesto dostane od EU dotace, pak se nikdy nic nezlepší a nikdy nás konkurenční prostředí nikdy neposune dál.
