Ještě si pamatujete staré vtipy z dob komunismu? Pokud ne, tak je nejvyšší čas si je oživit, neboť v „Nové Evropě“ je pro ně vhodné využití a to s malými obměnami nebo v některých případech dokonce i bez nich. Třeba tento – znáte tři fáze soutěžení mezi socialismem (dnes Evropskou Unií) a kapitalismem (dnes USA)?
Tak PRVNÍ FÁZE soupeření zní: DOHONIT A PŘEDHONIT. Do té vstoupila Evropská Unie v listopadu 2000 na „historickém“ summitu v Lisabonu se svojí tzv. Lisabonskou strategií, neboli snahou dohnat a předehnat Spojené státy a do deseti let se stát nejsilnější světovou ekonomikou. A cestou k dosažení vysněného cíle mělo být „soustředění úsilí“ do zhruba 125 prioritních oblastí, které zahrnovaly vše od základního výzkumu přes rekvalifikace mas nezaměstnaných až po soběstačnost v pěstování ředkviček. A po necelých pěti letech, sérii akčních programů a podobných blábolů o čemkoliv, tunách popsaného papíru nových směrnic a nařízení se výsledek dostavil – v minulém týdnu nastala DRUHÁ FÁZE neboli UDRŽET KROK.
Současný předseda Evropské komise a bývalý portugalský premiér Barroso totiž na základě zprávy pro změnu bývalého holandského premiéra Koka prohlásil, že Evropa si musí klást jen takové cíle, na které má. Tedy, jinými slovy, dohánění USA se odkládá. Podle Komise je třeba zejména bojovat s nezaměstnaností a nízkým hospodářským růstem (tedy hlavním Evropským problémem) a dále je zapotřebí se soustředit na méně cílů než zmíněných 125, z nichž mnohé jsou navzájem rozporné a protichůdné. A navíc, Komise by měla dostat pravomoci, jak si vynutit plnění těchto cílů na národních vládách – použitelný by měl být mechanismus z Paktu stability a růstu (tedy soustava stupňujících se sankcí z nichž nejsilnější je udělení pokuty), který se ale jen tak mimochodem vůči velkým státům ukázal jako naprosto nepoužitelný. Stejně tak by nemělo docházet mezi zeměmi k „nekalé“ konkurenci třeba nízkými daněmi a možná by se mělo uvažovat o fiskální centralizaci, aby mohla být „lépe koordinována fiskální a měnová politika EU“. Pokud bychom parafrázovali slova jiného bývalého premiéra a dnes komisaře Špidly upravená Lisabonská strategie „by neměla být Yetti, tedy něco, o čem všichni mluví a nikdo ji na vlastní oči neviděl“. Prostě bruselští úředníci by chtěli dostat více moci a peněz, aby všem mohli přinést lepší a šťastnější zítřky, protože sami si je přinést zřejmě nedokážeme. A na tomto místě si dovolím zaprognózovat. Pokud vše půjde podle plánů Evropské Komise (a není důvod se domnívat, že tomu tak nebude), pak za pět let jiný její předseda bude muset vystoupit se zásadním politickým prohlášením o vstupu závodu EU vs. USA do TŘETÍ FÁZE, tedy NEZTRATIT STOPU.
